8 výrazných rysů, které prozrazují skutečné aristokraty

Co to znamená, když má někdo rysy skutečného aristokrata? Zažitý stereotyp v evropských královských rodinách částečně přežívá. Pozná se šlechtic na první pohled nebo ho prozradí až jeho vystupování?

Co to znamená, když se řekne „rysy aristokrata“?

Jak vypadá šlechtic, nebo co se skrývá pod označením aristokratický, dnes láme hlavu mnohým čtenářům klasických děl či historických románů. Docela jasně to vystihl například Tolstoj ve své proslulé klasice Anna Karenina, když vylíčil jednoho z hlavních hrdinů dramatu o lásce a zradě.

"Vronský byl pohledný, měl aristokratické rysy, tmavé vlasy a pronikavé modré oči. Jeho sebejistý krok a bezvadné chování prozrazovaly, že jde o muže vznešeného původu a výchovy. Všude, kam přišel, se za ním otáčely hlavy, aby obdivovaly jeho elegantní vzhled a suverénní vystupování." A nebohá Karenina by mohla vyprávět.

Máte aristokratické rysy?

Myslíte, že máte aristokratické rysy? Připadá vám to zajímavé? A co si pod tím vůbec představujete? Máte-li spíš na mysli poetický pohled na tvář a představu o tom, jak může šlechtic vypadat, pak jsou mezi důležitými prvky tváře především tyto.

Hezký pravidelný obličej je považovaný za aristokratický, například pokud jsou zřetelné lícní kosti i ostré linie spodní čelišti. Tvář je spíš maskulinní, působí štíhle, někdy i tvrdě. U žen jsou tyto charakteristické znaky o něco jemnější, ale stále dobře patrné.

Dál k těmto prvkům patří také delší rovný štíhlý nos, ale také mírně zahnutý je považovaný za velmi aristokratický či dokonce antický. Malá ústa a spíš rovné rty vás na tváři šlechtice spíš nezaujmou, za to oči mohou být větší a kulaté, případně také mandlového tvaru.

Tato představa je obecně vžitá a poukazuje na bílého muže či ženu z evropského dvora či šlechtického rodu spíš z Británie nežli Rakouska. Když se dnes podíváte na filmy nebo seriály z toho prostředí, podobné rysy má často nejen majitel panství, ale obvykle také jeho sluha.

Aristokratický vzhled však nepřisuzujeme pouze vzezření tváře, ale také celkové stavbě a držení těla. I to přece vypíchl Tolstoj. Jemné ručky a malé nožky se vyzdvihovaly především u dam, stejně jako útlý pas a spíš užší boky i hruď na poměrně vysoké figuře. Světlá pokožka bez vad či jen s několika znaménky krásy by měla krásně kontrastovat s barvou vlasů.

Stereotyp, který se nám však usídlil v představách, je jen velmi vzdálený vzhledu opravdových aristokratů.

Za prvé svou aristokracii měly i velmi exotické a Evropě vzdálené země, kde měli lidé nejen docela jiné ideály krásy, ale také fyzické předpoklady. Také reální evropští aristokraté na tom byli docela jinak.

Habsburkové byli ikoničtí pro svůj velký spodní ret, respektive předsunutou spodní čelist. Rod Bourbonů ve Francii a Španělsku zas vystihovaly dlouhé nosy a další podobnosti, které se dědily. Jenže to není jen o vzhledu!

Aristokratické rysy nehledejte jen ve tváři

S aristokracií si spojujeme také chování a rozhodně nejde o aroganci, i když v minulosti rozhodně neměli mozí daleko ke krutosti, brutálnější byl patrně celý život.

Aristokraté by měli mít také postoj a vystupování. Například spíš rovné držení těla s bradou mírně zvednutou. Takový člověk by se měl také pomalu a ladně pohybovat, ženy bez vykrucování boků, muži klidně a jistě. Znakem šlechty bylo rozhodně také dodržování bontonu a chování nejen u stolu, ale v jakýchkoli situacích.

Nejen gesta a pohyby, ale také co a jak dotyčný říká, hraje v celkovém obrázku velkou roli. Takový člověk by měl být nejen velmi slušný, ale také nad věcí. Rozhodně i vzdělaný, aby dokázal s elegancí utnout i nepříjemnou disputaci.

Typický by měl být i šarm bez zbytečných vulgarit a výstředností. Přirozeně působící styl by se měl ideálně odrážet i v odívání, střihu a stylingu účesů nebo líčení.

Člověk na úrovni, který by rozhodně mohl vklouznout mezi šlechtu nepozorovaně, by měl především pamatovat na těchto osm důležitých rysů skutečných aristokratů: