Kdo se rozhodne pořídit si stříkací pistoli, má na výběr dvě technologie nástřiku – buď vzduchem, nebo tlakem.

Stříkání vzduchem

Tento způsob je klasický a dosud nejrozšířenější. Stlačený vzduch z kompresoru se hadicí dostane do stříkací pistole, kde se smísí s barvou z nádobky, která je umístěná na pistoli. Tlak vzduchu bývá podle typu kompresoru 2−7 barů.

Směs barvy a vzduchu potom nanášíme křížovými pohyby na podklad. Výhodou tohoto typu stříkání je, že se díky velkému objemu vzduchu barva dobře rozpráší, nevýhodou pak bývá, že hodně barvy rozprášíme okolo.

Vzduchovou stříkací pistolí můžeme použít jak pro rozpouštědlové (syntetické), tak pro vodou ředitelné barvy. Ovšem na lazury se tento druh technologie stříkání nedoporučuje. Pro lazury či lazurovací laky je totiž vzduch nežádoucím faktorem, který ovlivní vzhled nastříkaného povrchu.

Více vzduchu, nižší tlak: HVLP

Aby bylo možné při stříkání barvu lépe využít, byla vyvinuta modifikace vzduchového stříkání s označením HVLP (High Volume Low Pressure).

Výsledný tvar paprsku je kruhový a šířku paprsku lze regulovat ve velkém rozsahu přímo na pistoli.

Systém HVLP používá pro rozprášení barvy velký objem vzduchu o nízkém tlaku (do 0,7 bar).

Platí, že čím více vzduchu použije, tím vyšší bude kvalita nástřiku. Ale také, čím má tento proud vzduchu nižší tlak, tím méně barvy rozstříkáme kolem a tím méně bude ztrát.

Výsledkem dobré regulace vzduchu a nátěrové hmoty je vysoká efektivnost stříkání s minimálními ztrátami.

Stříkání tlakem

Méně rozšířené (ale stále populárnější) je takzvané airless stříkání (čili bezvzduché). Pracujeme bez vzduchu, tedy bez použití kompresoru, využíváme tlak čerpadla.

Do nádoby, ve které máme barvu na stříkání, je ponořen sací koš přístroje a výkonné čerpadlo, které podle typu dosahuje tlaku až 230 barů, žene hadicí barvu či lazuru do pistole.

Odpadá seřizování poměrů vzduch/barva a s tím spojené komplikace při špatném nastavení. Seřizujeme jedině tlak, který je ovšem velmi důležitý.

Tento způsob stříkání je nejen ekonomický, ale zaručuje vysokou kvalitu nástřiku. V praxi se tímto způsobem nanášejí

  • malířské barvy,
  • laky,
  • lazurovací laky,
  • lazury na okna, dveře,
  • krycí barvy, a to jak rozpouštědlové, tak vodou ředitelné.

Ale pozor, tlak barvy až 230 barů vycházející tenkou tryskou může nenávratně poškodit zdraví. Chráníme si proto nejen oči, ale třeba i prsty, protože zásah ostrým proudem barvy pod tlakem může skončit na chirurgickém oddělení i hospitalizací.

Stříkáme opět pohyby rukou do kříže, ovšem díky tomu, že s pistolí neneseme nádobku s barvou, můžeme rukou pohybovat bez omezení a stříkat z nejrůznějšífch poloh.

Při správném používání jsou ztráty minimální.

Malou nevýhodou je čištění: Často jím strávíme i celou hodinu. Je totiž potřeba opravdu vše důkladně propláchnout a umýt.

Bezpečnost

Barvy a především používaná ředidla a rozpouštědla jsou většinou těkavé látky, vysoce hořlavé a zdraví škodlivé, dráždící oči a sliznice, proto při práci nejíme a nepijeme, nepoužíváme otevřený oheň a dostatečně větráme.

Všeobecné zásady pro práci se stříkací pistolí

1. Používáme vhodné barvy a ředidla. Barvu vždy přiměřeně naředíme.

2. S pistolí zacházíme opatrně, abychom nepoškodili jemné součástky.

3. Pracujeme s přiměřeným tlakem vzduchu. Na výtlaku kompresoru použijeme filtr a odlučovač oleje.

4. Pistoli udržujeme čistou.

5. Po celou dobu stříkáme stejným tlakem a stejným množstvím barvy, aby byla barva na ploše nanesena všude ve stejné vrstvě a ve stejném odstínu.

6. Při stříkání držíme pistoli ve stejné vzdálenosti od stříkané plochy.

7. Při stříkání vždy začínáme stříkat mimo barvený objekt a končíme také mimo něj.

Možné potíže při barvení a lakování stříkací pistolí

1. Krupice na povrchu − příliš hustá barva. Obvykle je také použit vyšší tlak vzduchu. Barvu více zředíme nebo upravíme tlak vzduchu. Zkontrolujeme, zda na jehle nebo na hrotu trysky není zaschlá barva, případně trysku očistíme.

2. Louže na povrchu − příliš naředěná barva, příliš mnoho barvy na jednom místě. Snížíme ředění barvy, stříkáme plynuleji na celou plochu.

3. Kaňky − pistole plive. Stává se to na začátku a na konci stříkání. Proto je nutné stříkání spouštět a zastavovat mimo stříkanou plochu, a pak teprve na ni pistoli namířit. Kaňky může ale také způsobovat nízký tlak vzduchu nebo částečně zanesená tryska.

4. Šmouhy na okrajích plochy − je to způsobeno pohybem zápěstí při stříkání. Celou rukou bychom měli pohybovat rovnoběžně a rovnoměrně nad stříkanou plochou.

5. Rozmazané kaňky po okrajích plochy − příliš mnoho barvy stříkané z příliš malé vzdálenosti. Je třeba stříkat z větší vzdálenosti nebo méně barvy menším tlakem.

6. Cákance − příliš rychlé puštění (uvolnění) spouště. Pouštíme spoušť jemně a plynule.

7. Křivé tahy − ruka je příliš blízko ke stříkané ploše. Držíme ruku souběžně s plochou.

8. Bublinky v nádobce na barvu − nedotažená korunka trysky, uvolněná tryska nebo chybějící těsnění.

9. Nelze zastavit barvu při otevřeném vzduchu − ucpaný hrot trysky. Vyšroubujeme trysku, odšroubujeme korunku, vyšroubujeme nebo vyjmeme hrot trysky a opatrně ho vyčistíme. Pracujeme s citem, hrot lze snadno poškodit!

10. Pulsace − vadné nebo špatně umístěné těsnění jehly v přední části skeletu.

11. Pistole práší − hustá barva a velký tlak vzduchu. Upravíme tlak vzduchu a ředění barvy. Prášení je také způsobeno tím, že barva zasychá ještě ve vzduchu. V tomto případě použijeme přípravky, které zpomalí schnutí barvy, nebo si opatříme méně těkavé ředidlo.

Václav Mácha, foto Shutterstock