Pozor na smrtelně jedovaté houby

Znalost hub při jejich sbírání je nutná. A když si nejste houbou jisti, nikdy ji nesbírejte. Pravdou je, že ke smrtelné otravě u nás dochází podle statistik jednou do roka. Ovšem otrav z hub je mnohem více. Většinou se jedná o nevolnosti bez trvalých následků. Reakce jsou však vždy individuální.

Pravidla první pomoci by měl znát každý

V případě, že se vy nebo někdo z vašeho okolí dostane do situace, že pozře jedovatou houbu, je nutné vyvolat zvracení, zavolat pohotovost a po poradě případně podat náležité projímadlo. Vždy by měly být uchovány vzorky hub či zbytky ze zvratků, pro následný rozbor.

Pojďte si spolu s námi projít několik nejjedovatějších kousků, na něž můžete v našich lesích natrefit, abyste si na ně mohli dát pozor a vyvarovat se jejich sběru.

1. Druhá nejjedovatější na světě

Nápověda: Má klasický nazelenalý klobouk, někdy však bývá i bílý. Roste z pochvy, které se říká „kalich smrti“.

Obsahem toxických látek se řadí tato houba k nejjedovatějším. Před ní stojí pouze Galerina sulciceps, zvaná čepičatka, která roste v Indonésii. Houba se hojně vyskytuje v mnoha evropských a amerických lesích. Má na svědomí až 90 % smrtelných otrav, v případě přežití se většinou vyskytují trvalé následky různého druhu. První příznaky se ohlašují až po vstřebání jedu do organismu. Bohužel v tu dobu už dochází k poruchám a poškození jater. Smrtelnou dávkou je požití 50 g.

2. Plíživý zabiják

Nápověda: Pro tuto houbu je typický rezavý klobouk a hnědé lupeny. Na třeni je někdy možné vidět jemné pavučinky.

Houba byla do roku 1958 označována jako jedlá. Ovšem opak je pravdou. Bylo zjištěno, že se jedná o značně zákeřnou houbu. Obsažené jedy totiž působí velmi pomalu, ale s jistotou. Jako smrtelná dávka je označováno množství 30 až 100 g syrové houby. V případě přežití opět hrozí trvalé následky. U nás se vyskytuje pouze okrajově, a tak je na seznamu ohrožených druhů. Nejčastěji se s tímto druhem můžete setkat v severním Německu a hlavně v Polsku.

3. Její klobouk bývá popraskaný a mění barvu

Nápověda: Po dotyku červená jeho dužina i lupeny a má paprsčitě vláknitý klobouk.

I v tomto případě se jedná o smrtelně jedovatou houbu. V lesech na ni narazíte převážně během letního počasí, a to od května do července. Je pro ni typický kuželovitý, bělavý či nažloutlý klobouk, který se časem zabarvuje do červena a často až do hnědo rezava. Obvykle bývá poměrně dost rozpukaný. Válcovitý plný třeň vyrůstá do výšky až 10 cm. Smrtelná dávka je 100 g.

4. Zmate vaši mysl a má charakterisrické tečky na klobouku

Nápověda: Má hnědý klobouk s plochými bradavkami a bílý a hladký prsten.

Způsobuje největší počet otrav, protože je často zaměňována s růžovkou neboli masákem. Není smrtelně nebezpečná, její účinky připomínají účinky alkoholu či přírodních omamných látek. Ovšem po požití velkého množství může být i životu nebezpečná. Její požití způsobuje halucinace, zmatenost a euforické stavy, které většinou do druhého dne odezní. Nikdy však jejich požití nepodceňujte.

5. Nejčastěji roste v listnatých lesích

Nápověda: Příjemně chutná a má moučnou vůni.

Prudce jedovatá houba, která způsobuje silné nevolnosti a při větších dávkách i nebezpečí smrti. Toxin, který je za jedovatost zodpovědný, zatím odborníci přesně neidentifikovali. Často bývá zaměněna za jedlé bílé houby a nejčastěji na ni narazíte pod duby, buky, habry anebo lískami. Její plodnice je poměrně velká a masitá, takže často láká ke sběru. Třeň je podobně kyjovitý jako u mladých hříbků, v dospělosti má válcovitý tvar. Dužina houby je bělavá a po řezu či otlaku nemění barvu. Klobouk bývá světle okrový až šedomodrý, takže připomíná olovo.

Správné odpovědi

1. Muchomůrka zelená

2. Pavučinec plyšový

3. Vláknice začervenalá

4. Muchomůrka tygrovaná

5. Závojenka olovová

Zdroje: www.pmczech.webnode.cz, www.goat.cz, www.zpravy.aktualne.cz