Neměl by to dělat, jsou na to paragrafy, ale když potřebuje zkrátit prodlužovačku nebo ukroutí objímku v lampičce, asi hned nebude volat elektrikáře. Bez základních znalostí to však nejde. Například než začnete cokoli dělat s elektřinou ve zdi, vypněte jistič. Zapojte do zásuvky svítící lampičku, když zhasne, máte jistotu, že okruh není pod proudem.
Vodiče (kabely) se označují písmeny a barvami. U střídavého napětí (AC): L = černá, hnědá (šedá) – to je tzv. krajní vodič a je v něm fáze – ten vás „kopne“, když na něj sáhnete; PE = žluto-zelené pruhování – ochranný vodič, také se říká zemnící; a N = modrá – to je střední vodič, lidově nulák.
Svorka L je na zásuvce prodlužovačky při pohledu od kabelu vpravo a na zástrčce (vidlici) při pohledu od kabelu vlevo; svorka PE je vždy středová. Zásuvka ve zdi má při pohledu z místnosti svorku L vlevo.
U stejnosměrného proudu (DC) stačí vědět, že kladný pól (L+) má vodič červený a záporný (L-) je tmavomodrý, černý nebo nově i bílý, a že když nezapojíte kladný na kladný a záporný na záporný, nebude to fungovat. Zdá se vám to složité? Pak raději toho elektrikáře zavolejte.
Kutilovy postřehy
Rychlá smyčka
Na lanku i na silnějším vlasci vyrobíte pevnou smyčku, když použijete vnitřky ze svorkovnice. Je to rychlé a navíc přesnější, než kdybyste vymýšleli nějaké uzle.
Pevnou smyčku na lanku pohodlně vytvoříte upevněním vnitřků ze svorkovnice
Lanko se neroztřepí
Máte-li po ruce tzv. trhací nýty, sklepněte nýt z drátu, nasaďte ho na konec lanka a štípačkami asi na třech místech stiskněte.
Díky trhacím nýtům se lanko na konci neroztřepí
Na zaprášené knihy
Usazuje se vám na knihách prach a nechcete hřbety pořád utírat vlhkým hadrem? Gumičkami na trubici vysavače přichyťte štětec, tím prach viřte a zároveň vysávejte.
Prach na hřbetech knih už nemusíte složitě otírat hadříkem
Lajnovací provázek
Provázek „namočte“ do rozdrcené barevné křídy, napněte ho, přichyťte na obou koncích a brnkněte. Vznikne rovná čára. Takzvané lajnovací šňůry se též prodávají, vypadají jako svinovací metr a uvnitř je prášková nebo inkoustová barva.
Lajnovací šňůru si můžete koupit i vyrobit
Na povolené matky
Vibrace matku občas povolí, zkuste ji utěsnit těsnicí páskou na vodovodní trubky. Když to funguje na ně, bude i na obyčejný šroub.
Tenký proužek těsnící pásky matku udrží na místě
Pinzeta na drobnosti
Někdy je pech vybrat jeden hřebíček, šroubek nebo háček z dílenského kufříku, který má na vaše prsty až příliš malé přihrádky. Stačí však svorkovnice (tzv. čokoláda) a dva hřebíky, kterým špičky zbrousíte do plošek.
Pinzetu na malé součástky si můžete vyrobit i z toho, co už máte doma
Můj tip - šuplera
Měří rozměry vnější a vnitřní (zobáčky nahoře) a také hloubky (vpravo vyjíždí planžeta), a to s přesností na desetiny, resp. setiny milimetru. Jak? Když se nula na pohyblivé části (noniu) přesně kryje s čárkou na pevné části, je měřený předmět podle její stupnice velký přesně na milimetr. Nekryje-li se, najděte na noniu vpravo od nuly čárku, která se přesně kryje s některou z čárek na nepohyblivé části, na noniu si pak přečtěte desetiny, případně setiny, pokud je čárka mezi číslicemi (je to po dvou setinách). Ale pokud vám to přijde složité jako logaritmické pravítko, kupte si elektronickou šupleru.
Šuplera je velmi užitečný pomocník
Z vlastní zkušenosti
Kufr, nebo taška?
Dávám přednost tužšímu a vyššímu kufříku (na snímku), protože si na něj můžu sednout, a to se vždycky hodí. Nevýhoda je, že uvnitř není tolik přihrádek, aby mohlo mít každé nářadí své místo. Ale ať tak či onak, když jsou kufr či taška příliš velké, svádí to k uložení veškerého nářadí, což neúměrně zvyšuje hmotnost. Optimální je tak 6 kg, všechno nad 12 kg se už špatně nosí.
Zaujalo na internetu
Dílna do kapsy
Tento multifunkční nástroj je sice vyrobený pro cyklisty, ale posloužit může i jinde na cestách. A vlastně i doma, když potřebujete rychle někde něco utáhnout nebo povolit a opravdové nářadí nemáte zrovna po ruce.
Původně je nástroj určený pro cyklisty, využijete jej ale i doma nebo na cestách
Vyloveno z archivu
Koš na papír
V hobbymarketech u pořezu mají zbytky sololitových desek za pár korun. Potřebujete čtyři stejné obdélníky, jeden čtverec a čtyři hranoly. Do boků vyvrtejte různě velké otvory, díly slepte lepidlem na dřevo a hrany zaoblete jemnější rašplí. Všechny plochy nejdříve natřete základovou bílou latexovou barvou a vnější pak vodou ředitelnými krycími barvami podle vlastní fantazie.
Koš ze zbytkových desek je ideální na skladování balicích papírů
Vážně nevážně - fejeton
Jak že se to jmenuje?
Řemeslník jistě zná správné názvy věcí, s kterými pracuje, byť pak třeba v praxi používá slang. Musí se však do toho nutit i kutil?
Vyrostl jsem na šroubech. Doma se prostě jinak nemluvilo, a to byl táta nějaký kutil. Všemu, co mělo závity a šroubovalo se, říkal šroub, a my kluci tím pádem taky. Určitě znal pojem vrut, jen jsme to od něj nikdy neslyšeli. Snad proto, že šroub zní lépe. Vrut je slovo nehezké, dejte pokoj.
Zkrátka pro mě dlouhá léta existoval verbálně výhradně šroub. A přitom jsem používal vruty. Jenže se šrouby člověk nevystačí celý život, najednou jsem prozřel a od té doby přísně rozlišuju: šroub je všechno, co má hlavu, závit a matku, a ti sirotci pak, tedy ti bez matek, zato se špicemi, jsou vruty.
Rozdíl je i v závitech. Vrutové drze řežou do prstů, šroubové jsou zase normalizované, aby je objala každá macecha. Každopádně je to jedno, hlavní je, že kutil ví, co se k čemu používá. Nemusí znát správné výrazy. Obzvlášť dnes, když se nakupuje samoobslužně – sáhne do regálu pro nebozez a cestou domu si klidně může pobrukovat, jaký že si koupil pěkný poříz.
Šroub či vrut? Hlavní je vědět, k čemu který použít!
O autorovi
Jiljí Záruba Kutilství se ‚vyučil‘ u svého otce. V druhé půli profesního života – což bylo více než dvacet let – se v Receptáři této oblasti plně věnoval. Za tu dobu poznal mnoho šikovných lidí a objevil, shromáždil i vyzkoušel spoustu nápadů, které si nenechává jen pro sebe.
Sledujte nás v Google Zprávách