Snadněji se pracuje s takzvanou rychloupínací svěrkou. Lze ji ovládat jednou rukou, což oceníte, když fixujete složitější sestavy, ale také třeba při obyčejném řezání, kdy si prkno svěrkou přidržujete k desce stolu nebo ponku. Klasickou svěrku musíte obvykle přidržovat a utahovat zároveň, a k tomu potřebujete obě ruce.

Netroufnu si rozhodnout, který typ je lepší, sám preferuju rychloupínací, avšak po mnohaletých zkušenostech radím: sáhněte po svěrkách kvalitních, ty výrazně levné dlouho nefungují – selže mechanismus, ohnou se nebo vypadne rameno…

Můj tip - Je to křivoměr

Našli byste snad pro tuto pomůcku výstižnější pojmenování? Obchodně se totiž jmenuje suše – obrysové měřidlo nebo měrka profilů. Při pokládce podlahové krytiny na ni přenesete všechny výčnělky včetně trubek, abyste pak mohli udělat poměrně přesné výřezy. To je asi nejlepší příklad.

Měrku však lze využít i v mnoha dalších případech, kde profil nedokážete jen tak lehce obkreslit. Přiložíte ji k němu, zatlačíte posuvné tenké plátky tak, aby ho obklopily, zafixujete páčkou a výsledný tvar pak tužkou obtáhnete tam, kde potřebujete.

Pochybnosti - nářadí za opaskem?

Prodávají se různé „nosiče nářadí“, i takové, které lze zavěsit kolem pasu. Copak o to, vypadají efektně, jenže když si musíte při práci dřepnout nebo se různě ohýbat, může to být poněkud nepraktické, co říkáte?

Kutilovy postřehy

Magnet

Někdy je potřeba, aby matka držela v klíči, než se chytí do závitu. Stačí kousek magnetu, a je po problému.

Ani kapka nazmar

Dvě víčka provrtejte nebo propalte nažhaveným hřebíkem, slepte je sekundovým lepidlem a spoj dokola objeďte tavnou pistolí, aby byl pevnější. Odstřihněte vršek jedné petky, to bude trychtýř, tekutinu pak můžete nalévat do jakékoliv jiné petky, aniž by ukáplo. Víčko na spodní petce nedotahujte, aby mohl při nalévání unikat z lahve vzduch.

Rychlé řešení

Ke dřevu lze stahovací pásky přichytit sponkovačkou, pak přidrží třeba hadici. Není to však výrazně pevný spoj, záleží na velikosti sponek a tvrdosti dřeva.

Bezpečnější pájení

Větší kancelářská svěrka neboli klips poslouží jako stojánek, žhavou pájku pak bezpečně postavíte na stůl.

Variabilní polička

Poliček není nikdy dost. Kresba ukazuje princip, rozměry a konečná podoba je na vás. Zářezy do bočnic jsou dvě třetiny šířky, musí být přesně na sílu desky, aby tam šly poličky natěsno zasunout. Zadní deska pasuje do bočnic, které jsou k ní přišroubované několika vruty, a zároveň poslouží k připevnění na stěnu – také raději několika vruty ve hmoždinkách. Jako materiál se hodí spárovky, čistá prkna by se mohla kroutit.

Z vlastní zkušenosti - uvolnění tlakem

Příbuzná ucpala klozet větším množstvím toaletního papíru, volala mi, že „běžné prošťouchnutí“ nepomáhá. Cestou jsem koupil delší flexi hadici (120 cm, 150 Kč), abych ji našrouboval na kohoutek místo původní.

Voda v míse téměř neodtékala, ucpání bylo někde v napojení na stoupačku. Volný konec hadice jsem zasunul do mísy, kam to šlo, otvor kolem ní utěsnil objemnějším hadrem, tiskl jsem ho dolů a zároveň pouštěl vodu až k plnému výkonu. Tlak zaúčinkoval.

Tohle můžete dělat, když jste si jistí, že není zfušované napojení na stoupačku. Pokud lze v bytě napojit zahradní hadici, nemusíte kupovat dlouhou flexi.

Vyloveno z archivu - obraz jako skrýš

Vtip je ve „dvojitém dnu“, kam můžete schovat bankovky nebo cenné listiny. Potřebujete lišty profilu L, hranoly a dvě stejné malířské desky. Podle nich vyrobíte rám, slepíte k sobě tři strany a namoříte je. Dovnitř vlepíte hranoly a na ně přilepíte čistou desku. Tu s obrázkem přilepíte ke čtvrté straně rámu, bude se zasouvat mezi hranoly a rám.

Vážně nevážně - kutilský fejeton

Doprava, nebo doleva?

To byste nevěřili, kolik lidí váhá, než si ujasní, kterým směrem točit šroubem, aby se utáhl. Nebo povolil.

Takže po směru hodinových ručiček (doprava) utahovat, proti směru (doleva) povolovat. Není těžké to pochopit, přesto s tím někteří zápasí jako s kalhotami, které nejdou rozepnout, když to člověk nejvíc potřebuje. Je tu však háček. Máte-li hlavu šroubu před sebou, třeba na stole, není složité otočit klíčem doprava, abyste šroub utáhli. Jenže co matka tam dole z druhé strany stolu? Samozřejmě také doprava, ale jelikož je jakoby vzhůru nohama, točíte klíčem doleva, čímž ji utahujete.

A co když musíte při šroubování zalehávat do krkolomných poloh nebo když na to pořádně nevidíte, protože tam nevidíte, případně je tma jako tam, kde obvykle bývá? To i kutil, který jinak neváhá, znejistí. A kdo by neznal situaci, kdy šroub ne a ne povolit, že je to až k vzteku: „Sakra, neotáčím já to na druhou stranu?“ Červíček zahlodá a je to tam, co bývá tma. Takže znovu a pro vás, kteří v tom nemáte jasno: doprava utahovat, doleva povolovat. Doleva je tam, co máte levou ruku.

Co prosím? Že máte levé obě?

O autorovi

Jiljí Záruba Kutilství se ‚vyučil‘ u svého otce. V druhé půli profesního života – což bylo více než dvacet let – se v Receptáři této oblasti plně věnoval. Za tu dobu poznal mnoho šikovných lidí a objevil, shromáždil i vyzkoušel spoustu nápadů, které si nenechává jen pro sebe.

Související články

Zdroj: časopis Receptář