Ocitáte se v prostředí, které začali promyšleně kultivovat už jeho barokní stavitelé. Snad to bylo jejich italským původem a poučením z nejkrásnějších italských zahrad a urbanistických situací nebo se tak silně projevilo už samotné prapůvodní utváření zdejší krajiny, vytvořené sopečnou činností masivu Doupovských hor.

Zkrátka zdejší krajinu nelze přehlédnout bez toho, aby se vás svou zvláštní malebností nedotkla. Vrcholky a úbočí kopců se harmonicky propojují se špičkami a střechami věží. Zámek zapadá do svého parku, chalupy a stavení vyrůstají přímo z rozkvetlých jabloňových a hrušňových sadů. Vše, příroda i architektura, se propojuje v jedné dokonale sladěné kompozici.

Zdroj: Youtube

Objevování starých časů

Zdejší barokní zámek jasně ovládá své okolí a pod ním rozložené městečko z vyvýšeného ostrohu. Za zámkem se rozprostírá parková úprava s trávníkovými plochami a solitérními stromy a navozuje romantickou melancholickou atmosféru, která přímo vybízí k objevování starých zapomenutých časů.

To je poloha, kterou zdejší zahradě vtisklo sentimentální 19. století a překrylo původní formální a honosné barokní uspořádání, na němž se začalo pracovat už za Jana Kryštofa Kagera, svobodného pána ze Štampachu. Ve stejném duchu pak pokračoval po roce 1721 i jeho dědic a synovec Jan Ferdinand Kager z Globen.

Původní barokní uspořádání v zahradě dnes není čitelné a dozvídáme se o něm jen díky práci archeologů a díky leteckému snímkování. Z něj, a také z velmi vzácných písemných zmínek víme o velkoleposti zdejší barokní zahrady. Ta byla natolik zajímavá, že přiměla k návštěvě i světaznalého barokního kavalíra Františka Antonína Šporka.

Uchvácen vodními kaskádami, bazény, sochami a skleníky rozhodl se věnovat jako vzpomínku na svůj pobyt a jako důkaz přátelství, které ho spojovalo se zdejším pánem, svou vlastní podobiznu. Tak se ocitlo sousoší nazývané Oslava hraběte Šporka v parku západočeského zámku. Dnes by si hrabě nejspíš připadal ve zklidněné atmosféře parku trochu nepatřičně. Přece jen být součástí velkého barokního divadla a lesku bylo bližší jeho povaze a vidění světa.

Je tedy symbolické, že se jeho socha dnes nachází v místech poblíž hlavní parkové osy a opraveného unikátního theatronu, stavby sloužící k provádění divadelních a hudebních kusů. Její součástí byly soubory kamenných a terakotových soch, přenosné rostliny v nádobách a vodní prvky.

Ostatně celá stavba je zakomponovaná do úbočí kopce, který v sobě skrýval vodní rezervoáry zásobující vodou nejen zmíněné kaskády a bazény, ale také samotný zámek, skleník a letohrádek Solitude.

Voda přiváděná téměř tříkilometrovým potrubím prýštila z tlam kamenných ryb a spadala z úbočí kopce ve třech terasách v převýšení 23 metrů a délce 60 metrů. Dnes už je kaskáda na rozdíl od zachráněného theatronu v parku jen těžko čitelná.

Z celé bohaté sochařské výzdoby zůstaly právě jen zmíněné hlavy delfínů a karyatidy z parapetu ve spodní části kaskády. Pokud bychom si chtěli udělat představu o tom, jak zdejší vodní kaskáda mohla vypadat, museli bychom se vypravit do Itálie a navštívit proslulé manýristické zahrady vil Lante nebo Farnese.

Zůstaňme ale ještě ve Valči. Přece jen se z dob baroka dochovalo dost, co můžeme obdivovat i dnes. Soubor soch z dílny Matyáše Bernarda Brauna a jeho synovce Antonína zobrazuje alegorie lidských vlastností a mytologické motivy. Originály soch jsou umístěné v místním lapidáriu a některé jejich kopie i venku na původní hlavní barokní ose, která propojuje zámek a okolní krajinu přes iluzivní brány s vrcholem nedalekého kopce.

Znovuzrození

Kdo Valeč navštěvuje pravidelně, zaznamenal zvýšenou míru činnosti v prostoru bývalého zahradnictví, které dočasně přišlo o svou romantickou dominantu, a sice ocelolitinovou konstrukci elegantního skleníku.

Ten patří k siluetě Valče od roku 1894, kdy ho nechal ve Vídni vyrobit tehdejší majitel panství hrabě Vincenc Thurn-Valsassina a pěstovaly se v něm kromě běžných fuchsií, azalek a chryzantém také palmy a údajně i pětimetrový kaktus Cereus giganteus. Všechny rostliny však v zimě roku 1943 umrzly, protože starý zahradník zemřel a nebyl nikdo, kdo by ho nahradil.

Teď se tedy pilně pracuje na obnově celého zahradnictví a těšit se můžete i na pobytovou a vyhlídkovou terasu i restauraci v zázemí původních skleníků. Obnovená bude i jejich pěstební funkce, a tak by měl znovu ožít studený, teplý i palmový skleník. Počítá se s vodními nádržemi a trvalkovými záhony, trávníkovými plochami a ovocnými stromy.

Už dnes ale můžete v areálu zámku a parku zažít mnoho zajímavého. Kromě výstav a koncertů správa zámku od roku 2019 pořádá pod názvem Valeč – brána Doupova cyklus přírodovědných i historických přednášek a exkurzí.

Témata se vztahují nejen k zámku, ale i k jeho širšímu okolí, a potvrzují tak význam Valečska jako krajinného celku. Vše podstatné zjistíte na webových stránkách zámku a na místě v domečku zvaném podle jeho původní funkce Prádelna. Tady vám prodají vstupenky, zapůjčí průvodcovské texty i lucerny pro páteční a sobotní noční prohlídky. Prádelna je zázemím s kavárnou i malým infocentrem, odkud můžete vyrazit na průzkum parku i vzdálenějšího okolí. Více na zamek-valec.cz

  • Za zmínku stojí krásné exempláře jehličnanů i listnáčů v parku, mezi nimi vyniká borovice černá zvaná Černá dáma, letitý platan, líska turecká a nádherný tulipánovník.
  • Areál zámku je nejvýznamnějším známým zimovištěm netopýrů v oblasti Doupovských hor. Bylo tu zaznamenáno dvanáct druhů, které ve velkých počtech každoročně přečkávají chladné období roku v historických pivovarských sklepích a v zámeckém podzemí. 
  • Z cílů v okolí je třeba zmínit nedalekou Kalvárii nebo romantickou zříceninu Neuhaus. Pokud se budete chtít vydat dál, využijte novou zelenou turistickou značku a nechte se zavést na vrchol zvaný Orlík. Odtud je nádherný výhled na celé širší okolí Valče, na původní i nově obnovované ovocné sady.

O autorce

Autorka Lenka Somolová studovala dějiny umění a památkovou péči a posléze i zahradní tvorbu se zaměřením na památky zahradního umění. Ráda spojuje tyto dva obory.

Související články

Zdroj: časopis Receptář, zamek-valec.cz