V prvním případě je rozpouštědlem voda, ve druhém zpravidla uměle vyrobené látky, přičemž typů syntetických barev je hodně – patří mezi ně například skupiny alkydových, epoxidových, akrylátových, polyesterových a dalších nátěrových hmot. Rozpouštědlo umožňuje, abychom mohli barvu vůbec rozetřít, a když se zcela vypaří, barva ztvrdne. Voda se vypařuje rychle, což je sice vynikající, protože jde práce od ruky, jenže stejně rychle ztvrdne i barva. Kdežto syntetické barvy se rozpouštědel zbavují pomaleji, tím pádem má hmota čas se ideálně slít a vytvořit jednolitý povrch. Vyrovnají se třeba stopy po tazích štětcem. To bývá jeden z plusových argumentů. Ovšem dobře to může fungovat u vodorovných ploch, zatímco při natírání svislých dřevěných zárubní nebo kovového zábradlí je třeba určitý cvik, aby barva nestékala. S tím se asi řada z nás už setkala: po dokončení práce byl povrch perfektní, ale po třech čtyřech hodinách jsme zjistili, že jsou dole varhánky.
Je důležité natírat co nejtenčí vrstvou barvy
Jak vytvořit dokonalý nátěr?
Vždy se tedy snažíme dát předmět horizontálně, a pokud to není možné, nabíráme menší množství barvy a dokonale ji rozetřeme: nejlépe tahy křížem. Nesmíme nanášet silnou vrstvu, a abychom toho dosáhli, barvu odpovídajícím způsobem zředíme, byť je na plechovce uvedeno, že se to dělat nemusí. Zůstane-li totiž hustá, nepodaří se nám nanést opravdu tenký film. Raději tři tenčí vrstvy než jedna silná, pak bude výsledek perfektní. Problém je, že mezi jednotlivými nátěry musíme nejméně den čekat, protože pouhé zavadnutí, jež nastane už po několika hodinách, nestačí. Respektive stačí, ale sníží se tím kvalita. Co tuto pracnost vyváží? Dokonalý povrch a tím i vzhled, vyšší odolnost proti odírání a rozmanitost při výběru – pro konkrétní účely se totiž nabízejí barvy s konkrétními rozpouštědly.
Trvanlivé polyuretanové a alkyduretanové barvy
A aby to nebylo tak jednoduché, dnes syntetickým barvám určeným pro exteriéry sekundují i jiné hmoty, v nichž rozpouštědlem není voda, ale neřadí se do syntetických, protože se vytvrzují tužidly (a ředí ředidly): třeba barvy polyuretanové (označují se U, nikoliv S). Hodí se na střechy nebo na velmi namáhané plochy a proti běžným syntetickým mají až trojnásobnou životnost. V podstatě je to tak, jako bychom plech potáhli tenkou umělohmotnou fólií. Jsou však dvousložkové (těsně před natíráním se musí smíchat dvě složky). Alkyduretanové barvy jdou jinou cestou, byť mají podobné vlastnosti. Vyrábějí se zpravidla jako „dva v jednom“, což znamená, že obsahují antikorozní přísady i ochranné pigmenty, takže je lze používat na základové i vrchní nátěry.
Díky nátěru se z lavičky stane magnet pro oči, roli hraje i barva pozadí
Vodou ředitelné barvy ochrání i kov
S vodou ředitelnými barvami se dobře pracuje, ale pro venkovní použití se hodí jen takové, které jsou k tomu určené. Moderní barvy tohoto typu ochrání kov stejně dobře jako syntetické, v některých paramentech je dokonce předčí (jsou např. pružnější a lépe odolávají UV záření), přesto je asi nejvíce využijeme při ošetřování dřeva. Třeba lazury, což jsou mírně pigmentované průsvitné látky, které mají oproti zcela transparentním lakům hned několik výhod. Takzvané tenkovrstvé lazury se do dřeva „vpíjejí“, ale neuzavírají je, takže může „dýchat“, neloupou se a lze je kdykoliv znovu natírat. Časem však zvětrávají. Silnovrstvé lazury naopak vytvářejí neprodyšný film. V obou případech pak pigmenty chrání dřevo před UV zářením.
O to, zda vodou ředitelné, nebo syntetické, se přít můžeme, leč co neoddiskutujeme, je vždy opravdu dokonalá příprava, ať už natíráme čímkoliv. A pro venkovní užití to platí obzvláště.
Co je to akrylátová barva?
Občas se mezi výraz akrylátová a vodou ředitelná dává rovnítko. Jenže akrylátovým barvám se tak říká proto, že obsahují akrylátové polymery, které se vyrábějí polymerací esterů kyseliny akrylové a methakrylové, a je jedno, zda jako rozpouštědlo obsahují vodu nebo syntetiku.
