Od dřeva ke zdivu

Brány vymezovaly vjezdy do dvorů větších usedlostí. Dřevo − nejstarší materiál pro konstrukci bran − se na českém území používalo ještě v 19. století. Dřevěné brány bývaly opatřeny stříškou, obvykle krytou šindelem.

Zděné brány kamenné a cihlové se začaly v hojné míře objevovat od počátku 18. století. Některé byly shora uzavřeny rovným, segmentovitým nebo obloukovitým překladem, jiné zůstaly nekryté.

  • Koruny nejstarších bran byly ještě opatřeny spalnými krytinami, od poloviny 19. století pak pálenými taškami, prejzy nebo břidlicí.

Brány důsledně korespondovaly s průčelím obytné a hospodářské části, které propojily. Bývaly jednoduché, ale na těch výstavnějších se uplatnilo bohaté zdobení, využívající hlavně barokní nebo klasicistní architektonické tvarosloví.

Najdeme je na Sedlčansku, Českobrodsku, v jižních Čechách, na Vysočině i na mnoha dalších místech republiky. Jde o krásné doklady umu venkovských řemeslníků, kteří se, většinou s mírným zpožděním, inspirovali architekturou ve městech.

Na přelomu 19. a 20. století už mívaly brány rovný překlad, nebo se stavěly volné se zděnými sloupky zdobenými koulemi, vázami, šiškami, stylizovanými květy, ale i plastikami zvířat.

Vrata musí do bran pasovat

Se stylem brány korespondovala vrata. Nejstarší na českém území byla pravděpodobně jednokřídlá, skládaná z mohutných fošen. S ohledem na vývoj dopravních prostředků však bylo nutné zvětšit vjezdový otvor. Vrata se tedy dělila na dvě křídla, aby se ulehčilo otevírání, a začala se zdobit.

V podstatě existovaly dva základní typy vrat, oba svlakové konstrukce.

  • Prvním typem byla vrata plná, s konstrukcí z fošen pobitou dekorativním laťováním. Tvary těchto ornamentů se v některých oblastech zvýrazňovaly různobarevným nátěrem (šlo o přírodní pigmenty, které je dnes velmi nesnadné nahradit). Na mladších typech se na svlakové desky přibíjely falešné výplně, napodobující městské dveře.
  • Druhý typ vrat byl bedněný pouze v dolní polovině, horní bývala průhledná, zpevněná více či méně dekorativně skládaným laťováním. Nejjednodušší svislé laťování v horní části vrat se vyskytuje prakticky na celém území naší republiky. Velmi působivé je radiální uspořádání latí do tvaru slunce. Obvyklé je i kosé mřížování, typické hlavně pro český jihozápad.

Rekonstrukce vyžadují citlivý přístup

Některé brány, které začaly překážet novému provozu, byly zbourány. Jiné jsou zdevastované a potřebují rekonstrukci. Majitelé, většinou chalupáři, kteří se zajímají o historii svého stavení, se je často snaží opravit, nebo i znovu postavit. Přimlouváme se za maximální autenticitu.

Nejlepším pomocníkem je − vedle šikovných řemeslníků – dochovaná dobová fotodokumentace. Pokud majitelé nemají fotografie ani plány, měli by obejít zachované stavby v nejbližším okolí. I když jejich stavení není památkově chráněno, vyplatí se požádat o radu pracovníky místně příslušného památkářského pracoviště.

Jestliže si majitelé chtějí poradit sami, je pro rekonstrukce vrat i bran jedna společná rada: Zvolte tu nejjednodušší variantu.

  • Pokud se hlavní část zachovala, bývá nejlepší doplnit jen chybějící a poškozené prvky. Ani při rekonstrukci většího rozsahu bychom však neměli zbytečně odstraňovat cenné části konstrukce či výzdoby, které jsou sice poškozené, ale mohou ještě plnit svou funkci.
  • Jestliže však je konstrukce vrat nenávratně poškozená, nezbude, než je nahradit kvalitně řemeslně zhotovenou kopií. Měli bychom důsledně respektovat detaily (včetně zdánlivých maličkostí, jako jsou profilace ozdobných prvků nebo tvar hlavic hřebů, a pochopitelně i povrchové úpravy).

Pokud se vrata nedochovala, budeme podobně jako u bran vycházet z analogie z nejbližšího okolí. Není–li jiná cesta než konstrukce zcela nových vrat, nebo nejsme–li si jisti vzhledem těch zaniklých, volme neutrální, tvarově jednoduchý typ bez členění a výzdoby.

Vhodné je použít co nejširší dostupné řezivo (spáry je možné překrýt latěmi). Pro vylehčení celkové hmoty můžeme horní část vyplnit roštem latí, ať už svisle kladených nebo křížených do mřížoviny.

Také kování by mělo být co nejjednodušší, běžné typové výrobky jsou však nevhodné.

Foto autor