Určitě jste to zažili sami. „Odkud to ten kluk jen má?“ podivíte se při řádění malého kluka, jehož rodiče byli jako děti extrémně klidní. „Jak to, že jsou tak různí, když je vychovávámevšechny stejně?“ říkají si zase rodiče více dětí, které jako by byly z úplně jiných galaxií. Podle psycholožky Šárky Mikové je vysvětlení vlastně úplně jednoduché. „Už vrozeně tíhneme k různým typům osobnosti a je velmi pravděpodobné, že v rámci rodiny stejní nejste,“ vysvětluje autorka Teorie typů.

Ne jen čtyři

Nejspíš jsme se všichni ve škole učili o typech osobnosti – sangvinik, melancholik, flegmatik, cholerik. A možná už i vám tehdy připadalo, že na vás vlastně nesedí dobře žádný z popisů. Psycholožka, která ve své práci vychází z Junga, to vysvětluje jednoduše. „Typologií osobností je mnoho. Většina z nich ale třídí lidi do typů podle projevů jejich chování, které se mohou různě měnit. Teorie typů pracuje s rozdíly, které jsou stabilní a už si je přinášíme na svět.“ Zmiňuje s tím, že ona dělí pro zjednodušení dělí 16 typů osobnosti do čtyř kategorií podle vrozených potřeb – někdo má potřebu stability a předvídatelnosti, jiný potřebu svobodu a rychlou akci. Někdo potřebuje všemu rozumět a být kompetentní, jiný se neobejde bez naplnění potřeby hlubšího smyslu a jedinečnosti (jestli vás zajímá víc, podívejte se na web www.teorietypu.cz nebo si kupte některou z knih Šárky Mikové).

Co z toho dítěte bude?

Dost možná se stalo, že máte i v rodině teď „úplně jiné“ dítě a vlastně si s ním nevíte rady. Těžko se vám spolu komunikuje, nechápete, co vlastně chce. Možná jen proto, že je to jiný typ, než vy. V tu chvíli se můžete začít pídit po tom, jakou osobnost tedy doma máte. A kdo jste vlastně vy sami. „Pokud poznáte typ dítěte, porozumíte jeho vnitřní motivaci. Zjistíte, co je pro něj kvůli jeho vrozeným potřebám normální a jeho chování už ve vás nebude budit tolik obav,“ píše psycholožka v knize Milovat nestačí.

Jenže i když určíte typ svůj či dítěte (třeba právě v knížce nebo na kurzu), bude ale nejdůležitější práce stejně na vás. Smířit se s tím, že vaše dítě, nebo třeba vnouče, je zkrátka jiné, než vy sami. To samozřejmě vládnete i bez jakéhokoli určování. Typy osobností jsou ale v tomhle případě užitečné v tom, že vás ušetří tápání a pomůžou rozkrýt, co právě ten, koho máte doma, potřebuje. A jak se vám spolu bude nejlíp mluvit.

Každý je jiný

Podle psycholožky je nakonec nejdůležitější nejen poznat osobnost dítěte, ale především ji přijmout a vyjít jí vstříc. Dítě, které se nechce předvádět na veřejnosti, do toho zkrátka nenuťte, i kdybyste stokrát věděli, jak šikovné je. Tomu, které to má naopak rádo, to nezakazujte. Možná té starší paní v tramvaji básnička rozsvítí den a i kdyby ne, je to příležitost popovídat si o tom, jak jsou lidé různí, i se samotným dítětem. „Přijmout to dokážou už od mladšího školního věku,“ dodává, „a pomůže jim to ve vztazích teď i v dospělosti.“

Související články