Obecně platí, že pro vtírání nátěrové hmoty do podkladu jsou vhodnější štětec nebo štětka, a to zejména u hrubých nebo nestejně savých podkladů.
Zřejmé je to při penetraci stěn: Do tmelu, stěrky nebo nové omítky se vsakuje větší množství penetrace než do ploch se starými nátěry, čili když na štětec nebo štětku přitlačíme, dostaneme tam i více penetračního roztoku; válečkem by to bylo pracnější. Například první nátěr sádrokartonu bychom právě z těchto důvodů měli dělat štětkou.
První nátěr sádrokartonu bychom právě z těchto důvodů měli dělat štětkou.
Která štětka je vhodnější
Pro penetraci je vhodnější štětka s přírodními štětinami, které nasáknou více nátěrové hmoty, takže štětku není potřeba tak často namáčet. Štětkami s umělými štětinami zpravidla malujeme nově omítnuté stěny, nebo je používáme na zednické práce pro vlhčení podkladů. Na preciznější malbu jsou vhodnější štětky s přírodními vlákny.
Štětce na základové a vrchní vrstvy
Většina nových štětců pouští štětiny, proto je nejprve použijeme několikrát na základovou barvu a až poté na vrchní vrstvy, u kterých záleží na tom, aby byly čisté.
Tvar štětce
Volíme ho podle charakteru práce. Nejčastěji používáme ploché štětce, protože nabízejí více možností jak vést stopu, a při namáčení lze dobře kontrolovat, kolik barvy nabíráme.
Oválné štětce volíme pro lakování rovných ploch, neboť se s nimi pracuje rychle a při průhledném nátěru nejsou tolik vidět nepřesnosti.
kulaté a ploché štětce
Štětce s přírodními štětinami lze použít na jakékoliv barvy a štětce s umělými štětinami jsou vhodné jen pro vodou ředitelné barvy, protože při natírání syntetickými barvami či odstraňovači starých nátěrů by je vzájemné chemické reakce mohly poškodit. Neplatí to však doslova:
- Na louhy, kyseliny i na odstraňovače starých nátěrů lze použít například štětce s polyamidovými štětinami.
- K lazurování jsou vhodné štětce s umělými štětinami, které mají mikroskopické komůrky a tím oproti běžným štětcům umožňují nanášet větší množství lazury na jedno namočení a lépe ji roztírat.
obrázek z archivu ireceptar.cz
Daleko důležitější je, abychom štětce s přírodním štětinami nenechávali příliš dlouho ve vodě, protože by zbytečně bobtnaly a ztrácely charakteristické vlastnosti.
Na druhou stranu se přírodní štětiny odírají více než umělohmotné, ale projeví se to až při velmi intenzivním používání.
Bylo by logické, že čím širší štětec, tím rychleji plochu natřeme — jenže to neplatí doslova, protože širokým štětcem se některé předměty natírají špatně, práce by tedy trvala déle a efekt by se ztratil.
Se širším štětcem dobře zvládneme řídké nátěrové hmoty nebo penetrace, jestliže však budou barvy hodně husté, budeme mít potíže — musíme použít užší štětec. Pokud natíráme častěji, vyplatí se nakoupit několik štětců různých šířek a používat je podle charakteru natíraného předmětu.
Se širším štětcem dobře zvládneme řídké nátěrové hmoty nebo penetrace.
Štětiny
Stejně dlouhé štětiny umožňují stejnoměrný nátěr, pro běžné nátěry stačí štětce s různě dlouhými štětinami. Ke stejnoměrnému roztírání přispívají štětiny s mikroskopicky roztřepeným zakončením, které se používají u vodou ředitelných barev.
Jak najít dobrý štětec?
Štětiny nejdříve u rukojeti a poté u pracovní části před zkosením zmáčkneme mezi prsty, pokud se nám zdá síla v obou místech stejná, má štětec většinu štětin stejně dlouhých a tím pádem bude dobře nasávat barvu.
Jestliže při promnutí štětec pouští příliš mnoho štětin, znamená to, že nejsou dobře přilepené a že se budou uvolňovat i při práci.
Který návlek vybrat na malování, který na natírání
Pro válečky platí, že čím jemnější váleček, tím hladší povrch malby nebo nátěru, a zároveň také méně nasáté barvy na jedno namočení. Pro velké plochy, například stěny v bytě, proto raději volíme váleček nejen větší, ale také s delším vlasem, abychom najednou natřeli větší část a snížili tak počet napojování, která by bylo potřeba opravovat.
Pro válečky platí, že čím jemnější váleček, tím hladší povrch malby nebo nátěru.
Podle toho, jakou použijeme nátěrovou hmotu, vybereme i materiál, ze kterého je povrch válečku vyroben. Orientačně nám při výběru pomůže tento výčet:
- Molitanové (pěnové) válečky a válečky s nylonovým vlasem se hodí na vodou ředitelné i syntetické barvy.
- Přírodní velurové povrchy použijeme na laky, základové a antikorozní barvy
- Přírodními vlněnými válečky se dobře nanášejí vodou ředitelné barvy, zejména latexové a silikátové.
- Válečky z přírodní jehněčí kůže lze použít pouze na vodou ředitelné barvy
- Válečky s polyamidovým návlekem a vlasem do 6 mm se hodí na dvousložkové, antikorozní, latexové i olejové barvy a s vlasem dlouhým 6—12 mm na akrylátové barvy, ale obecně i na mořidla a odstraňovače starých nátěrů
- Polyesterové a přírodní mohérové válečky s vlasem do 4 mm použijeme na vodou ředitelné barvy, které je potřeba nanášet ve zředěném stavu, ovšem při natírání chlorkaučukových, polyuretanových a nitrocelulózových barev polyesterové povrchy dlouho nevydrží
- Naproti tomu polyakrylové válečky jsou vhodné pro husté barvy, a to vodou ředitelné i syntetické, méně však snášejí nitrolaky.
- Polyuretanové povrchy jsou určeny pro vodou ředitelné barvy, syntetické barvy snižují životnost válečku.
malování válečkem
Flockované válečky
Jedná se o technologii, při níž se vlákna elektrostaticky nastřelují do lepidla naneseného na podklad. U válečků to znamená, že mají hustý, rovnoměrně rozprostřený vlas příslušné délky, který dobře nabírá barvu a dobře ji pouští při odvalování.
- Opakem jsou pěnové a strukturální válečky, jejichž potahy jsou vyrobené z jednolité hmoty, nebo válečky s tkaným potahem.
Výběr podle kvality
Pokud bychom válečky seřadili do stupnice podle kvality nanášení barev a životnosti, byly by nejkvalitnější ty s polyamidovými vlákny, následovány polyakrylovými, polystyrenovými a nakonec molitanovými válečky, z nichž ty nejlevnější mohou být často pouze na jedno použití.
Mezi velmi kvalitní se řadí i přírodní povrchy. I tato stupnice je pouze orientační, protože hodně záleží na nátěrových hmotách a povrchu, který chceme natírat.
Tvary válečků
Tvar a velikost válečku vybereme podle toho, co budeme natírat. V této souvislosti se můžeme zmínit o některých speciálních válečcích, třeba těch určených k natírání trubek (jsou složeny ze tří částí a nasazeny na zaoblené hřídeli), radiátorů (jsou malé a na dlouhé rukojeti) nebo koutů (připomínají špičatá kolečka, která obarvují sousedící stěny).
Válečky se vyráby v různých délkách i tvarech podle potřeby.
Vyrábějí se také velmi úzké a jemné linkovací válečky, nebo naopak robustní strukturální válečky, které jsou zvrásněné a použijeme je na plastické nátěry, protože barvu nanášejí nesouměrně.
Se zásobníkem barvy
Obyčejný váleček namáčíme v nádobě a barvu dávkujeme přejetím přes mřížku. Existují však válečky, které mají v rukojeti zásobník, do kterého barvu natáhneme a váleček si ji pak při malování odebírá sám.
Nepotřebujeme tak často namáčet, tudíž nechtěně nenacákáme. Na druhou stranu však musíme počítat s tím, že váleček je těžší, protože zvedáme více barvy, a že také vyžaduje vyšší a zároveň rovnoměrný tlak při malování. Právě tlakem se totiž uvolňuje barva do návleku. Natření pak může být nerovnoměrné, nebo se může po větším přitlačení odlupovat podklad. Práce s tímto typem válečku vyžaduje více zkušeností než s jinými válečky.
Váleček vypereme
Nový váleček je dobré před prvním použitím vymáchat ve vlažné vodě či v lehkém saponátu, abychom smyli případné nečistoty z výroby, a nechat jej uschnout. Ihned po použití váleček vymyjeme, protože zaschlá barva se z něj odstraňuje špatně, zejména pokud je syntetická.
