V testu se ukázalo, že některé akumodely mají nedostatečnou kapacitu baterií, a ani druhá v balení nemusí být vždy tak užitečná, jak se na první pohled zdá. Některé příklepové vrtačky zase příliš nepřesvědčily v zátěžových testech příklepových mechanismů.

Které typy nářadí dTest zkoušel?

Akuvrtačky s jednou rychlostí

Je vhodná spíš jako náhražka klasického šroubováku než jako vrtačka. Na vrtání nemá dostatečnou rychlost (v případě Ryobi 715 otáček za minutu) a problémy bude mít i s velkými vruty. (Testu časopisu dTest byla podrobena pouze jedna jednorychlostní akuvrtačka, a to Ryobi RCD12011L.)

Akuvrtačky se dvěma rychlostmi

Převzato z časopisu dTest 2/2014. Celkem bylo testováno 28 modelů nářadí.

Jedna rychlost je přizpůsobena pro šroubování a druhá pro vrtání, a to poměrem otáček a krouticího momentu. Proto se dvourychlostní akuvrtačky, na rozdíl od jednorychlostních modelů, dají použít také pro vrtání. Stačí však jen na měkčí materiály (dřevo, plast, případně kov) a malé průměry vrtáků.

Dvourychlostní akuvrtačky vybavené příklepem většinou nemají dostatek výkonu na tvrdé zdivo, takže si poradí jen s lehkým betonem nebo cihlou. A budete na ně muset hodně tlačit. Ovšem existují výjimky — modely Hitachi DV14DSDL a Black & Decker EGBHP148BK si i v těchto zkouškách vedly poměrně slušně, dostaly průměrnou známku.

Jednorychlostní příklepové vrtačky

Není vhodná na šroubování — má malý točivý moment a příliš vysoké otáčky. Naopak dobře zvládne veškeré vrtání a se zapnutým příklepem si poradí i s měkčím zdivem. (V testu šlo o modely Bosch a Black & Decker KR805K.)

Na vrtání s příklepem do tvrdého materiálu nemá jednorychlostní příklepová vrtačka dostatek síly, opět je třeba vyvíjet velký tlak a připravit se na nemalé vibrace.

Příklepové vrtačky se dvěma rychlostmi

Při vrtání funguje stejně jako jednorychlostní model (tedy kromě tvrdého zdiva dobře), ale díky dvěma rychlostem zvládne obstojně i šroubování. Nevýhodou je však její vyšší hmotnost a menší přesnost.

  • Pro vrtání díry do zdi v panelovém domě dTest doporučuje použít vrtací kladivo vybavené elektro-pneumatickým příklepem, který je mnohem účinnější než příklepový mechanismus běžné vrtačky. Ten funguje na principu dvou proti sobě položených ozubených koleček, která přes sebe začnou přeskakovat, a to vytváří potřebné rázy. Při hojném využívání příklepu však může dojít k obroušení ozubených kol, jako se stalo v laboratoři u modelu Skil 2532 AA.

Akuvrtačka – důležitá je kapacita baterie, ne napětí

Srdcem vrtaček, které nečerpají energii přímo z elektrické sítě, je akumulátor. Je to jedna z jejich nejdůležitějších součástek, na které staví své výkony. Důležitá je kapacita baterie, nikoliv napětí — čím větší kapacita, tím déle vrtačka vydrží pracovat.

Ideální hodnota by měla být alespoň 2 Ah, ovšem drtivá většina modelů v testu na tuto metu nedosáhla — kapacita se pohybovala od 1,3 do 1,6 Ah. Výjimkou byly modely Narex (3 Ah) a Hitachi (4 Ah), který disponuje vůbec nejvyšší kapacitou baterie z testovaných akuvrtaček. Možná i to se projevilo na jeho vysoké pořizovací ceně.

Součástí balení je často druhá baterie, což se na první pohled zdá jako záruka nepřetržitého provozu. Jenže nejdříve musí být splněna jedna podmínka: kvalitní nabíječka, která nabije baterii do jedné hodiny. U pomalejších totiž dobití může trvat třeba tři hodiny (Black & Decker EGBL188KB a EGBL148K, Powerplus POWX0052), což je mnohem déle, než vydrží vrtačka pracovat s plně nabitou baterií. Druhá baterie pak vlastně není až takovou výhodou.

Testované akuvrtačky jsou vybaveny buď lithium-iontovými (Li-Ion) nebo nikl-kadmiovými (Ni-Cd) bateriemi. Přednostmi Li-Ion akumulátoru ve srovnání s nikl-kadmiovým typem jsou:

  • pomalejší samovybíjení,
  • slabší paměťový efekt,
  • větší počet nabití,
  • nižší hmotnost,
  • menší citlivost na vysoké teploty.

Paměťový efekt se projevuje tak, že pokud baterie nebyla zcela vybita, ale byla připojena k nabíječce, ztratila část své kapacity. Staré Ni-Cd baterie na „špatné“ nabíjení hodně trpěly, ale u moderních typů už efekt není tak výrazný.

Ve výbavě kvalitní akuvrtačky by neměla chybět automatická aretace vřetena, díky níž lze rychle jednou rukou vyměnit bity nebo vrtáky. Bez aretace musíte jednou rukou chytit krk hlavice a druhou otáčet sklíčidlem.

Pro elektrické nářadí může být překážkou stísněný prostor, proto je užitečná možnost demontovat hlavici/sklíčidlo a uchytit bity přímo na osu vrtacího vřetena. Ušetříte tak několik cenných centimetrů. Při výběru akuvrtačky věnujte pozornost také její hmotnosti — více než 1,8 kilogramu už je v ruce znát a při delším používání to není příjemné.

Obecně platí, že k výhodám akumulátorových vrtaček patří nastavení krouticího momentu. Jinými slovy: Je možné zvolit maximum, při jehož dosažení vrtačka přestane vyvíjet sílu na šroub nebo vrut a začne se protáčet. Díky tomu přestane utahovat ve chvíli, kdy je šroub či vrut zcela utažen.

Co by měla mít ideální akuvrtačka

  • dva nebo více rychlostních režimů: jeden pro šroubování, druhý pro vrtání;
  • nabíječku, která zvládne nabít baterii do 1 hodiny;
  • indikaci na nabíječce: nabíjení, nabito, problém, zapnuto;
  • Li-Ion baterii s velkou kapacitou (napětí nehraje roli) a nízkou mírou samovybíjení;
  • druhou rukojeť pro vrtání s příklepem nebo náročné šroubování;
  • manuální nastavení rychlosti;
  • rychlé zastavení: po sejmutí prstu ze spínače se motor okamžitě zastaví;
  • automatické fixování vřetena pro snadnou výměnu bitů jednou rukou;
  • sklíčidlo pro maximální průměr 13 mm, aby šlo použít větší bity.

Příklepová vrtačka: Hlavním úkolem je vrtání

Někdo se může mylně domnívat, že čím vyšší je příkon vrtačky, tím rychleji bude práce hotová. Výkon přístroje však záleží i na jiných faktorech, jako jsou například efektivita motoru, převodovka, svírací čelisti či poměr otáček a krouticího momentu.

Každý výrobce má vlastní metodu, jakou příkon měří, takže při srovnání nepřikládejte těmto informacím příliš velký význam.

Ideální je, pokud je výkon na vrtačce uveden, protože rovnou vidíte využitelnou část příkonu, která půjde na práci. Ovšem výrobci ho často neuvádějí. Obecně je výkon asi 50 procent příkonu, 30 až 40 procent energie jde na chlazení, tedy na chod větráku.

  • Nemá-li příklepová vrtačka dvě rychlosti, šroubování s ní bude poměrně obtížné, respektive ne tak pohodlné.
  • Pro šroubování je vhodnější méně otáček a vyšší krouticí moment.
  • Naopak kombinace více otáček a nižšího krouticího momentu vyhovuje pro účely vrtání.

Řešením pro jednorychlostní přístroje by byla možnost manuálního nastavení krouticího momentu, ale tím příklepové vrtačky, na rozdíl od akumulátorových modelů, až na úplné výjimky nedisponují.

Obecně platí: Příklepové vrtačky nejsou příliš vhodné na šroubování. Jsou těžší než akumulátorové a nejsou tak přesné — postrádají funkci rychlého zastavení (fast stop), takže se po uvolnění spínače motor setrvačností ještě dotáčí. Při utahovaní desítek šroubů nebo vrutů je to nepraktické. Hlavním účelem vrtaček napájených z elektrické sítě je vrtání.

Regulování rychlosti vrtání podle intenzity stisku spínače je často možné u obou typů testovaných vrtaček, příklepové však mají navíc na spínači kolečko, kterým nastavíte maximální hranici rychlosti. To je užitečný prvek výbavy, protože se tak nemusíte soustředit na intenzitu stisku.

Méně zkušený uživatel ocení takzvaný jemný start, kdy vrtačka po stisknutí spínače postupně zrychluje na maximální otáčky (v průběhu zhruba 1 sekundy) a na začátku necukne. Vrtání je pak i přesnější.

Výkon příklepového mechanismu není závislý na počtu úderů za minutu. Hitachi DV20VB2-S s 26 tisíci údery za minutu dosáhla lepšího výsledku než model Metabo SBE 850 s 60 tisíci údery.

Co by měla mít ideální příklepová vrtačka

  • dva rychlostní stupně: 1. nízké otáčky a vysoký krouticí moment pro šroubování, 2. vysoké otáčky a nízký krouticí moment pro vrtání;
  • druhou rukojeť pro náročnější úkony;
  • manuální nastavení rychlosti pro jednotlivé úkony;
  • automatickou aretaci vřetena pro snadnou výměnu bitů a vrtáků;
  • sklíčidlo s maximálním průměrem 13 mm pro použití větších bitů;
  • minimálně třímetrový přívodní kabel;
  • hmotnost nižší než 3 kilogramy;
  • krk, který lze upevnit do standardního 43mm stojanu;

Zátěžové testy odhalily slabiny

Všechny vrtačky absolvovaly v laboratoři testy bezpečnosti a zátěžové zkoušky motoru a příklepového mechanismu. Zkoušky odhalily několik nedostatků.

Uhlíky

U příklepových vrtaček se například objevily obroušené uhlíky. Některé modely sice mají v balení náhradní pár uhlíků, ale většinou je společně s nimi zapotřebí vyměnit i obroušený komutátor a na to je už potřeba odborník. Mezi dalšími závadami byly obroušený ozubený pastorek, zničená převodovka nebo poškozený držák uhlíků.

„Kopání“

Za nebezpečné lze označit chování modelu Einhell RT-ID 110 ve chvíli, kdy dojde k zaseknutí vrtáku, respektive vřetena. Kvůli nevhodnému poměru krouticího momentu a délky rukojeti totiž vrtačka až moc silně „kopne do ruky“. Slovy normy ČSN EN 60745-2-1 totiž „síla působící na ruku způsobená statickým krouticím momentem při zablokování vřetena nesmí být příliš velká“.

Zda tato norma byla dodržena, zjišťoval dTest u všech vrtaček. Každé byla proto změřena rukojeť a na základě toho byl vypočítán maximální povolený krouticí moment. U mnoha akumodelů byl deklarovaný krouticí moment vyšší, než by bylo po zaseknutí vřetena bezpečné, skutečně naměřená hodnota však byla nižší a zároveň nepřesáhla povolenou hranici. Takže v praxi to žádné nebezpečí neznamená.

Teplo a termoplast

Akuvrtačkám dělal problém test odolnosti proti teplu, který dTest prováděl podle normy ČSN EN 60335-2-29. Jeho účelem je zjistit, zda části z termoplastu zajišťující přídavnou a zesílenou izolaci jsou dostatečně odolné. V praxi může dojít k nadměrnému zahřátí vnitřních elektrických rozvodů. Pokud jsou v kontaktu s nějakým materiálem, v tomto případě s plastem, nebo jsou v jeho blízkém okolí, může dojít vlivem vysokých teplot k jeho vzplanutí nebo tavení.

V laboratoři proto zkoušeli odolnost materiálu přiložením žhavé smyčky o teplotě 850 °C, přesně jak stanovuje norma.

Pokud se materiál tavil i po odstranění smyčky, jednalo se o závažný bezpečnostní problém, což se odrazilo v celkovém hodnocení. Proto přístroj se sebelepšími výkony nebo výsledky v zátěžových testech nemohl získat lepší známky. Bezpečnost je zkrátka důležitá.

Vybíjení

Vzhledem k tomu, že baterie jsou citlivým článkem akuvrtaček, měli byste se o ně dobře starat, nebo o ně rychle přijdete. Skladujte je ideálně v pokojové teplotě, nevoní jim ani zima, ani horko. V laboratoři zkoušeli, jak se sníží kapacita baterie po 30 dnech uskladnění při teplotě 40 °C. Zjistili, že oproti pokojové teplotě dva- až třikrát rychleji.

Ekologická zátěž

Kvůli obsahu vysoce jedovatých těžkých kovů jsou nikl-kadmiové (Ni-Cd) baterie velmi problematické z hlediska životního prostředí. Proto dTest doporučuje pořídit lithium-iontový typ, který znamená menší ekologickou zátěž. Navíc umožňuje až tisíc nabíjecích cyklů, takže má delší životnost.

Akumulátorové vrtačky s nejlepším hodnocením dTestu 2/2014:

Nářadí Hodnocení
Ryobi R14DDE-LL15Sdobře (69 %)
Hitachi DV14DSDLdobře (68 %)
Ryobi RCD1802Mdobře (68 %)
Black&Decker EGBHP148BKdobře (66 %)
Narex ASV 18-2Adobře (65 %)
Bosch PSR 12-2dobře (63 %)
AEG BSB 18 G2 Lidobře (62 %)
Bosch PSB 10,8 LI-2dobře (62 %)
MacAllister MHD18A-2Lidobře (62 %)

Příklepové vrtačky s nejlepším hodnocením dTestu 2/2014

NářadíHodnocení
Black&Decker KR8542Kdobře (66 %)
DeWalt DWD 522KSdobře (63 %)
AEG SB 22-2 Edobře (62 %)
Black&Decker KR805Kdobře (60 %)

Podrobné výsledky všech 28 testovaných přístrojů zveřejnil dTest na svém portálu v článku s placeným přístupem Test příklepových a akumulátorových vrtaček 2014