Správně odborně bychom měli používat pro všechny výrobky tohoto druhu souhrnné označení nátěrové hmoty a rozlišovat mezi slovem barva (hmota neprůhledná, nesoucí barevný pigment) a lak (hmota průhledná, bezbarvá).

Pro účely tohoto praktického abecedního slovníčku pojmů týkajících se nátěrových hmot jsme však zvolili slovo barva jako obecné označení. Výklady jsou záměrně stručné, proto také zjednodušené.

Aditivní míchání barev

Slovo aditivní znamená přídavný a nejčastěji se používá, když něco souvisí se sčítáním. Tak je to i u barev jako nátěrových hmot: Tři základní barvy (červená, zelená a modrá) se míchají tak, aby se odrazy světla jednotlivých barev sčítaly a ve výsledku vytvářely vždy novou barvu s intenzivnějším odrazem. Vrcholem je bílá. Opakem aditivního míchání je míchání subtraktivní, kdy se barvy odebírají.

Akrylátové

Tyto barvy obsahují akrylátové polymery (vyrábějí se polymerací esterů kyseliny akrylové a methakrylové) a mohou být ředěny vodou nebo organickými rozpouštědly, záleží na způsobu výroby. Barvy ředěné rozpouštědly lépe odolávají povětrnostním vlivům, disperzní jsou zase pružnější.

Akrylové

Jde o vícesložkové barvy na bázi polyakrylových pryskyřic, jsou ředitelné vodou, ale po zaschnutí je nelze vodou smývat, lze je míchat mezi sebou a nejčastěji se používají při umělecké malbě, kde díky rychlému zasychání konkurují olejovým barvám.

Alkydové

Základem jsou alkydové pryskyřice (modifikované polymery kyselin a alkoholů), barvy tvrdnou chemickou reakcí prostřednictvím sikativ (látek urychlujících vysychání), a protože zasychají rychle a jsou odolné, nahrazují dnes čím dál více olejové barvy.

Asfaltové

Jde o ropný produkt, který slouží k penetraci betonu, cihel nebo kovů. Dodává se ve třech modifikacích:

  1. jako penetrační lak obsahující organická rozpouštědla (odb. rozpustidla), která umožňují pronikání laku do pórů v podkladu a která se poté odpaří a hmota pevně přilne (rozpouštědla jsou toxická, proto laky nelze používat v uzavřených místnostech);
  2. jako emulze nebo suspenze, které nepronikají do podkladu, nýbrž zůstávají navrchu, na druhou stranu se ale k jejich ředění používají takové přísady, které při usychání vypařují pouze vodní páru;
  3. horký asfalt pokládaný v horkém stavu (dnes se využívá jen výjimečně).

Asfaltové hmoty samy o sobě ale neodolávají povětrnostním vlivům, proto potřebují další izolační vrstvy, a nefungují ani jako hydroizolace.

Disperzní

Výraz disperze se užívá jako synonymum slova rozptyl a u nátěrových hmot si tento pojem můžeme zjednodušeně vysvětlit jako rozptyl nejméně dvou látek, z nichž jedna je rozptýlená v druhé – konkrétně jde o polymer, který je rozptýlený ve vodě, a to za účasti dalších látek. Princip vytvoření krycího filmu je založen na odpařování vody, proto se výrazem disperzní obvykle obecně označují všechny barvy, které jsou ředitelné vodou.

Emailové

V podstatě jde o souhrnné označení každé barvy, která obsahuje pigment (je barevná) a je určená ke konečnému vrchnímu nátěru.

Označení

Většina barev nese od výrobce obchodní kód, podle kterého poznáme, o jakou barvu jde. Písmeno znamená složení a první číslice v čtyřmístné řadě udává druh nátěrové hmoty. Za tímto kódem obvykle následuje slovní pojmenování.

A – asfaltové
B – polyesterové
C – nitrocelulózové
E – práškové
H – chlorkaučukové
K – silikonové
L – lihové
O – olejové
S – syntetické
U – polyuretanové
V – vodou ředitelné
1000 – fermeže, laky
2000 – emaily, barvy
3000 – tónovací pasty
4000 – nástřikové hmoty
5000 – tmely
6000 – ředidla
7000 – tužidla
8000 – pomocné přípravky

Epoxidové

Tyto barvy obsahují epoxidové pryskyřice (tzv. polyepoxidy – nezreagované epoxidy; epoxid je ether reaktivnější než jiné ethery) a nejčastěji je známe jako dvousložkové laky nebo tmely. Aby ztvrdly, potřebují další látku – tvrdidlo nebo tužidlo. Právě tyto látky jsou toxické, samotné epoxidové barvy ne. Epoxidové pryskyřice však mají různou podobu a mohou v oblasti barev posloužit k výrobě různých hmot – například práškových nátěrových hmot, pojiv, rozpouštědel, zmíněných dvousložkových nátěrových hmot, vypalovacích laků, penetrací či vodou ředitelných barev a laků.

Fermežové

Přesnější by asi bylo označení fermež, což je vžitý název pro lněný olej tepelně upravovaný tak, aby na vzduchu vysychal a vytvářel pevnou hmotu. Dříve se používal hojně, dnes je nahrazován umělými materiály, i tak se vyrábějí fermeže, které nejčastěji slouží k impregnaci pórovitých podkladů (dřeva, betonů, omítek) a obsahují proto rozpouštědla. Pod pojmem fermežová barva nebo fermežový lak lze tedy chápat olejové nátěrové hmoty, v nichž je použit lněný či jiný rostlinný olej (resp. pigmenty a plnidla jsou do těchto olejů přidávány); přidáním pryskyřic pak vznikají emaily. Viz též heslo olejové.

Chlorkaučukové

Chlorkaučuk je látka, které vzniká chlorací kaučuku (sycením kaučuku chlorem, tj. zaváděním atomu chloru do molekuly kaučuku) a používá se pro výrobu nehořlavých barev odolávajících vodě, kyselinám a louhům, ale ne ropným látkám, mastným kyselinám nebo rozpouštědlům. Nesnášejí rovněž vyšší teploty.

Jednovrstvé

Označení pro barvu, jejíž složení umožňuje vytvořit silnější souvislou vrstvu, aniž by se hmota roztékala a aniž by byl potřeba další nátěr stejné barvy. Užívá se také výraz samozákladující.

Lak

Jeho úkolem je vytvořit ochranný film odolný vůči vnějším vlivům a přitom výrazně nezměnit barvu nebo design ošetřovaného předmětu, proto je průhledný. Laky neobsahují pigment, jsou bezbarvé nebo jen mírně tónované.

Latexové

Slovo latex má několik významů, mimo jiné označuje bílou tekutinu, která vytéká z některých rostlin při poranění (např. z kaučukovníků), ale s latexovými barvami nesouvisí. Latex je v tomto případě obecný obchodní název pro syntetickou nátěrovou hmotu vyrobenou na bázi polyvinilacetátů. Barvy jsou ředitelné vodou, nehořlavé, rychle zasychají a po-užívají se nejčastěji na savé podklady.

Lazurovací

Jde o nátěrovou hmotu, která zcela nekryje, ale na druhou stranu není ani plně průhledná. Tím se liší od laku, který je průhledný. Když lazurou například přetřeme konkrétní svrchní barvu, změníme tím její barevný odstín a další charakteristiky, zejména pokud použijeme více vrstev. Od toho je odvozená činnost zvaná lazurování. Lazurovat lze i čisté dřevo – dáme mu tím jiný nádech a zároveň je ochráníme před vnějšími vlivy. Vyrábějí se také speciální lazury, které na rozdíl od běžných lazur nebo laků povrch neuzavřou, nýbrž dřevu umožní dýchat. Tenkovrstvou lazuru lze použít i jako napouštědlo.

Lihové

Hlavní složkou rozpouštědla v těchto barvách je alkohol, čímž je zřejmá jedna důležitá vlastnost: Barvy velice rychle schnou, takže jsou někdy vidět i navazující tahy štětcem. Lihové barvy nejčastěji používáme k moření nebo lazurování dřeva.

Napouštědla

Většinou tak označujeme hmoty, které obsahují látky chránící dřevo před dřevokaznými houbami, plísněmi, případně živočišnými škůdci.

Nitrocelulózové

Při jejich výrobě jsou používány nitrocelulózové pryskyřice, jejichž základem je takzvaná průmyslová nitrocelulóza (sloučenina, která působením kyseliny dusičné a dalších látek vznikne z buničiny). Různé typy nitrocelulózy umožňují vyrábět celou škálu barev od tvrdých laků až po elastické nátěry. Tyto barvy rychle schnou, ale obsahují větší množství hořlavých látek.

Nitrolaky

Lze je charakterizovat jako roztoky nitrocelulózy nebo acetylcelulózy v organických rozpouštědlech (viz heslo nitrocelulózové). Hodí se pro vnitřní vrchní nátěry, protože vnější prostředí jim příliš nesvědčí a dnes je lze často plně nahradit vodou ředitelnými laky.

Olejové

S tímto výrazem se spíše setkáváme v oblasti výtvarného umění, jde tedy o barvy, jejichž pigmenty jsou míseny s přírodním olejem (zpravidla lněným) a ředěny terpentýnem. Barvy lze libovolně míchat, dlouho schnou a po zaschnutí mají díky oleji vysoký lesk. U nátěrových hmot označovaných jako olejové je princip podobný – jako pojiva také používají oleje. Většinou se hodí k základním nátěrům venku a uvnitř a vrchním nátěrům uvnitř, ale velice dlouho schnou. Je nutné je nanášet ve velmi tenkých vrstvách a s další vrstvou počkat, až ta předchozí dokonale uschne, jinak se povrch zvrásní. Dnes jsou olejové barvy většinou nahrazovány alkydovými či polyuretanovými (viz též heslo fermežové).

Penetrační

I sem je přenesen základní význam slova penetrace – barva proniká co nejhlouběji do podkladu, aby ho zpevnila, snížila jeho nasákavost a zvýšila přilnavost dalších nátěrů.

Pigmenty

Jsou to částice, které dávají nátěrové hmotě barevný odstín. Můžeme si je představit jako jemně mleté nerozpustné látky, které se vyrábějí z přírodních (např. z hlinek) nebo umělých (např. kalcinací nebo oxidací) sloučenin a mohou být tekuté nebo práškové.

Plnidla

Rozhodují o mechanických vlastnostech barev a jsou to zpravidla minerální látky – například kaolin, křída, mastek vápenec a podobně.

Pojiva

Jsou hlavní složkou barev a v podstatě udržují pigmenty, plnidla a další látky pohromadě, aby vznikl požadovaný film. Většinou jde o organické materiály (např. fermeže), upravené přírodní látky (nitráty celulózy) nebo syntetické polymery.

Polyesterové

Základem jsou nenasycené polyesterové pryskyřice, které barvám dodávají požadované vlastnosti, zejména barevnou stálost při vyšších teplotách nebo při jejich častém střídání. Obvykle bývají v prášku a k nanesení potřebují speciální zařízení.

Polyuretanové

Pokud je u tmelu, barvy, laku, emailu či jiné nátěrové hmoty přívlastek polyuretanová, znamená to, že obsahuje plasty (polymery), které díky specifickému uskupení molekul dodají hmotám zajímavé vlastnosti. Především vysokou odolnost ke všem vnějším vlivům, proto se také tyto nátěrové hmoty používají na střechy, velmi namáhané dřevěné i želené konstrukce nebo na betonové plochy vystavené odírání.

Práškové

Podobají se prášku, protože neobsahují žádná rozpouštědla, nýbrž jsou směsí syntetických pryskyřic, plniv, pigmentů a dalších přísad. Na ošetřovaný podklad se nanášejí souvislým stříkáním, zpravidla v jedné vrstvě, a poté se vypalují při teplotách kolem 200 °C. Výsledkem jsou matné, lesklé nebo strukturované povrchy.

Ředidlo

Používá se pro rozředění nátěrových hmot. Protože ale každé ředidlo (rozpouštědlo) má jiné složení a jiné vlastnosti, je potřeba pro tu kterou barvu vybrat to správné, jinak nebude účinkovat. Každé ředidlo je zpravidla označené dohodnutým kódem, někteří výrobci používají slovní popis.

Nejpoužívanější ředidla

  • C 6000 – ředí nitrocelulosové barvy
  • H 6000 – ředí chlorkaučukové barvy
  • L 6000 – ředí lihové barvy, čistí a odmašťuje
  • S 6001 – ředí rychleschnoucí syntetické barvy; ředěné barvy jsou vhodné pro nanášení stříkací pistolí
  • S 6002 – ředí syntetické barvy; ředěné barvy jsou vhodné pro nanášení štětcem a máčení předmětů
  • S 6003 – ředí syntetické vypalovací barvy
  • S 6005 – ředí syntetické barvy nanášené jakýmkoliv způsobem
  • S 6006 – ředí syntetické a olejové barvy zasychající při běžných teplotách; ředěné barvy jsou vhodné pro nanášení štětcem
  • S 6010 – ředí syntetické reaktivní dvousložkové barvy
  • S 6023 – ředí syntetické, vypalovací a tepané emaily
  • S 6300 – ředí epoxidové dvousložkové barvy
  • S 6900 – ředí syntetické laky
  • S 6904 – ředí impregnační laky
  • U 6000 – ředí polyuretanové barvy zasychající při běžných teplotách
  • U 6002 – ředí polyuretanové a akryluretanové barvy
  • U 6051 – ředí polyuretanové barvy (U 2061), laky (U 1051) a emaily (U 2081) zasychající při běžných teplotách
  • S 6900 – ředí syntetické laky
  • S 6904 – ředí impregnační laky
  • U 6000 – ředí polyuretanové barvy zasychající při běžných teplotách
  • U 6002 – ředí polyuretanové a akryluretanové barvy
  • U 6051 – ředí polyuretanové barvy (U 2061), laky (U 1051) a emaily (U 2081) zasychající při běžných teplotách

Ředitelné vodou

Mohou to být prakticky jakékoliv barvy. Rychle zasychají, lze je dobře ředit a roztírat, nejsou toxické, nezapáchají, jsou šetrné k životnímu prostředí a veškeré natěračské pomůcky je možné snadno vyčistit. Obchodně se používá výraz disperzní.

Silikonové

Označují se tak barvy, jejichž základním pojivem je silikon, tedy anorganicko–organický plast, který může být v různém skupenství, ale hlavně jej lze využívat k různým účelům. Do barev se přidává zejména kvůli tomu, aby dobře propouštěly páru, odolávaly vlhku a vysokým teplotám a neodíraly se. Jde o silikonové fasádní barvy a rovněž o silikonové vypalovací barvy, které snesou vyšší teploty a používají se například pro kouřovody nebo automobilové výfuky.

Suroviny

Detailní návody, lakýrnické tipy a doporučení najdete v elektronické publikaci Natíráme

Na vzduchu tuhnoucí oleje, syntetické a přírodní pryskyřice, deriváty celulózy a kaučuku, asfalty nebo smoly jsou základní suroviny pro to, aby byly barvy tím, čím jsou – tedy souvislým filmem, který ochrání ošetřovaný předmět.

Syntetické

U barev lze přívlastek syntetické chápat jako uměle vzniklé, ale také jako vzniklé syntézou – tedy podle postupu, kterým byla barva vyrobena. Množina syntetických barev je široká a spadají do ní například skupiny barev alkydových, epoxidových, akrylátových i polyesterových a podobně. Syntetické mohou být laky pro vnitřní i vnější použití, antikorozní barvy i vrchní emaily.

Transparentní

Jde o všechny průhledné barvy, například laky, fermeže nebo emulze, které vytvářejí průhledné nebo průsvitné vrstvy.

Tužidla

Aby dvousložkové barvy (např. epoxidové, polyesterové nebo polyuretanové) vytvořily souvislý film a uschly, potřebují uskutečnit chemickou reakci a tu jim právě umožní tužidla, kterým se také někdy říká katalyzátory. Stejně fungují tužidla u tmelů.

Základní

Používáme je k prvním nátěrům, protože obsahují například penetrační přísady (pro natíráni dřeva) nebo antikorozní látky (nátěry kovů). Liší se složením nebo způsobem zasychání a vybíráme je podle toho, jakou použijeme svrchní barvu, aby k nim dobře přilnula.