Dřevo

Dřevo je savý materiál, proto je lze lepit snadno. Všechna lepidla ovšem nejsou pro tuto činnost stejně vhodná.

Pro běžné lepení jsou ideální vodou ředitelná lepidla (např. Dispercoll D2, Disperfix Uni, Herkules, Pattex Wood Standard, Rakoll Express, Vinalep aj.), při jejich výběru se ovšem zajímáme, jak budou odolávat vlhkosti, aby se slepený předmět později v kuchyni, v koupelně nebo venku nerozpadl. Jestliže není tento údaj na lepidlu uveden, raději sáhneme po jiném, nebo lepidlo použijeme pouze na předměty, které neopustí suchou místnost.

  • Pomůckou může být označení D1 až D4, přičemž D4 značí nejvyšší odolnost. K těmto kódům přihlížíme i při výběru lepidla pro určité typy dřeva.

Pro lepení měkkého dřeva (borovice, jedle, lípa, smrk, topol) vodou ředitelná lepidla bohatě stačí, nanášíme je na jednu lepenou stranu a obě plochy pak k sobě silně přitiskneme, abychom hmotu dostali do spár co nejhlouběji. Lepidlo tuhne odpařováním vody, což trvá až 24 hodin, ale zatuhlé může být po dvaceti minutách či jedné hodině, takže můžeme stisk uvolnit. Záleží ovšem na charakteru spoje, v tak krátké době jeho pevnost rozhodně nezkoušíme.

  • Lepidlo nanášíme po celé ploše a raději více, protože přebytečné množství při stisku vytlačíme (a hned také hadříkem odstraníme). Vždycky je to lepší, než kdyby tam scházelo.

Středně tvrdá a tvrdá dřeva (dub, jasan, jilm, ořech, resp. akát, habr, tis) potřebují ještě silnější stisk, protože nejsou tak pórovitá a mají hustější vlákna, voda má tím pádem menší možnosti se odpařovat a lepidlo se pak pomaleji vytvrzuje; svorky prostě uvolníme později.

  • Disperzní lepidla univerzálního typu (kategorie D1 a D2) nejsou příliš vhodná, lepší jsou ta speciální (D3, lépe D4, např. Dispercoll D3, Disperfix D3, Patex Wood Expres, Power Kleber D4 aj.).
  • Ale pro některé spoje, třeba když lepíme exotická dřeva určená k bazénu, raději zvolíme polyuretanová lepidla (např. Ferat Multi, Lear na dřevo, Ponal Construct, PU lepidlo na dřevo D4, UHU PU Max aj.), která tuhnou chemicky. Nepotřebují tak silný tlak, jen fixaci, zatuhlá obvykle bývají po jedné až dvou hodinách, dobře odolávají vlhkosti a přebytečnou hmotu lze navíc po ztvrdnutí odříznout.

Při lepení lehčích dřevěných předmětů nebo při lepení dýh dobře poslouží i kontaktní lepidla (např. Contactceys, Český Pren, Chemoprén aj.), která naneseme na obě plochy, hmotu necháme několik minut zavadnout a předměty k sobě přitlačíme. Výhodou je, že lepené plochy okamžitě drží, což oceníme třeba při ohnutých spojích, nevýhodou, že lepené části nelze dodatečně vyrovnávat; lepíme zkrátka na první dobrou.

Polyuretanová lepidla (jednosložková i dvousložková) také preferujeme tam, kde očekáváme pohyb lepených předmětů, třeba u dřevěných podlah nebo parket. Lepidla jsou totiž pružná a mají do jisté míry schopnost vyplňovat milimetrové nerovnosti. V modelářství se často používají dvousložková epoxidová lepidla, protože je potřeba velmi pevně spojit velmi malé plochy. Při spojování dřeva s dřevem nebo s ostatními materiály, zejména pórovitými, se v některých případech nemusíme bát ani tavných lepidel, například tavných tyčinek.

Kov

Kov s kovem lze slepovat, jen od spoje nemůžeme očekávat stejné vlastnosti jako po svaření, sešroubování nebo snýtování. Častěji však ke kovu přilepujeme jiné materiály.

Jestliže nebude spoj příliš namáhaný a spojovaná plocha nebude velká, použijeme kyanakrylátová sekundová lepidla (např. Alteco Super Glue, Bison Super Glue, Lepox Super Blesk, Liquid, Loctite Super Attak, Pattex aj.). Naneseme je na jednu plochu, spoj znehybníme a počkáme 30–60 sekund.

  • Tento způsob je účinný, když třeba na kov nalepujeme kovový štítek či plechový kryt, nebo když ke kovu přilepujeme lehké předměty z jiného materiálu.

Ke stejnému lepení, případně k lepení větších ploch, lze použít rozpouštědlová lepidla typu Chemoprén či Alkaprén, která jsou primárně určena k lepení savých materiálů s nesavými, ale mohou v určitých případech spojit i kov s kovem. Je potřeba je nanést na obě plochy, počkat až zavadnou, předměty spojit a do zaschnutí zajistit stisknuté. Spoj bude účinný při namáhání tlakem, smykem a do jisté míry i tahem, problematické mohou být štěpení a loupání.

Ke kvalitnějšímu lepení použijeme dvousložková lepidla, a to buď epoxidová s obsahem kovových plniv, metakrylátová, nebo polyuretanová. Někdy se jim také říká strukturální, protože narušují strukturu kovu, aby s ním mohla lépe splynout.

Spoje lepené jedno i dvousložkovými epoxidy (např. Belzona — opravárenský kov, Bison Epoxy–Metal, FixMetal, Heffed — rychlý tekutý kov, Lepox Metal, Repair Epoxy Metal, Unilex aj.) sice vydrží teploty v rozsahu −50 až 80 °C a krátkodobě až okolo 200 °C, ale už ne časté vibrace, pak totiž mohou praskat.

Metakrylátová lepidla, respektive akrylátová anaerobní (např. Bison Lock Bond, Loctite 243, Power Weld), snesou −60 až 130 °C, mají výbornou smykovou pevnost (až do 30 MPa) a lze je použít pro středně a méně zatěžované spoje místo sváru, při rázech spoje nepraskají, a protože dobře lepí i jiné materiály, hodí se třeba pro opravu kovových a nekovových hořlavých dílů, které nemůžeme svařovat.

  • Po vytvrdnutí se promění v houževnatou hmotu, která ke kovu dobře přilne a navíc odolá vodě, olejům i benzinu.

Polyuretanová lepidla (např. Veidec Power Mix, Veidec Qick Bond, Bison Power Adhesive aj.) se nejčastěji používají, když je ke kovu potřeba přilepit dřevo, karton, polystyren či jiné podobné materiály. Spoj není tak pevný ve smyku, zato vydrží vibrace.

Plechové díly spojujeme přeplátováním, plné díly s dostatečně velkou plochou můžeme lepit i tupým spojem a tyče nebo trubky spojíme nalepeným nátrubkem nebo hrdlem.

Slepená ocel a chemicky upravovaný hliník drží výrazně lépe než spojení měděných nebo pozinkovaných předmětů.

  • Lehké plechové předměty přijatelně spojíme také oboustrannými lepicími fóliemi.

Příprava kovu na lepení

Když kovové předměty připravíme pro lepení, to znamená, že je odmastíme, zdrsníme či zbrousíme, musíme začít lepit co nejdříve, aby povrch nezačal oxidovat a tím měnit vlastnosti (korodovat). U většiny kovů je to nejčastěji do 15 minut, u hliníku a nerezové oceli to může být do hodiny. Hodně záleží na okolních podmínkách.

Plasty

Pod tímto pojmem si představujeme širokou škálu materiálů různých vlastností, obecně nelze použít jedno univerzální lepidlo, řídíme se tedy osvědčeným kutilským pravidlem: Zjistíme, o jaký plast jde, a potom v prodejně vybereme takové lepidlo, v jehož návodu je typ plastu zmíněný. Napovědět může následující výčet:

  • Sekundovými lepidly lze obstojně slepovat méně namáhané spoje polyethylentereftalátů (PET láhve aj.), polyamidů (PA — kluzná pouzdra), polyvinylchloridů (PVC — podlahové krytiny, novodurové trubky, koženka), plexiskel (PMMA), polypropylénů (PP — vnější i nosné části kuchyňských přístrojů, nádoby, obalové plasty).
  • Pro větší plochy uvedených plastů nebo tam, kde potřebujeme opravdu pevný spoj, jsou lepší lepidla polyuretanová (např. Bison Vinil Plastic, Frog Vinil, Lear Bond) a kontaktní (např. VIP Power Weld, Český Pren aj.); ta nanášíme na obě plochy, necháme je zavadnout a předměty přitiskneme.
  • Plexisklo či tvrzený polystyren lze slepovat i metakrylátovými lepidly (např. Dentacryl, VIP Power Weld, Weldyx Polyplast aj.).

Problematický je teflon, který účinně nelze slepit prakticky ničím.

V měkčeném PVC, kožence a podobných plastech bývají změkčovadla, která mohou s lepidly reagovat, takže spoj buď nedrží, nebo se po čase lepidlo rozpadne.

Jak alespoň orientačně poznáme typ plastu? Opět kutilská rada: Podíváme se, zda na předmětu není vylisována recyklační značka.

Číselný kódZkratkaMateriál
1PETpolyethylentereftalát
2HD-PEpolyethylen (tvrdý)
3PVCpolyvinylchlorid
4PE-LDpolyethylen (měkký)
5PPpolypropylen
6PSpolystyren
7Oostatní plasty

Kresby autor