Rukodělnému řemeslu se věnovala její maminka, která tvořila pro dílnu Ústavu lidové umělecké výroby (ÚLUV) v sousední obci Lipová.

„Tatínek nám brzy zemřel, maminka se tak musela sama postarat o tři dcery — já jsem byla nejstarší. Mamince jsme doma pomáhaly také s řemeslnou výrobou dekoračních nebo užitkových předmětů. Jako dítě jsem tak nasála spoustu dovedností, které mi tehdy nepřipadaly nijak výjimečné. Když jsem se pak po letech začala k té práci vracet, překvapilo mě, co všechno umím,“ říká paní Zatloukalová.

Přes dvacet let už tvoří se slámou, kýkem nebo šustím. Předtím pracovala jako účetní ve státním statku, který zaměstnával na 600 lidí, ale po roce 1990 se rozpadl.

„Když se to stalo, sehnala jsem si práci v Prostějově a také jsem si doma přivydělávala pletením. Ale dorůstaly mi děti a dvě zaměstnání s dojížděním jsem už stěží zvládala. Tak jsem zkusila živit se pletením naplno a vyšlo to nad očekávání dobře — ze začátku jsem velké množství zakázek často zvládala jen s velkým vypětím. Teď je poptávka menší, mimo jiné kvůli dovozu podobného levného zboží.“

Materiály

Miloslava Zatloukalová pracuje hlavně se žitnou slámou, která má delší a poddajnější stébla než ostatní obilniny.

Rafiové lýko je podobný materiál jako technické lýko z naší lípy — jde vlastně o zpracovaná vlákna listů a řapíků palem rodu Raphia, které rostou například v tropické Africe. Z nakoupeného rafiového lýka vyrábí nejen figurky, ale i prostírání, ošatky a košíky.

Kukuřičné šustí je časově náročné na přípravu podobně jako žitná sláma, a proto je získává od kamarádky, která se na tento materiál specializuje.

„Žitná sláma je pro náš kopcovitý kraj typická a pro pletení si ji připravuji sama. Réž — jak se u nás říká žitu — pěstuji na poli, které jsem restituovala a které pronajímám družstvu. Dozrálé žito sama poseču kosou v potřebném množství. V posledních letech tak sklízím kolem 150 snopů. Za počáteční konjunktury to bylo až třikrát víc. Snopy pak na dvoře zbavím klásků, které dám vymlátit do družstva. Pomáhají mi přitom děti z rodiny a děti známých.

Žitnou slámu ve snopech nechám proschnout na půdě, a když potřebuji, několik snopů rozeberu, stébla zbavím kolínek a vytřídím podle síly a délky. Suchá žitná stébla pak musím zbavit slupky a dále je čistím, bělím v peroxidu či v sirném odbarvovači podle stupně znečištění. Pak stébla znovu usuším a uložím ve svazcích do doby, než je budu potřebovat.

  • Sama si připravuji i další přírodní materiál, který používám na zdobení. Například šišky, žaludy, bukvice a další tvrdé plody nasbírané v lese.

Před prací žitná stébla namočím asi na dvě hodiny do vody, aby se při práci nelámala. Z takto připraveného vlhkého materiálu dělám slaměné pletence vyztužené pozinkovaným vázacím drátem, ze kterých aranžuji drobnější ozdoby, jako jsou srdíčka či podkovičky. Z takzvané slaměné pásky pak sešívám větší kusy, například prostírky, ošatky, tašky, či klobouky. Další věci ze slámy pak pletu na formách.“

Kraslice

Velká část ozdob z domácí brodecké dílny je spojena s hlavními svátky roku — Vánocemi a Velikonocemi. Pro velikonoční svátky tu vznikají třeba slaměné košíčky na kraslice, slepičky, ptáčci, dekorativní věnce a podobně.

„Už řadu let zdobím kraslice. Dělám nejen voskové, ale také zdobené vrtáním nebo slámou, pro změnu ovesnou, která má sytější nazlátlý odstín. To jsou takzvané hanácké kraslice, kdy na vejce zbarvená základní barvou lepím vzory vystřihnuté z rozříznutých žehlených stébel,“ prozrazuje Nositelka tradic lidových řemesel, jejíž výrobky nabízejí některé prodejny lidových řemesel. Během roku se s nimi můžete také setkat na vybraných jarmarcích.

Výtvarnice předává své zkušenosti také osobně v příležitostných kurzech.

Žitná minipomlázka ze slaměného pletence

Pomůcky a materiál

  • upravená stébla slámy
  • vázací drát pozinkovaný (aby nekorodoval)
  • nůžky
  • režná nit

Postup

Malou dekorační pomlázku pleteme z šesti stébel, z nichž jedno zevnitř vyztužíme drátem, který drží tvar hotové ozdoby.

Stébla seřadíme k sobě střídavě slabšími a silnějšími konci a svážeme je nití.

Vyztužené stéblo pak postupně zbylými pěti stébly oplétáme proti směru hodinových ručiček — každé stéblo ohneme přes další dvě stébla.

Stébla je třeba během pletení nastavovat (u patnácticentimetrového pletence nejméně pětkrát).

Touto technikou můžeme vytvořit i ozdobnou rukojeť klasické pomlázky. Použijeme alespoň sedm velmi ohebných proutků, kterými na konci opleteme již hotovou pomlázku. Proutky se ale nedají nastavovat!

Nové stéblo je na konci šikmo seříznuté, aby šlo snadno nasunout. Nastavované stéblo zakrátíme, aby byl spoj zapletený a nebyl vidět.

Stébla nasazujeme střídavě tenčím a silnějším koncem, aby měl pletenec stálou šířku.

Stébla nakonec svážeme nití a nůžkami zakrátíme na obou koncích pletence

Pletenec necháme vyschnout a ozdobíme pentličkou. Jako pomlázku ho můžeme nechat rovný nebo mírně prohnutý. Ohneme-li pletenec víc, bude pro změnu připomínat podkovu pro štěstí.

Foto autor