Základních pravidel úspěšného sběru bylinek je v podstatě jen pár. Podobně jako u hub platí, že trhat a sušit se má jen to, u čeho jsme si naprosto jisti, co je. Je jasné, že rostliny musíme sbírat na čerstvém vzduchu, v nízké prašnosti, tam, kde se nepoužívají hnojiva. Při sběru listů platí pravidlo, že mladší bylinky mají výraznější aroma a jsou vhodnější coby léčivky. Samozřejmostí by měl být výběr listů, které jsou v pořádku – nenapadnuté hmyzem, bez barevných skvrn. Rozhoduje i čas. Pro sběr lístků je nejvhodnější dopoledne, tedy doba, kdy ještě bylinky tolik nezpražilo slunce, ale zároveň se již odpařila všechna ranní rosa.
Sběr bylin můžete spojit s výletem. Ale pozor, bylinky pak nesmíte nikam pěchovat a divizna chce ihned sušit.
Hon na zdravé kvítky
Jsou-li vaším cílem květy, vydejte se na ně v pravé poledne. To jsou nejvíce rozvinuté. Ukládejte je do větrané nádoby, mělčí misky nebo proutěného košíku. Pokud je dáte například do mikrotenového sáčku, mohou začít rychle hnít. Krom nádob můžete sáhnout i po klasickém papírovém pytlíčku nebo látkovém vaku, ideálně z přírodních vláken, aby byl dobře prodyšný. Tahle pravidla se vyplatí respektovat i při sběru listí. Pokud chcete sušit kořeny, nemusíte jim dávat takovou péči. Horký den v igelitce ale neudělá dobře ani jim.
Květy černého bezu i jeho plody jsou zdravé, ale listy a kůra již ne.
Bezový omyl, který zaplatíte otravou
První vlaštovkou ve sběru notoricky známých bylin je bez černý (Sambucus nigra). A to bez ohledu na to, že jde ve skutečnosti o keř. Chyba se dá při sběru udělat i u tak slavné a všeobecně známé rostliny. Pozor si dejte na záměnu bezu černého za bez chebdí (Sambucus ebulus) či bez červený (Sambucus racemosa) - tam to hrozí jen v době kvetení. Oba "konkurenční" bezy mají totiž do léčivky daleko, naopak obsahují toxické látky. A k čemu že je bez černý dobrý? Pomůže vám od nachlazení, ženám zvyšuje laktaci a zároveň je močopudný. Takto fungují listy i plody. Hodí se i při zánětu spojivek a různých trablech v ústech. To se používá ve formě nálevu. Zatímco květy trháme i se stopkou, plody už bereme jako jednotlivé kuličky (což můžete samozřejmě udělat až v klidu domova). Na bez – respektive jeho květy – se můžete vypravit v červnu. Poté odkvete a stačí si počkat na srpen až září, kdy budou k mání plody.
Pozor, takhle kvete bez červený - a je jedovatý.
Se sušením květů neváhejte, rychle hnědnou. Jak na to? Stačí rozložit na papíry či sušící síta, ale někdo zase preferuje zavěšování. U něj je důležité, aby šlo o místnost, kam má přístup čerstvý vzduch a bylo tam teplo. Pokud z plodu nechcete vyrábět sirupy a podobné laskominy, můžete jen také usušit. V tom případě ale nelikvidujte stopku – vyřešte to také zavěšením. Jak poznáte, že jsou už bezinky „hotové“? Zkuste na ně sáhnout. Když nebarví a nelepí se, máte vyhráno.
Jak se vyznat v lípách?
Druhou léčivkou (opět ne bylinkou v pravém slova smyslu) je lípa srdčitá (Tilia cordata). Z ní se hodí květ. Sbírat se má ještě před plným rozkvětem, aby v něm ještě nebyly plody. I lípu srdčitou snadno zaměníte. Pokud za lípu velkolistou (Tilia platyphyllos), nic se neděje, i ta má v sobě zdraví prospěšní látky. A pokud sáhnete po květech lípy stříbrné (Tilia tomentosa) nebo americké (Tilia americana)? Dobrá zpráva je, že to nebude mít negativní dopad na vaše zdraví. Horší zpráva je, že jste sušili zbytečně, protože tyto dvě lípy nejsou léčivkami. A s čím nám lípa srdčitá (či také malolistá) pomůže? Mírní zápaly dýchacích cest, zlepšuje trávení a usnadňuje močení. Nemusí být jen ve formě čaje – využívá se též jako kloktadlo nebo si z ní můžete udělat koupel. A hlavní rada pro sušení: Květy nesmí být na přímém slunci.
Lípu srdčitou pozná asi každý. Přesto se dá někdy zaměnit za tento strom - lípu stříbrnou.
Divizna do pytlíku nepatří
Dlouhán mezi bylinkami, divizna velkokvětá (Verbascum densiflorum), se sbírá od června do září. Je skvělým bojovníkem s dráždivým suchým kašlem i nachlazením. Kvítky se sbírají bez kalicha a je důležité, aby se se sušením začalo rychle. Pokud si ji „ulovíte“ na výletě v poledne a domů se vrátíte s půlnocí, část květů už může být zničena. Přesně opačně proti lípě, sušení divizny vyžaduje přímé slunce. A u divizny platí ještě jedna podivnost: zatímco ostatním bylinám je dobře v papírových sáčcích, sušenou diviznu zavřete do nějaké nádoby – sklenice či plechovky. Jinak nasákne vodu a bude zle. Na rostlině rozkvétají každý den nové květy. Pokud máte tedy diviznu na zahradě, můžete sbírat každý den.
Blíží se migréna? Zkuste třezalku...
Třezalka tečkovaná (Hypericum perforatum) zachránila již nejednu migrénu a pošramocené nervy. Kromě toho má při zevním použití hojivé účinky. Třezalkovou nať sušíme svázanou ve stínu v nevydýchaném prostoru. Sbírat ji můžeme až do srpna, stejně jako mateřídoušku (Thymus). Ta je skvělým lékem na špatně se hojící rány, vnitřně pak pomáhá zlepšovat potíže s trávením. Mateřídouškovou nať ale nezavěšujeme, nýbrž sušíme na sítech. Při sušení ji na rozdíl od většiny ostatních bylin neotáčíme, a to z praktického důvodu: Lístky i kvítky by opadaly.
Šalvěj se doma hodí. A nejen na trable. Používá se i jako koření.
Trápí vás záněty v ústech, máte kvůli zánětům trávicí potíže, v noci míváte záchvaty vedra, nebo přestáváte kojit a mléko stále nemizí? Pak je tu pro vás šalvěj lékařská (Salvia officinalis) neboli babské ucho. Sbírá se nať i listy, a to pouze do konce června. Šalvěj sušíme ve stínu. Pokud vám v domácí bylinkové lékárně chybí také měsíček lékařský (Calendula officinalis), při sušení je to s ním stejné. Sbírá se květ, který pomáhá na záněty i špatně se hojící rány. Má také protikřečový účinek při zánětech žlučových cest, žlučníku a žaludku. A samozřejmě, čaj je sice oblíbený, ale hlavní slávu má měsíček doby mast. Dobrá zpráva je, že na rozdíl od šalvěje můžeme měsíček sbírat až do října.
