Žito je mnohem mladší obilninou než pšenice. Bylo vyšlechtěno nejspíše východně od Kavkazu či v oblasti Tibetu. V Evropě však také zdomácnělo.

Poctivé obilí

V Evropě, především střední a severní, je žito pěstováno a hojně užíváno dodnes. Pšenice je sice výnosnější, ale žito otužilejší a poctivý chléb nebo perníčky si bez žitné mouky většina z nás nedovede představit. Pohled na zelené pole žita s modravým nádechem k naší krajině patří zrovna tak jako voňavý a zdravý žitný chléb.

Lesní žito

Žito seté (Secale cereale) je otužilejší a méně náročné na kvalitu půdy než pšenice, má mohutné kořeny a dorůstá až do výše 1,5 metru. Je proto pěstováno i ve vyšších nadmořských výškách. Nedá se tak snadno utlačit plevely, je celkově odolné a díky tomu vhodné i pro ekologické, k přírodě a krajině ohleduplné pěstování. Žito lze pěstovat v ozimé i jarní formě, u nás je běžná ozimá forma ve vícero odrůdách, z nichž mnohé jsou českého původu. Při šlechtění bylo používáno i starobylé žito trsnaté zvané též lesní či svatojánské, které odolností a bujností růstu (až do výše 2 m) výrazně předčí žito seté, má ovšem menší zrna. Naši předci je pěstovali na lesních pasekách a plodilo, i když bylo občas spásáno ovcemi. Chléb z lesního žita byl velmi aromatický, hutný a trvanlivý.

Jako krmivo pro zvířata se žito využívá málo, ovšem jako zelené jarní krmení je velmi přínosné a vítané.

Jak připravit žitný chléb z kvásku?

Těsto z kvásku kyne až 24 hodin (mikroorganismy vytvářejí žádoucí kypřicí plyn), ale právě pomalému kynutí jsou připisovány příznivé účinky žitného chleba, neboť při něm fermentují (kvasí za účasti mikroorganismů) některé žádoucí látky. I příprava kvásku trvá nejméně týden, pak ho ovšem stačí jednou týdně trochu přikrmit moukou a v lednici může být neustále k dispozici.

Můžeme postupovat například takto:

Hotový kvásek je měkký, vláčný a pořádně kyselý.