Pro české houbaře je bezesporu králem hřib, a to nejspíše ten úžasný hřib smrkový, jemuž krásou svého červenohnědého klobouku může konkurovat asi jen hřib borový. Jelikož jsme národem gurmánů, je s podivem, že na privilegovaném postavení hřibů nic nemění skutečnost, že v našich lesích roste nemálo daleko chutnějších hub. Patří mezi ně třeba ryzce, řada holubinek, ale také několik druhů houbařům méně známých čirůvek.
Lahodná májovka v lese i na zahradě
Jednou z nich je čirůvka májovka. Jak už název napovídá, roste především v květnu, při příhodném počasí však již v dubnu, a je tedy první hojnější masitou houbou, kterou můžeme na jaře nalézt. A ani pro ni nemusíme chodit do lesa! Spíše než tam se s ní potkáme ve vlastní zahradě nebo třeba v parcích, hojně roste pod ovocnými stromy, zejména třešněmi, švestkami, rynglemi či planě rostoucími špendlíky. Výhodou je, že naleznete-li místo jejího růstu, můžete tam chodit s jistotou úspěchu i třeba dalších deset let.
čirůvka májovka
Bělavé až žlutavé klobouky májovky jsou až 10 centimetrů široké, kvalitní je i silná noha. Tato chuťově vynikající a všestranně použitelná houba se navíc může chlubit tím, že je královnou lesů Pyrenejského poloostrova – národ Basků ji dokonce uctívá jako národní houbu.
Fialový poklad
Při spatření čirůvky fialové si neznalý houbař možná může myslet něco o čarodějnicích. Její živé ametystově fialové zbarvení je opravdu netypické, ale s až 15 cm širokými klobouky a silným třeněm roste v početných skupinách celkem hojně od srpna do pozdního listopadu (někdy až do prosince) v listnatých, smrkových i smíšených lesích (dívejte se zejména kolem krmelců) a také na loukách.
čirůvka fialová
Jí velice podobná je čirůvka špinavá, která má o něco méně výraznou, spíše šedě fialovou barvu, tenčí třeň a roste spíše v trávě na okrajích lesů. Třetí do party jim dělá čirůvka dvoubarvá. Ta má nejmasitější, jen na okrajích nafialovělé, jinak ploše rozložené špinavě šedookrové klobouky a silný fialový třeň (odtud dvoubarvá). Roste od října do zimy, avšak téměř výhradně mimo les - tedy na lukách a pastvinách.
čirůvka dvoubarevná
- Všechny tyto čirůvky se hodí do smaženice a pod maso (i pod zvěřinu).
- Výborné jsou také zavařované ve sladkokyselém (více osoleném) nálevu.
Čirůvka fialová má ovšem navíc jeden úžasný, ten shora připomínaný, téměř čarodějnický dar: vědcům se totiž podařilo izolovat z ní látku s hypoglykemickým účinkem, takže je doporučovanou stravou pro diabetiky.
Zelánka, skvost písčitých borů
Těžko na světě existuje houba, na jejíž oslavu by byla složena óda – až na čirůvku zelánku. Básník Země zamyšlené Ladislav Stehlík o ní mimo jiné píše: „Zelánko, ať se kdokoliv rozplývá nad hřibovou urozeností, pro mne jsi ty královnou hub a stydím se do duše, že se mi dodnes nepodařilo vymyslet slovo vhodné tohoto obdivu. Tvá krása není v barevném oblečení, ale dojímáš mě pokaždé svým výdechem čistoty a úžasnou zelení svých listů pod kloboučkem. Je to zvláštní zeleň, jakou má jen první osení po dešti a která září jako bříška rosniček ve zpěvném ránu. Kdo jen jedenkrát vdechl tvoji vůni, tolik připomínající kořání a rosu, nikdy nezapomene na její zvláštní moučnou jemnost…“
čirůvka zelánka
Zelánka je vskutku vynikající houba, doslova skvost písčitých borových lesů, jenže najít (od srpna po listopad) tuto kdysi hojnou čirůvku, se dnes považuje za houbařské štěstí, možná málem za zázrak.
Při jejím sběru však dejte pozor na možnou záměnu s jedovatou čirůvkou sírožlutou, jež však naštěstí nepříjemně páchne po svítiplynu.
Houba svatého Havla
Mezi chuťově velmi dobré houby patří také čirůvka havelka. Své druhové jméno dostala proto, že doba jejího nejhojnějšího růstu se shoduje se svátkem sv. Havla (16. října). Roste ale už od září až do listopadu hlavně v borových lesích, ve vyšších polohách rovněž pod smrky. Také ona se však hojněji vyskytuje už pouze místy, a také proto asi je dnes již jen málo známá.
čirůvka havelka
Další jedlé čirůvky
Mezi čirůvkami, kterých je celkem asi kolem 30 druhů, patří k jedlým ještě čirůvka střechovitá, čirůvka zemní a čirůvka topolová. Všechno to jsou poměrně hojné podzimní houby, chuťově ovšem nevýrazné a především snadno zaměnitelné za jiné nejedlé nebo dokonce jedovaté druhy. Oříškem mohou být i pro velmi zdatné houbaře, a tak sbírat je není příliš radno. Ovšem naučit se správně rozeznávat májovku, havelku, zelánku a snadno poznatelnou čirůvku fialovou je skoro povinností, protože jinak se připravujete o skvělé chuťové zážitky. Tak mnoho zdaru při podzimních houbařských toulkách!
