Perníková legenda: Erbenovy miletínské modlitbičky
7. 4. 2015

Perníková legenda: Erbenovy miletínské modlitbičky

Ženy se vracely z bohoslužby. Při pohledu na ně napadlo Josefa Erbena vytvořit perník ve tvaru modlitební knížky. Psal se rok 1864 a sladká modlitbička se stala legendou.

„Miletínské modlitbičky? Jak by ne! Kupoval jsem je dětem na jičínském jarmarku… byla to v kraji zamilovaná dětská pochoutka“ napsal o nich Jaroslav Seifert v knize Všechny krásy světa.

Miletínští perníkáři

V malém, kořením provoněném skladu naproti cukrárně stojí pár velkých pytlů ořechových jader. Vyloupaly je babičky z okolí Miletína. Stejně tak i velké konve medu pocházejí od místních včelařů. „Nepoužíváme chemii, umělá dochucovadla, aromata ani barviva. Recept na miletínské modlitbičky je stejný už přes sto let. Medový spodek, korpus, náplň z lískových a vlašských ořechů v určitém poměru, na vrch sladká poleva a jako ozdoba půlka mandle. Jen když přišla válka, první a pak druhá, a mandle nebyly k dostání, nahradil je křížek z cukru“ vypráví Karel Erben. Patří k páté generaci Erbenů perníkářů a je mu 75 let. V tradici pokračuje i generace šestá - oba jeho synové, cukráři Jaroslav a Karel.

Miletín

V Miletíně, v roce 1820, v domku č.p. 174 začali Erbenovi péct perníky. Těsto vtlačovali do dřevěných forem, vyklápěli na pláty a v peci na dřevo tvarované perníky pekli. Perníkové figurky barvili a leštili klihem. Za čtrnáct let pekárnu přesunuli do domu na náměstí. Nejdříve perník pekli ze směsi žitné a pšeničné mouky, později si zákazníci oblíbili perník pšeničný. Tento takzvaný pumpernikl byl zdobený polevou z cukru a bílku, jakou známe i dnes. Na jarmarcích, poutích a o posvíceních nemohly miletínské zdobené perníky chybět.

Zarámovaná minulost

Karel Erben opatruje několik originálních receptů na perníkové modlitbičky, z nichž některé jsou třebas 150 let staré. Stěny kanceláře zdobí zarámované dobové fotografie, švabachem psaný dokument o placení daní za hraběte Kolowrata a také řada ocenění, jako je certifikát Svazu cukrářů nebo diplom Spokojený zákazník. V roce 1894 byly modlitbičky oceněny na průmyslové a národopisné výstavě v Hradci Králové, v roce 1903 na výstavě v Hořicích. A na vyznamenání z dob minulých navazují současná, kdy například Ministerstvo zemědělství uděluje miletínským modlitbičkám značku regionální potravina. Svou vlastní ochrannou známku mají již přes sto let.

Miletínské modlidbičky

Legendu ukrást nelze

„Můj tatínek byl vyučený cukrář i perníkář, ještě za Rakouska – Uherska. Bratr se cukrařině vyučil také, ale přišel rok 1948 a byl konec. Já jsem se vyučit perníkářskému a cukrářskému řemeslu ani nestihl. Místo toho jsem přes dva roky sloužil v technické jednotce u Komárna. Byla tam ovšem dobrá společnost. Spolu s potomky prvorepublikových generálů, statkářů a bankéřů jsme s lopatou a krumpáčem v ruce budovali protiletadlovou obranu Bratislavy a pak dalších měst. Osmihodinová pracovní doba, svátky anebo neděle nebyly v plánu pětiletky. Člověk se musel zatvrdit, aby to vydržel. Pomáhalo nám i vzájemné přátelství. Někteří kamarádi mi zůstali na celý život, scházeli jsme se, dokud byli na světě. Po „službě vlasti“ a kamenické škole v Hořicích jsem pracoval v kamenolomu“ vzpomíná Karel Erben.

Při znárodnění v roce 1948 Erbenovi o pekárnu přišli, poté se se museli vystěhovat i z domu na náměstí. Jenže recept na modlitbičky na stole nenechali. Ne že by se je pekaři státního podniku chystali péci i nadále ve tvaru modlitební knížky. Ale jejich chuť byla tak vyhlášená, že o tajnou recepturu velmi stáli. Alespoň o pouti se snažili péci jakési napodobeniny nazvané „miletínky“. A rodině Erbenově úředníci zasílali důrazné žádosti, aby přesnou recepturu konečně poskytla. Samozřejmě ji nikdy nedostali.

Erbenovy miletínské modlidbičky

Návrat k řemeslu

i

Známé jsou po celé republice. Ochutnat je můžeme v širokém okolí Miletína, v kraji Středočeském i Královehradeckém, ale delší cesty se už miletínským perníkářům příliš nevyplatí. Dříve se však modlitbičky vozily až do Rakouska a Francie.

Výrobna byla původním majitelům navrácena v roce 1991. „Byla tu pekárna, výroba perníků a pečiva naštěstí fungovala a dům nezchátral, i když část skladů shořela. Pokračovali jsme v provozu a postupně se vraceli ke svým specialitám včetně modlitbiček. Pomáhal nám také kamarád Josef Nosek, cukrář ze Špindlerovy boudy v Krkonoších. Vymyslel třeba perníkové rumové koule. Na rozdíl od modlitbiček, které jsou nejlepší čerstvé, si je můžete ke kávě dát po měsíci a budou stále stejně dobré“

Erbenův Miletín

V kanceláři Erbenovy pekárny visí i obrázky s náměty z Erbenovy Kytice. Karel Jaromír Erben, do jehož půvabného rodného domku můžeme při návštěvě Miletína nahlédnout, je zde všudypřítomný. „Otvor vysekaný v ledu, ve kterém děvče o půlnoci Štědrého večera vyhlíží obraz svého milého… Erbenovy pověsti mě nikdy nepřestanou zajímat“ uzavírá vyprávění Karel Erben, spisovatelův vzdálený příbuzný.

miletínské modlidbičky

Kromě hasičů a rybářů miletínskou společnost oživuje řada dalších spolků, jako je Klub přátel Karla Jaromíra Erbena, pořádající koncerty, výlety a besedy, nebo ochotnický Divadelní soubor Erben. Vyhlášené je i miletínské pivo, které vaří malý městský pivovar. Malebné okolí láká k výletům. Nedaleko leží vyhlášené Lázně Bělohrad či Hořice s kamenickou školou, parkem plným soch a hořickými trubičkami.

Foto: Martin Hlaváček

Autor Jana Bucharová.

Vložte nový komentář jako nepřihlášený uživatel nebo se přihlaste.
Povinné položky jsou označeny *

Napište číslicí výsledek příkladu: dvamínusjedna = 

Pokud jste již registrováni na iReceptáři, přihlaste se svým uživatelským jménem a heslem.
Povinné položky jsou označeny *

Diskuse

vložit dotaz »
PředchozíDalší
Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2019. Autorská práva vykonává vydavatel.
Jakékoli užití části nebo celku, zejména rozmnožování a šíření jakýmkoli způsobem (mechanickým nebo elektronickým)
i v jiném než českém jazyce bez písemného svolení vydavatele je zakázáno. ISSN: 1805-9465.

© 2019 VIZUS | Používáme redakční systém Vizus CMS