Opeňka měnlivá (Kuehneromyces mutabilis) vyrůstá trsnatě ve větším množství běžně již od června a roste až do pozdního podzimu. Své příznačné, krásné české jméno získala tato houba podle toho, že často roste okolo pně. Kromě tlejících pařezů listnáčů obrůstá s oblibou také ležící kmeny. Mezi jedlými houbami, osídlujícími mrtvou dřevní hmotu, je právě opeňka měnlivá vyhledávaná mnohými pokročilejšími houbaři.

Jak poznat opeňku?

Po dešti a za vlhkého počasí bývá její klobouk skořicově až medově hnědý. Zasycháním nabývá od středu výrazněji světlejší až okrové zbarvení, zatímco okraj klobouku zůstává hnědý. Třeň opeňky je houževnatý, v dolní části tmavý a nahoře s prstýnkem, v době zralosti zbarveným rezavým výtrusným prachem. Opeňky mají příjemnou vůni, i proto se jim například na Tanvaldsku říká voňata.

Při sběru openěk je třeba jisté míry houbařské zkušenosti. Přeceněním vlastních znalostí či z neopatrnosti je možné opeňku zaměnit za nepříjemně jedovatou čepičatku jehličnanovou (Galerina marginata). Ta obsahuje nebezpečné toxiny – amanitiny. Tato houba ovšem, až na zanedbatelné výjimky, vyrůstá ze dřeva jehličnanů. Vyskytuje se také o poznání méně často a především nemá onu pro opeňku tolik typickou příjemně houbovou vůni.

Využití opeňky v kuchyni

Díky poměrně hojnému výskytu, zmíněné vůni a vybrané chuti jsou opeňky použitelné téměř ve všech kuchyňských úpravách. Používají se pouze kloboučky, tuhé třeně je možno využít k přípravě koření v podobě houbového prachu.