Některá pojmenování (kačenka, podborovák, máselník, poddubák, modrák, václavka aj.) sice patří v různých krajích jiným druhům hub, všechny však znějí mile a důvěrně. Odrážejí, jakou lásku naši předci k houbám chovali – a jakou i my chováme patrně také. Houbové zvyklosti jsou však zajímavé po celém světě.

Lidové názvy hub, to je humorné čtení!

  • Hřibu strakoši lidé říkali nebo říkají kožíšek, husí pupek, voříšek, šenkýřka, skořičník i bezpráce.
  • Křemenáč si vysloužil kamarádská pomenování jako sirka, turek, ausferák, bolševik, havíř, voják a na Domažlicku krásný název výpravčí.
  • Bedle se někde říká biskup a na Hané palozor, klouzku zase loupáček, sosnůvka, verpánek a na Pelhřimovsku podmerfánek.
  • Čirůvka havelka je známá pod názvy housátka, ferdíček či myška.
  • Muchomůrce růžovce, neboli známému masáku, se také říká bečvářek, márinka nebo masařka.
  • Pýchavkám se přezdívá bejčí pytlík, cikánský tabák, psí kule či kozí sýr.
  • Kuřátka jsou také prstíčky či dědkovo štětky.
  • Liškám zase můžete říci jurčíky či rezounky.
  • Václavkám dostaly také půvabná jména - hromadilky či fafrlinky.

Slované jedli, co les dal

Houbařské vědomosti se dědily z pokolení na pokolení nebo byly výsadou kmenových šamanů.

Značná obliba hub mezi obyvateli střední a východní Evropy pochází z dob, kdy se slovanské kmeny schovávaly v lesích před divokými nájezdníky v lesích. Houby se staly nezbytnou součástí jejich jídleníčku. Jen bylo potřeba přesně vědět, které jsou jedlé a které ne.

Zatímco v Česku je nejoblíbenější houbou hřib smrkový či borový, v Rusku jsou králem lesů ryzce. Odborníci odhadují, že Rusové ročně snědí až 1,3 milionu tun hub. V pomyslném národnostním žebříčku si drží jasné prvenství. Není výjimkou, že v sezoně žijí vesničané v lesních chatrčích a sbírají a sbírají. Z měst zase ráno vyjíždějí tzv. houbařské vlaky, které se vracejí až večer.

Houby se ve velkém sbírají i na Slovensku. Lišce tu říkají kuriatko, klouzku masliak, holubince plávka, žampionu pečiarka, ryzci rýdzik, špičce tanečnica, čirůvce pôvabnica, křemenáči (i kozáku) kozák, václavce podpňovka a hřib je prostě hríb. To abyste si porozuměli se slovenským kolegou houbařem.