Bezpečné určování podle více znaků
Při určování hub nerozlišujte jednotlivé druhy a jejich jedlost či nejedlost pouze na základě jediného znaku, např. barvy, chuti nebo tvaru plodnice. Správné určení je možné pouze podle mnoha znaků. Zvláště barva je u hub velice proměnlivá. Chutí se můžete řídit jen u holubinek a ryzců (v tomto případě druh, který po ochutnání nepálí, je jedlý). Určujete–li houby podle atlasu, řiďte se zásadně popisem houby; obrazy v atlasech nemohou vystihnout celou proměnlivost druhu a navíc barevné reprodukce nevycházejí někdy tak, jak by bylo žádoucí.
Bedlovnice zlatá je nádherná, nezaměnitelná houba
Sbírejte k jídlu jen ty druhy, které opravdu bezpečně znáte!
Zvláště dodržování této zásady vás uchrání od mnoha nepříjemností. Největší nebezpečí znamenají lupenaté houby, mezi nimiž jsou všechny nejjedovatější druhy; mezi hřibovitými je naopak pouze málo jedovatých hub, jež jsou navíc v porovnání s muchomůrkou zelenou učiněná neviňátka (po dobrém povaření jsou neškodné). Nejste–li si jisti svým určením, houby zahoďte, nebo se obraťte na houbařskou poradnu.
Seznamte se co nejdůkladněji s nejdůležitějšími jedovatými houbami a jedovatými dvojníky jedlých hub
Každý praktický houbař by měl bezpečně poznat naše nejjedovatější houby: muchomůrku zelenou, m. jízlivou, m. tygrovanou, vláknici začervenalou (Patouillardovu), pavučince plyšového, závojenku olovovou a čechratku podvinutou. Je nutné si však uvědomit, že nejen těchto několik druhů je jedovatých. Zdravotní potíže může vyvolat asi 200 druhů hub. Někteří lidé nesnášejí také druhy hub jinými vychvalované, např. václavky nebo strmělky mlženky.
Při sběru neodřezávejte houby od země!
Raději je oddělte od podkladu opatrným vykroucením. Nejde ani tak o poškození podhoubí, neboť houby, které nikdo nesebere, se stejně rozloží, aniž bylo mycelium poškozeno. Na bázi třeňů jsou však u mnoha druhů důležité znaky pro jejich určení, např. pochva u muchomůrky zelené a příbuzných druhů, muchomůrky pošvaté či kukmáků, žloutnutí u mírně jedovatých žampionů zápašných apod.
K jídlu sbírejte pouze mladší a zdravé plodnice hub
Chcete–li houby konzervovat, platí tato zásada dvojnásobně. Přestárlé nebo promočené plodnice snadno podléhají rozkladu a mohou zapříčinit, stejně jako plesnivé houby, značné zdravotní obtíže. Velmi náchylnou houbou je např. známý hřib žlutomasý (babka), který snadno podléhá zkáze a z tohoto důvodu se také nesmí prodávat na trzích. Nesbírejte také příliš mladé plodnice hub. Nemají ještě vyvinuty všechny znaky a tím se značně zvyšuje nebezpečí záměny. Zvláště zřetelné je to při hledání malých pravých hřibů, které mnozí houbaři vyhrabávají ze země. Tyto malé hřiby se dají snadno zaměnit např. za malé plodničky závojenky olovové, velmi nebezpečné jedovaté houby, což se může stát i zkušenějším houbařům. Navíc se vyhrabáváním poškodí jemné podhoubí a zastaví se tvorba dalších plodnic.
Vznešený hřib bronzový
Volte správně obal pro sbírané houby
Nejvhodnějším obalem je košík nebo vzdušná kabela. Naprosto nevhodné, i když stále ještě časté, jsou igelitové tašky. V nich se houby velice rychle zapaří a mohou pak způsobit někdy i dosti silnou otravu. Nasbírané houby spotřebujte co nejdříve a pokrmy z nich upravené uchovávejte jen krátkou dobu a pouze přiměřeným způsobem (podobně jako pokrmy z masa). Houby, které neznáte a chcete je doma určit podle literatury nebo donést do houbařské poradny, uložte odděleně, nebo je alespoň důkladně zabalte. U jedovatých hub jsou totiž toxické i výtrusy, které by společně s úlomky plodnic mohly znečistit houby určené ke konzumaci.
Houby čistěte už v lese, ušetříte si tím mnoho práce doma
Zvláště houby se slizkým kloboukem (např. slizáky a klouzky) je doporučováno oloupat již v lese. Sliz z pokožky klobouku totiž dokonale znečistí všechny další druhy. Výjimku tvoří houby, které chcete doma určit, nebo donést do houbařské poradny. V tom případě je nečistěte ani neloupejte, neboť právě na bázi třeně a na povrchu klobouku je mnoho podstatných znaků, bez kterých je přesné určení nemožné.
Nezapomínejte, že houby jsou dosti těžce stravitelné a zvláště se nehodí k přípravě pokrmů pro nemocné, malé děti a staré osoby. Pro některé lidi je nestravitelná také např. václavka; otravy po jejím požití patří mezi nejčastější u nás. Látky obsažené v některých houbách naopak příznivě podporují tvorbu žaludečních šťáv a v poslední době byly v houbách objeveny také vitaminy. Nejezte houby v syrovém stavu! Jenom několik druhů hub může člověk sníst syrových bez újmy na zdraví. Mnohé výtečné jedlé houby obsahují v syrovém stavu některé látky, které mohou způsobit někdy i vážnější otravy. Také přejedení se houbovým jídlem může mít díky těžší stravitelnosti hub nepříjemné následky. Je rovněž nutné vyvarovat se požití alkoholu po některých houbách, např. po hnojníku inkoustovém. Rovněž vícekrát ohřívaný pokrm z hub může způsobit nepříjemnou nevolnost.
Při prvních příznacích zdravotních obtíží ihned vyhledejte lékařskou pomoc!
Včasně zjištěná a léčená otrava (často i muchomůrkou zelenou) je vyléčitelná. Průběh otravy závisí do značné míry (kromě množství zkonzumované houby), také na zdravotním stavu postiženého. Zvláště citliví jsou staří lidé, děti a lidé s chorobami vnitřních orgánů či slabé tělesné stavby.
Kukmák bělovlnný rostoucí na stromech patřík nejpodivuhodnějším divům rostoucí přírody
Chovejte se v lese ohleduplně a tiše!
Jenom tak uvidíte kromě hub a rostlin i jeho další obyvatele.
