Houbaře lze pro jednoduchost rozdělit na ty, kteří svou zálibu provozují celoročně a střídmě si přitom vybírají z rozličných sezonních houbových lahůdek, a na ty příležitostné, k nimž patří právě hřibaři.
hřib smrkový (Boletus edulis)
Hřib smrkový roste po od léta a po celý podzim
Z nejhojnějších našich jedlých hřibů praváků pro hřibaře bývají první radostí houbařské sezony hřiby dubové (Boletus reticulatus), které začínají růst už během května – ty ale ze scény mizí již koncem září. Nejvíce ovšem je houbařská pozornost upřena na hřib smrkový (Boletus edulis). Ten začíná růst o něco později, zpravidla počátkem prázdnin, zato se pak objevuje až do pozdního podzimu. Prakticky každý houbař ho dobře zná a podle jeho druhového jména také ví, kde ho nejlépe hledat.
hřiby dubové (Boletus reticulatus)
Hřib kraluje v kuchyni
Předností hřibu smrkového jsou velké kuchyňské kvality a všestranná možnost kulinářského využití. Kromě vybraných specialit z čerstvě vyrostlých hřibů připomeňme jejich umocněnou chuť a vůni, pokud je použijeme správně usušené. Samostatnou kapitolou jsou velmi ceněné nakládané hříbky, i když na „vysbírávání hříbečků ocťáčků“ se mohou i mezi samotnými houbaři názory poněkud lišit. Hřib smrkový je hojně sbírán a kuchyňsky využíván i v zemích, kde se jinak běžně nehoubaří. I to je pro tento houbařský symbol nejvyšší známkou jeho všeobecné oblíbenosti.
