Jak poznat hřib satan a hořké hřiby: žlučník, kříšť a hřib medotrpký
15. 10. 2016

Jak poznat hřib satan a hořké hřiby: žlučník, kříšť a hřib medotrpký

Objevit v lese houf hříbků je zážitek. Ovšem pozor, abyste v omámení nesesbírali tzv. žlučáky. Stačí kousek, a sváteční oběd je nepoživatelný. Nepříliš chutný satan je dokonce jedovatý.

Radost z úlovku hřibovitých hub nám mohou zkazit tři druhy: hřib žlučník (Tylopilus felleus), lidově nazývaný hořčák, hřib kříšť (Boletus calopus) a hřib medotrpký (Boletus radicans). Samostanou kapitolou je pak tajemný hřib satan.

Hořký oběd

Hřib žlučník je díky hnědému klobouku snadno zaměnitelný s pravými hřiby. Jeho dužnina je odporně hořká a už malá plodnice může učinit slavnostní oběd zcela nepoživatelným. Jak se tedy záměny vyvarovat? Předně je třeba říci, že odstín hnědé barvy u žlučníku je poněkud jiný než u pravých hřibů, takže vytrénované oko jej pozná už na dálku.

hřib žlučník (Tylopilus felleus)

A co je hlavní: střední a dospělé plodnice žlučníku mají rourky pod kloboukem narůžovělé až růžové, zatímco pravé hřiby vždy olivově žluté – to je tedy bezpečný rozlišovací znak. U mladých plodnic, kde ještě není vyvinuto zbarvení na rourkách, nám v případě nejistoty pomůže zkouška ochutnáním.

Kříšt a medotrpký hřib

Hřib kříšť je stejně jako žlučník odporně hořký. Klobouk má poměrně světlý a šedobělavý, třeň je síťkovaný a vybarvený červenožlutě, a tak v oblastech, kde roste (hlavně podhorské a horské lesy), hrozí záměna za „modráky“. Velmi světlý klobouk, který kontrastuje se žlutým třeněm, má hřib medotrpký, který je druhem teplých listnatých lesů a také on může nezkušenému houbaři nepříjemně „osladit“ život. I hřiby je tedy třeba sbírat s rozmyslem.

hřib kříšť (Boletus calopus)

Tajemný hřib satan

O hřibu satanu (Boletus satanas) každý slyšel, ale málokdo jej na vlastní oči viděl. Situaci komplikuje fakt, že jako satana nezkušení houbaři mylně označují hřib žlučník, hřib kříšť, nebo dokonce i koloděje! Ve skutečnosti je hřib satan poměrně vzácná houba teplých listnatých lesů. Má velmi světlý šedobílý klobouk, který ostře kontrastuje s červenou barvou rourek a třeně. Zasyrova je jedovatý a už malý polknutý kousek dužniny vyvolá silné zvracení, otrava však není životu nebezpečná.

Satany raději nejezte!

Je paradoxní, že mnozí houbaři satany jedí, aniž by věděli, co vlastně našli. Jedovaté látky v tomto hřibu jsou totiž citlivé na teplotu a v dokonale tepelně upravené plodnici se odbourají. Může se stát, že satany sní celá rodina a špatně je nakonec třeba jenom jednomu stolovníkovi, který měl zrovna smůlu a snědl nedovařený kousek – s houbami tyto potíže však potom nikdo nespojuje.

hřib satan (Boletus satanas)

Přestože satan může být konzumován, nelze to doporučit, a to nejen proto, že jde o houbu vzácnou. Dospělé plodnice totiž nepříjemně páchnou jakoby po zahnívajícím zelí a chuťově nejsou nikterak výjimečné. No a kdo by chtěl riskovat nepříjemnou otravu? Podobné látky jako satan obsahují zřejmě i další barevné hřiby a také koloděj: proto je třeba je vždy, jak již bylo řečeno, důkladně tepelně zpracovat.

Autor Jan Borovička.

Vložte nový komentář jako nepřihlášený uživatel nebo se přihlaste.
Povinné položky jsou označeny *

Napište číslicí výsledek příkladu: devětplusčtyři = 

Pokud jste již registrováni na iReceptáři, přihlaste se svým uživatelským jménem a heslem.
Povinné položky jsou označeny *

Diskuse

vložit dotaz »

Houby

(VWPsQNuRZ.AjeO41idm~eYSx47bO), 15. 10. 2016, 14:13

15.9. 2016

Portál provozuje Tarsago | © 2018 VIZUS & Tarsago | kontakt | Používáme redakční systém Vizus CMS