Pokud se na ležících větvích nebo pařezech sama od sebe objeví hlíva, opeňka nebo penízkovka, je to důvod k radosti. Do pařezů a špalků je musíme obvykle naočkovat, abychom mohli sklízet výtečné, zdravé houby. Existují však i méně známé, a rovněž jedlé houby.

Na odumřelém dřevě, především buků a dubů, roste od jara až do listopadu klihatka černá (Bulgaria inquinans).

Její pružné plodnice měří 1,5-3,5 cm – vzhůru zavinuté okraje jsou rezavé a sametové, při rozvíjení odhalují černý, lesklý vršek plodnice. Hodí se do polévek a dušených směsí. Povrch klihatky je hladký, na rozdíl od podobného, ale nejedlého černorosolu uťatého, jehož plodnice jsou jakoby pomačkané.

Pařez, který má uši

Ucho jidášovo (Auricularia auricula) je známější, ne každý však tuto výtečnou houbu na své zahradě rozpozná. Roste od jara až do listopadu na odumřelém dřevě listnáčů, v oblibě má především černý bez. 3-10 cm velké plodnice skutečně připomínají ušní boltec – jsou tenké tak, že jimi prosvítá světlo, pružné, mírně zprohýbané. Vnitřek je hladký, vršek plodnic pak jemně sametový. Díky rezavohnědé barvě je ucho jidášovo celkem nenápadné. je vynikající houbou do polévek i sušených směsí.

Jedlý a barevný

Přehlédout naopak nelze chorošovec sírový (Letiporus sulphureus), zvaný též sírovec žlutooranžový. Tato rovněž jedlá houba se může objevit nejen na dubech, ale i na hrušních, třešních či vrbách. Plodnice jsou zprvu boubelaté a sírově žluté, poté se rozvíjejí až do šíře 30 cm a postupně tmavnou až do okrova a stávají se křehčími. Ke konzumaci se hodí nejlépe mladé plodnice, které snadno rozkrájíte.

Chorošovec můžete vyzkoušet například dušený se smetanou. Mírně nahořklé chuti ho zbaví několik minut varu ve sladné vodě, poté se stane velmi lahodnou surovinou. Tento originální pokrm však nezapíjejte alkoholem, který v našem těle společně s houbami často dělá neplechu a v kombinaci se sírovcem je obzvlášť rizikový.