Muchomůrky jsou krásné houby, které patří mezi ozdoby našich lesů, ale při jejich sběru musíme být nanejvýš opatrní a všechny sebrané plodnice muchomůrek již na místě podrobně prostudovat a určit podle jejich charakteristických znaků. V případě netypicky vyvinutých plodnic nebo jakýchkoliv nejasností podezřelou houbu nikdy nekonzumujeme, ale ponecháme ji v lese, nebo se obrátíme na některou z desítek našich mykologických poraden, které mohou při určování pomoci. Máme na paměti, že je lepší zahodit třeba i celý košík hub než si otrávit život!
Mezi muchomůrkami je skupina druhů, které jsou považovány za vůbec nejjedovatější houby na světě. Jde o okruh muchomůrky zelené (Amanita phalloides), který dále zahrnuje muchomůrku jízlivou (A. virosa) a muchomůrku jarní (A. verna).
muchomůrka zelená (Amanita phalloides)
Muchomůrka zelená může být i bílá
Muchomůrka zelená je z nich nejhojnější. Je to typická letní houba rostoucí od července do září pod listnatými stromy (dub, buk, habr), velmi vzácně i pod jehličnany.
- Plodnice jsou masité a velmi estetické.
- Třeň vyrůstá z bílé blanité vejcovité pochvy, která je lidově označována jako „kalich smrti“, má nazelenalý nádech a v horní polovině je bílý prsten.
- Klobouk je obvykle hladký, méně často i s plachtovitým bílým zbytkem vela, světle nebo tmavě olivově zelený a radiálně vláknitě žíhaný.
- Lupeny jsou od mládí do dospělosti čistě bílé.
- Často je možné setkat se s albinotickou formou, u které je celá plodnice (nebo část klobouku) zcela bílá.
Muchomůrky zelené mohou být na lokalitě velmi hojné a nezřídka je možné spatřit skupiny čítající desítky plodnic.
Muchomůrka jízlivá
Jízlivá horská muchomůrka
Muchomůrka jízlivá je mnohem vzácnější a roste v podhorských a horských lesích pod jehličnany (smrk, borovice) i listnáči (buk).
- Oproti muchomůrce zelené je vybarvena vždy bíle a plodnice jsou štíhlejší.
- Je stejně nebezpečná jako muchomůrka zelená.
Muchomůrka jarní roste jen na jižní Moravě
V teplých listnatých lesích roste muchomůrka jarní, která se velmi podobá bílé formě muchomůrky zelené, ale je také poněkud štíhlejší. Odlišit ji dokáže jen zkušený mykolog, přičemž jednoznačným vodítkem je chemická zkouška (klobouk reaguje zlatožlutě s hydroxidem draselným). U nás má tato houba jedinou známou oblast výskytu na jižní Moravě. Je stejně nebezpečná jako muchomůrka zelená.
Muchomůrka jarní
Zákeřný jed muchomůrek
Jedovatými látkami těchto muchomůrek jsou jedy bílkovinné povahy (cyklické polypeptidy), především amanitin a faloidin, které způsobují masivní odumírání buněk v játrech. Smrtelná dávka jedu pro dospělého člověka je obsažena už v 30 gramech dužniny, což odpovídá přibližně jedné malé plodnici.
obrázek z archivu ireceptar.cz
Pro jiné živočichy nemusí být houbové jedy toxické, a proto požerky na plodnicích nebo „červivost“ v žádném případě neindikují jejich neškodnost pro člověka!
Nejde jen o vysokou toxicitu obou jedů, zákeřnost otravy muchomůrkou zelenou dále spočívá v relativně dlouhé latenci, což je doba, která uplyne mezi konzumací a prvními příznaky otravy a trvá obvykle 8–12 hodin, ale někdy i mnohem déle!
Kdo nezná houby, nesmí do lesa
Plodnice muchomůrky zelené někdy příjemně nasládle medově voní, zejména pokud zasychají, a podle svědectví postižených, kteří přežili, mají skvělou chuť. Je však s podivem, proč lákají ke sběru – muchomůrku zelenou by měl znát nejen každý, kdo se vydá do lesa na houby, ale její detailní znalost by u nás měla patřit k základnímu vzdělání.
Požerky mohou být i na smrtelně jedovaté muchomůrce!
Záměna muchomůrky zelené za holubinky, žampiony či bedly
- Od jedlých hub se zeleným kloboukem (holubinky, čirůvky zelánky) se muchomůrka zelená liší výraznou blanitou pochvou a prstenem.
- Bílá forma a bílé druhy jsou někdy zaměňovány za žampiony, ty však také nemají blanitou pochvu (proto by se houby měly ze země vždy vyjímat celé a ne pouze uřezávat), a především mají lupeny již v mládí narůžovělé, v dospělosti pak čokoládově hnědé, zatímco muchomůrky vždy bílé!
- Záměna za bedlu jedlou, která je někdy také uváděna, je téměř nepochopitelná – ve všech případech jde o diletantismus a fatální neznalost, která však může mít, a bohužel často má, tragické důsledky.
Muchomůrka zelená v Austrálii
Není bez zajímavosti, že muchomůrka zelená byla zavlečena do Austrálie, kde způsobuje vážné problémy přistěhovalcům z Asie, kteří si ji pletou s kukmáky (Volvariella). Problémy nabyly takových rozměrů, že se u protinožců u vchodů do lesa lze setkat i s výstražnými tabulemi, které na toto nebezpečí upozorňují.
