Na průběh houbařské sezóny má vliv nejenom množství srážek, ale také teploty v noci a během dne. Zatímco nečekaně brzká vlna mrazů může růst většiny druhů prakticky ukončit, v teplém podzimu zase můžeme sbírat hřiby i třeba do prosince. Příchod podzimu znamená konec bohatého výskytu druhů, jako jsou holubinky, hřib dubový a muchomůrka růžovka, pro jiné houby sezona naopak začíná.

Voňavá václavka

Václavka je houba s tuhou dužninou a zasyrova je jedovatá, takže potřebuje důkladnou tepelnou úpravu (ideálně 30 minut).

Typickým poslem podzimu jsou václavky. U nás nejhojnější je václavka smrková (Armillaria ostoyae). Pro lesníky je to nebezpečný parazit a škůdce, který se v kulturních smrčinách rychle šíří, pro houbaře však václavka představuje oblíbenou jedlou houbu. Vyrůstá obvykle v trsech na bázi kmenů nebo pařezů, zdánlivě roste také ze země, ve skutečnosti však roste z kořenů mělce uložených pod povrchem půdy. Václavky obvykle vyrůstají v jedné vlně, a tak je třeba se na ně připravit a dobu jejich růstu, která se každý rok poněkud liší, nepropásnout.

  • Václavky našly uplatnění především pro nakládání do octa, kde vynikne jejich poněkud chrupavčitá konzistence.
  • Sbíráme pouze mladé a středně velké plodnice, které se ještě docela nerozvinuly, pro nakládání se hodí jen kloboučky.

Šupinovka z druhé třídy

Houbaři si václavku někdy pletou se šupinovkou kostrbatou (Pholiota squarrosa), která je horší jakosti a roste obvykle na listnáčích; liší se hrubě šupinatým kloboukem a světlejším zbarvením.