Zdá se to neuvěřitelné, ale RNDr. et Mgr. Jaroslav Klán, CSc., vedoucí národní referenční laboratoře pro toxiny hub Ministerstva zdravotnictví ČR a vedoucí laboratoře pro toxiny hub a rostlin Ústavu soudního lékařství a toxikologie VFN v Praze, je prvním vědcem–mykologem, který se u nás toxikologii hub věnuje opravdu systematicky a na vědecké bázi! A protože předtím, než začal zkoumat toxiny hub, se jim věnoval i z hlediska ekologického a taxonomického, jistě patří mezi nejvýznamnější postavy české mykologie.
RNDr. et Mgr. Jaroslav Klán, CSc.
Proč jste se nakonec specializoval právě na toxikologii hub?
Pravda, nejprve jsem bádal v říši hub stejně jako ostatní mykologové, ale postupně mě začala víc a víc zajímat jejich chemie, tedy i toxiny, které obsahují. A s tím je spojen další, poměrně jednoduchý důvod – mám při své práci pocit, že pomáhám lidem. Otravám hub se věnujete od poloviny 80. let. Osobně řeším téměř každou otravu u nás, dříve i na Slovensku. Jedná se v podstatě o činnost konzultační, identifikační, o laboratorní analýzy a poskytnutí rychlého doporučení účinné léčby ošetřujícímu lékaři, který intoxikovaného přijímá na lůžko.
Jak můžeme rozdělit otravy houbami?
Nejjednodušší rozdělení je na otravy lehké a těžké. Lehké jsou ty, při kterých vám relativně brzy po jídle začne být špatně. Brzy znamená třeba za půl hodiny nebo za hodinu až dvě. Buď cítíte nevolnost od žaludku, nebo rovnou zvracíte, případně máte průjem. To je ta „správná“ otrava – tělo ji řeší samo tím, že se zbavuje škodliviny. Jedná se o nejčastější intoxikace houbami u nás a způsobují je čirůvky, některé žampiony, kuřátka, šťavnatky nebo i václavky, hřiby modráky a řada dalších. Paradoxní je, že právě z těchto otrav mají lidé největší strach.
muchomůrka tygrovaná
Proč?
Protože taková otrava přijde bezprostředně po jídle, začne při nich pracovat psychika, která ještě zhorší její průběh.
A čím se od nich liší těžké otravy?
Především tím, že první příznaky intoxikace se projeví většinou až za delší dobu po konzumaci houbového pokrmu, třeba za šest až dvanáct hodin či déle, a toxiny při nich postihnou nějaký životně důležitý orgán v těle, především játra nebo ledviny. Nejhorší otravy jsou ty, které se projeví až po dlouhé době, typická je v tomto směru otrava legendární muchomůrkou zelenou.
O této otravě bylo napsáno nesčetně článků, a přesto se každý rok objevují další. Jak je to možné? Existují nové možnosti léčby?
Amanitin, hlavní toxin muchomůrky zelené, je nesmírně prudký jed, který dokáže úplně zničit jaterní buňky. Tím, že se příznaky objeví až dlouho po požití houby, nejčastěji za osm hodin, je velmi nebezpečný a záchrana života bývá složitá. Žádný průlom v léčbě nenastal, byť byly terapeutické postupy let minulých nahrazeny jinými. Jestliže otrávený snědl velké množství plodnic muchomůrky, pak konzervativní, symptomatická léčba je neúčinná a přistupuje se k transplantaci jater, pokud jsou k dispozici. Třeba loni jsme transplantovali játra dvěma mladým Moldavanům. Byli to bratr se sestrou, každý dostal půlku jater, protože dvoje játra v té chvíli nebyla k dispozici, ale i ta půlka každého zachránila.
muchomůrka jarní
Tvrdívá se, že nejnebezpečnější jsou mladé plodnice?
Nikoliv, právě naopak – nejvíce toxinů obsahují zralé, dospělé plodnice, především lupeny. Malých plodnic byste musel sníst opravdu hodně. Dospělému člověku stačí na smrtelnou dávku polovina až celý klobouk – čili jeden řízek.
Francouzský doktor Bastien v 70. letech minulého století třikrát úmyslně snědl smrtelné dávky muchomůrek zelených, a přežil.
On to ovšem dělal proto, aby demonstroval důležitou věc, totiž že k závažné otravě se smrtelným koncem nemusí dojít, když se začne včas s léčbou. On po šesti hodinách po požití muchomůrky vzal velké množství antibiotik a vitaminu C infuzně. Doktor Bastien sice nezemřel, ale játra měl trvale poškozená. Mimochodem, zemřel po osmdesátce na infarkt. Stačí ovšem, když si bezprostředně po jídle vezmete deset tablet živočišného uhlí, na něž se toxin naváže a jemné uhlí navíc vytvoří ochranný film na žaludeční a střevní sliznici a toxin se do krevního oběhu nevstřebá. Včasná aplikace živočišného uhlí je dodnes nejúčinnější metoda léčby. A samozřejmě pití co největšího množství tekutin (minerálky, čaje), abychom toxiny eliminovali močí. Včasné infuzní podávání silibininu (silymarinu) má velký význam, neboť se uvažuje, že tento flavonoid může mít účinek protijedu (antidota). U otravy amanitinem je také nepříjemné, že se projevuje nejdříve obrovskými průjmy – dvacetkrát i častěji, takže otrávený posléze kvůli celkové slabosti a dehydrataci ani nedojde k lékaři. Jedinou opravdu účinnou prevencí je muchomůrku zelenou dobře znát – a mít na chalupách pro jistotu dostatek živočišného nebo rostlinného uhlí.
muchomůrka zelená
Které další houby dokáží způsobit tak těžkou otravu?
Pouze její sestry, vzácná muchomůrka jarní a muchomůrka jízlivá. A je třeba zmínit i některé druhy malých bedel a čepičatek. Mylně přiřazovaná muchomůrka tygrovaná je však pouze halucinogenní.
Jaké houby napadají ledviny?
Výhradně pavučince, hlavně pavučinec plyšový a výjimečný. Otrava těmito pavučinci je nebezpečná především tím, že toxin orellanin se v ledvinách ukládá postupně, dlouhodobě a otrava se projeví až po velmi dlouhé době, za 3–5 dní, kdy již obě ledviny přestávají pracovat.
Pavučince ale naštěstí přece nikdo nesbírá.
Omyl. Také jsem si nedovedl představit, že se někdo otráví pavučincem, ale řeknu vám příklad jednoho smrtelného úmrtí. Chlapík šel na syrovinky a místo toho přinesl pavučince plyšového. Představte si barvu syrovinky, když je zaschlá, bez mléka – záměna je opravdu možná. Takže onen muž si plodnice opekl na plotně! Také je těžko představitelné, že se lidé otráví žampionem zápašným, když silně páchne fenolem. Přesto se takové otravy objevují velmi často.
žampion záprašný
Jak je to s jedovatostí muchomůrky červené, která bývala nejčastěji zobrazována jako symbol jedovaté houby?
Muchomůrka červená, Amanita muscaria, je pouze halucinogenní. Původně v ní byl jako v první houbě izolován alkaloid muskarin, který je silně toxický. Jenže dnes už víme, že je ho v ní jen málo, prakticky homeopatické množství. V roce 1954 muselo být použito půl tuny plodnic muchomůrky červené, aby se získalo 260 mg L+muskarinu. Muskarinové otravy jsou ovšem nebezpečné a velmi nepříjemné, byť nekončívají smrtí.
Které houby tedy muskarin obsahují ve větším množství?
Především vláknice načervenalá, dříve Patouillardova, kterou si lidé pletou na jaře s čirůvkou májovkou a podtrnkou, některé bílé strmělky a většina vláknic, kterých u nás roste na sto druhů. Muskarin působí velice rychle, hovoříme o takzvané otravě u stolu. Postihuje vegetativní nervový systém – periferní nervy a orgány jimi řízené. Potíte se, sliníte, zpomalí se vám tep, klesne tlak, dusíte se. Je to zvláštní otrava, velmi nepříjemná.
vláknice začervenalá
Pojďme k houbám postihujícím mozkovou činnost. Jak se projevují ty?
Do mozku pronikají dvě skupiny toxinů – první vyvolá pravé halucinace (muchomůrka červená, mochomůrka tygrovaná), hlavní toxin jmenujeme muscimol, druhá se projeví pseudohalucinacemi (lysohlávky) s toxinem psilocybinem. Nejméně nebezpečné jsou lysohlávky, například známá lysohlávka kopinatá a lysohlávka modrající (Psilocybe cyanescens) – vyvolávají totiž jen pseudohalucinace, což znamená, že při jejich působení zůstáváte sami sebou, nejste mimo. Klidně můžete s lidmi rozmlouvat, jen budete mít zkreslené vnímání, například se vám může jevit, že váš společník divně vypadá, má třeba červené uši, že je vše jinak zbarvené nebo že v místnosti hraje hudba, vzdálenosti jsou změněné a podobně, ale pořád jste to vy. Kdežto u pravé halucinace schopnost sebereflexe zcela zmizí. Typické jsou v tomto směru halucinace po požití durmanu obecného.
Proč jsou tedy právě lysohlávky považovány za tak nebezpečné?
Nevím, tryptaminové deriváty psilocybin a psilocin nejsou dokonce ani návykové. Jste–li prvouživatel, experimentátor, riskujete, že prožijete buď good, nebo bad trip. Když budou prožitky nepříjemné, tak si houbičky znovu nevezmete.
lysohlávka česká
Ale jiné nebezpečí nehrozí?
Trvalé poškození orgánů je vyloučeno, ale přesto doporučuji: když budete s houbičkami experimentovat, dělejte to ve skupině, ve které je alespoň jeden člověk bez drogy, aby mohl na ostatní dohlížet. Alkohol s houbičkami nikdy nekombinujte. Požití lysohlávek může být nebezpečné jinak. Mladý student byl přivezen k lékaři na pohotovost, kde ve třetím patře čekal bez dozoru na přijetí. Protože měl ale změněné vnímání, při pohledu z okna si myslel, že je v přízemí, odskočil si a zemřel na mnohačetná zranění. Kdybychom u hub uznávali kategorizaci na lehké a těžké drogy, je lysohlávka na úrovni lehkých drog, tedy na stejné úrovni jako marihuana.
A výše zmíněná muchomůrka červená?
Zde to může být někdy horší. Nejúčinnější je sušená či vařená, tam už je jednak větší koncentrace, jednak při sušení vzniká chemická reakce, která účinnost toxinů zvýší. Ale „nejlepší“ je v tomto směru muchomůrka tygrovaná, která má halucinogenních látek ještě desetkrát víc. Ale i po muchomůrce tygrované můžete být nejvýš jen veselý, smutný nebo zuřivý, prostě takový, jako když se pořádně opijete. Projevy jsou podobné alkoholovému opojení. Toxin jako takový orgány nepoškodí, avšak v komatózním stavu (bezvědomí) může člověk zvracet a následně se zvratky udusit.
muchomůrka červená
Některé houby, které byly ve starých atlasech označovány jako jedlé, jsou dnes považovány za jedovaté – například ucháč obecný nebo čechratka podvinutá. Co se změnilo?
Doba. Ta naše je příliš uspěchaná. Naše babičky vařily zmíněné čechratky i ucháče pomalu, dvacet třicet minut. Dnes ale musí být všechno hotovo strašně rychle. Jenže když houby, obsahující termolabilní jed, nevaříte dostatečně dlouho, jsou jedovaté, a proto jsou tak pro jistotu označovány i v nových houbových atlasech. V chemickém složení jich samotných se pochopitelně nic nezměnilo.
Jak je to s modrajícími hřiby?
Podobně. I obávaný satan je jedovatý pouze zasyrova. Takže když z něj uděláte nedostatečně propečený řízek, potom dostojí svému lidovému názvu bliják. A stejně tak hřib koloděj, hřib nachový a další. Jiný případ jsou ale hřiby kříšť a známý hořčák (hřib žlučový), ty prostě kvůli hořkosti nesníte.
Ale někde se prý hořčák také jí.
Když ho budete vařit opravdu hodně dlouho a pak vodu slijete, zřejmě jedlý bude. Ale kdo by ho jedl? Už to není dobré, všechny aromatické látky jsou pryč. Jistě, třeba na Ukrajině jedí palčivé ryzce peprné a umějí je nakládat (zasolené do kyselého mléka, tzv. zasol), ale nemyslím, že to bude nějaká extra dobrota. Žaludeční potíže podobného typu jako u hořčáku mívají také někteří lidé po požití strmělek mlženek.
hnojník inkoustový
A co alkohol a houby?
Nejznámější je v tomto směru hnojník inkoustový. Hnojník inkoustový (Coprinus atramentarius) jako jediný obsahuje látku koprin, která brání rozkladu alkoholu v játrech, takže pak nastává otrava rozkladným produktem jedovatým acetaldehydem, který se v těle hromadí. Zajímavé při tom je, že když hnojník sníte a dáte si k tomu pivo, nic se vám nestane. Ale když si dáte pivo až za dvě tři hodiny, tak nastane antabusový efekt, neboť koprin z houby již koluje v krvi. Obecně však vztah hub a alkoholu není tak dramatický. Já naopak tvrdím, že je to docela neškodné, ne–li přímo zdravé spojení, neboť houby jsou považovány za těžko stravitelnou, „těžkou“ potravu.
Někdy před deseti lety se objevila informace, že se ve Francii někdo otrávil po oblíbených čirůvkách zelánkách.
Byl to ale jen planý poplach. Vysvětlení je jednoduché: Francouzi jsou totiž, mírně řečeno, poněkud nepořádní a ani tu houbu neuschovali, takže určitě se nejednalo o zelánku. S jistotou se navíc ani neví, jestli ti otrávení jedli houby. Rabdomyolýza, nemoc způsobující rozpad svaloviny, včetně té srdeční, která měla být příčinou úmrtí, u pravých zelánek určitě neexistuje, sám jsem to ověřoval…
Jak je možné, že lidé se stále znova a znova umějí otrávit houbami, před nimiž jsou dlouhodobě varováni?
Dá se to myslím pochopit. Jsme národ houbařů a při obrovském množství lidí v lesích musí někdy nutně dojít k omylu. Též překotný životní styl je příčinou nepozornosti a mnoha chyb, méně pozorní jsme i s přibývajícím věkem, sbíráme na našich místech po roky a najednou na stejném stanovišti vyroste druh odlišný, jedovatý. Také se nyní více cestuje, houby, které znáte perfektně z okolí chalupy, vypadají jinde trochu jinak. Lidé vyjedou třeba do Švédska nebo Norska, vidí tam to moře hub a v nadšení druhy popletou.
hadovka smrdutá
Ke kolika otravám ročně u nás vlastně dochází a jaké otravy houbami jsou u nás nejčastější?
V České republice dochází za rok přibližně ke 400 případům otrav. Otrávených bývá pochopitelně více, neboť se téměř vždy jedná o skupinovou, „rodinnou“ intoxikaci. Bývá pravidlem, že v letech, kdy jsou hub plné lesy, jsou i plné nemocnice otrávených. Nejčastější otravy jsou díkybohu ty lehké, projevující se pouze nauzeou, zvracením, případně průjmy. Smrtelných otrav bývá relativně málo, maximálně pět do roka.
Slyšel jsem, že vaše pracoviště – a vy osobně – poskytujete službu, o které lidé zřejmě moc ani nevědí.
Ano, naše pracoviště má po mnoho let toxikologickou pohotovost 24 hodin denně, kdy analyzujeme nejrůznějších intoxikace od léčiv, drog, alkoholu až po rostliny a houby. Nová služba spočívá v podávání informací, případně předběžného určení podezřelé rostliny či houby na základě fotografie zaslané do počítače nebo mobilního telefonu. Je možné mi zavolat na mobil (602 874 319), číslo je známé i v nemocnicích. Telefon beru 24 hodin denně, tedy v noci a i tehdy, jsem–li v cizině.
muchomůrka jízlivá
Kolik telefonátů v sezoně vyřizujete?
Spoustu, protože se zabýváme i jedovatými rostlinami, bývá jich někdy až deset denně. V zimních měsících převládají pokojové rostliny, dotazy či analýzy na mražené a sušené houby.
RNDr. et Mgr. Jaroslav Klán, CSc.
Vystudoval biologii a chemii na PF UK a Přírodovědeckou fakultu UK se specializací na mykologii. Má lékařskou atestaci z toxikologie. Pracoval v Botanickém ústavu AV v Průhonicích (70. léta), poté na katedře botaniky PřF UK, krátce na stanici mladých přírodovědců DPM a od roku 1985 pracuje v Ústavu soudního lékařství a toxikologie 1. LF UK a VFN. Je vedoucím Národní referenční laboratoře pro toxiny hub a laboratoře pro jedovaté houby a rostliny. Je soudním znalcem oboru zdravotnictví – toxikologie a oboru stavebnictví – dřevokazné houby v budovách. Přednáší na 1. lékařské fakultě UK, PřF v Hradci Králové a na Akademii výtvarných umění v Praze.
