Závojenka podtrnka na některých místech doprovází čirůvku májovku, je však méně známá a na rozdíl od májovky je vázaná na růžokvěté dřeviny jako jsou trnky, hlohy, švestky, meruňky a další. Není zcela jasné, zda s nimi žije v symbióze, či zda jde o nějaký druh parazitování, ale v každém případě je to pro nás návod, kde hledat.

Růžové výtrusy a moučná vůně

Podtrnka je přibližně stejně velká jako májovka, je však méně masitá, má šedohnědý klobouk a řídké lupeny, které bývají v mládí světle šedé, v dospělosti růžové. To je způsobeno zrajícími výtrusy: růžově zbarvenou vrstvičku vypadaného výtrusného prachu můžeme pozorovat třeba i na klobouku plodnic, které rostly těsně pod sebou. Podobně jako májovka má podtrnka charakteristickou moučnou vůni.

Pozor na záměny s jedovatými houbami

Při sběru podtrnek musíme mít na paměti, že závojenek je mnoho druhů a některé jsou jedovaté. Pozor je třeba dávat zejména na závojenku (zvonovku) jarní, která roste v trávě na okrajích lesů a lesních světlinách. Oproti podtrnce je drobnější a prakticky bez vůně, není vázána na růžokvěté dřeviny. Po požití způsobuje prudkou otravu se zvracením a průjmy, není však životu nebezpečná.

Existují i jiné masité druhy jedovatých závojenek (včetně známé závojenky olovové) – ty však rostou v listnatých lesích v létě a na podzim, když už čas podtrnek dávno pominul.

Jisté nebezpečí může představovat i vláknice začervenalá (Patouillardova), která se hojně objevuje v parcích, zahradách a lesích pod listnáči (např. pod lípami, habry nebo lískami). Se závojenkami není příbuzná, nepozorný houbař by ji však mohl sebrat spolu s podtrnkami. Rozlišovacími znaky jsou světlejší a výrazně vláknitý kuželovitý klobouk, absence moučné vůně, lehké červenání plodnic po poranění a barva lupenů, která je hlínově hnědá, nikoli růžová.