Stroček trubkovitý (Craterellus cornucopioides)
Stroček trubkovitý se jmenuje německy Totentrompete, tj. trubka mrtvých, neboť svým tvarem a zbarvením skutečně připomíná šedočernou trubku. Roste dosti hojně koncem léta a na podzim (srpen až listopad) na zemi v listnatých, ale i smíšených nebo jehličnatých lesích.
Je jedlý, má výjimečnou kořennou vůní i chuť. Stročku trubkovitému je do určité míry podobná také jedlá liška nálevkovitá (Cantharellus tubaeformis), která však je tmavě žlutohnědá a má naspodu klobouku žebrovité „lupeny“.
stroček trubkovitý
Slizák mazlavý (Gomphidius glutinosus)
Mladší exempláře tohoto slizáku připomínají hnědým zbarvením klouzek obecný. Roste hojně, místy až velmi hojně koncem léta a na podzim (srpen až listopad) v jehličnatých a smíšených lesích, zejména však ve smrkových lesích pod smrky. Je, navzdory svému jménu a slizkému vzhledu, jedlý a poměrně chutný. Slizák mazlavý je značně podobný též jedlému, vzácnějšímu slizáku skvrnitému (Gomphidius maculatus), jenž je menší, po doteku černohnědě skvrnatí a roste pod modříny.
slizák mazlavý
Strmělka mlženka (Clitocybe nebularis)
Pozdně podzimní strmělka mlženka roste velmi hojně od konce léta až do zimy (srpen až prosinec) nejen v jehličnatých, smíšených i listnatých lesích, ale i v křovinách, zahradách, okrajích luk, často ve skupinách.
Je jedlá, ovšem se specifickou vůní, která je ne každému příjemná. Pozor na to, že citlivým strávníkům může způsobit i žaludeční potíže – s jejím množstvím proto opatrně. Strmělka mlženka je podobná rovněž jedlé strmělce kyjonohé (Clitocybe clavipes), která se liší mnohem menší velikostí, olivově šedým kloboukem a vodnatým třeněm.
strmělka mlženka
