V Česku není sice cizrna, ze které se humus vyrábí, zrovna základem jídelníčku, ale celosvětově je po hrachu a fazolích třetí nejčastější luštěninou. Archeologové zjistili, že cizrnu jedli už lidé před sedmi tisíci lety v Turecku a Sýrii. Teď se pěstuje hlavně v Indii, ale taky v severní Africe a v Mexiku, celkem je jí přes čtyřicet druhů. Kromě toho, že je vážně dobrá, vás může při jídle těšit taky to, že je mimořádně zdravá a s chválil by vám ji každý doktor. Při výrobě hummusu začněte univerzálním základem, který se dá různě dochucovat.
Do misky sceďte 2 plechovky cizrny, nechte si stranou jen tři lžíce na ozdobu. Přidejte 1 rozdrcený stroužek česneku, 70 g tahini (to je sezamová pasta), 3 lžíce olivového oleje a citronovou šťávu podle vlastní chuti, případně podle potřeby osolte. Vše důkladně rozmixujte, můžete přidat trochu ledové vody. Mixujte dlouho, úplně dojemna. Ozdobte celou cizrnou a opraženým sezamovým semínkem a zakápněte olivovým olejem. Podávejte s tortilou.
Takhle roste na poli cizrna.
Jaká může být cizrna?
Sušená: Pro hummus ideální. Namočte ji přes noc do mísy s vodou a ráno studenou propláchněte. Do hrnce před vařením můžete přidat jedlou sodu, která urychlí její změknutí. Na půl kila cizrny dejte dvě lžičky sody, vařte na mírném plameni asi dvě a čtvrt hodiny.
S klíčky: Naklíčená cizrna se hodí třeba do karbanátků. Dejte suchou cizrnu do misky, přes noc ji namočte, ráno propláchněte v cedníku a nechte v misce v kuchyni stát. Každý den třikrát propláchněte a počkejte, než budou klíčky na všech zrnkách. Potom ji můžete rozmixovat a použít.
Sterilovaná: Hodí se na hummus i do salátů. Rozmixováním se zeleninovým vývarem získáte krémovou polévku, hodí se i do zeleninových či houbových. Podívejte se ale, co k ní váš výrobce přidává, ať nekupujete zbytečná „éčka“.
Jako mouka: Může nahradit pšeničnou při přípravě sladkých i slaných těst i jíšky, hodí se pro bezlepkovou dietu. Chutí připomíná oříšky nebo jedlé kaštany.
Další užitečné recepty najdete v časopisu Kreativ.
Kreativ
Zdroj: Časopis Kreativ