Zdroj: www.ferpotravina.cz, www.euro.cz
Po včelách med
Med není jen sladká dobrota, je také plný prospěšných látek, které bychom jinde marně hledali. Tyto jsou zcela znehodnoceny, pokud je do medu míchána voda nebo kukuřičný či řepný sirup. Sirupy jsou velmi levné a lze je navíc upravit tak, aby byly od medu jen velmi špatně rozeznatelné. Výrobci také med zahřívají nebo jinak upravují, čímž vzniká produkt medu podobný, ale upřímně, s naší laickou představou o tom, jak včelař odstředil med z pláství a stočil do sklenic, tento produkt nemá nic společného. Med kupovaný v obchodě je často směsí medů různého původu. Tím je myšlen jak původ geografický, tak původ vzhledem ke květinám, jejichž nektar včely pily. Bohužel už ani označení na sklenici není důkazem kvality, v některých případech může být zcela falešné.
Pokud přece jen dáváte přednost babským radám, můžete jizvu zkusit potírat medem
Kdo nám maže medy kolem úst?
Med je jednou z nejčastěji falšovaných potravin. Jeho výroba je poměrně náročná i specifická. Jen těžko bychom si pořizovali vlastní včelstvo, abychom si zajistili trošku medu pro naši osobní spotřebu. Pokud se člověk do tohoto tématu zakousne a prošmejdí informace okolo světově třetí nejčastěji falšované potravině, zjistí, že není úniku. Falšovaný med, není rarita. Naštěstí pro nás, Státní zemědělská a potravinářská inspekce společně se Státní veterinární správou, jsou na straně spotřebitele a neúnavně bojují proti neustále inovovaným způsobům, jak ošidit konzumenta.
Když se ukáže prstem na potravinu z jiné země, všichni si tak nějak oddychneme. A sami sebe utvrdíme v tom, že ten náš český výrobek je lepší a můžeme se spolehnout na jeho poctivost. Zhruba před šesti lety praskla obrovská bublina okolo nekvalitních medů, ve kterých inspekce objevila dokonce antibiotika. Navíc se ukázalo, že nešlo o výrobek ze zahraničí, ale náš vlastní. Firma Včelpo byla tehdy největším zpracovatelem medu u nás, a aby toho nebylo málo, ovládal ji Český svaz včelařů. Doma horší nálepku už český med dostat nemohl. A odrazilo se to i na spotřebě medu v době, kdy byla kauza propírána v médiích. Našla se samozřejmě i různá jiná pochybení meších producentů. Med bývá špatně označován. Není jasný původ, aditiva, někdy je dokonce uváděn neexistující výrobce.
Státní zemědělská a potravinářská inspekce se Státní veterinární správou pravidelně kontrolují kvalitu potravin prodávaných u nás. Nelze jinak než se vyzbrojit moderními technologiemi. Potravinářské inspekci má na pomoc spektrometr nukleární magnetické rezonance. Takový přístroj odhalí i nejmenší rozdíly, které například nejsou schopny zjistit ani úřady některých zemích. Proto je také potravinářská inspekce u nás považována za velmi přísnou.
Různé druhy medu.
Mýty okolo kvality medu
O pravé medu koluje mnoho rad, jak si ověřit jeho kvality, ale také mnoho mýtů. Většinou nás med překvapí jiným vzhledem nebo změnami v jeho struktuře a už na to máme nějakou dobře pasující teorii. Ne vždy se ale strefíme do černého. Co se říká, ale není to tak docela pravda?
Lidé mají například obavu z krystalizujícího medu. Zda med krystalizuje nebo ne, není následek dokrmování včel cukrem nebo třtinovým roztokem. Například řepkový med, který je u nás vzhledem k zaměření na řepku v zemědělství nejčastější, krystalizuje velmi rychle. Je to otázka řepky, nikoli včel nebo jejich přikrmování. Z tohoto důvodu výrobci přimíchají medy jiných odrůd, aby nevzhlednému krystalizováni zabránili. Pokud se tak přece jen stane a krystalky nám nedovolí med prakticky používat, můžeme jej rozpustit ve vodní lázni anebo naopak vyšlehat, pastovat. Změní se barva, ale zůstane vláčný a po dlouho dobu vhodný ke konzumaci.
Neplatí ani pověry, že falešný med rozmíchaný v alkoholu obarví tekutinu do běla. Nebo že med teče jen na jednu stranu, tvoří specifické kapky nebo proud. Je příliš tekoucí med naředěný? To může být pravda, ale ne stoprocentní. Například medy z Jižní Ameriky obsahují patrně více fruktózy, díky čemuž lépe tečou.
Jak poznat pravý med
Pamatujte, že tyto domácí pokusy nejsou jednoznačné. Jak již víme, medy se velmi liší a ani během experimentů ve vaší kuchyni se nebudou chovat všechny pravé medy stejně.
- Do sklenice s vodou ponořte kávovou lžičku plnou medu. Pokud se med okamžitě rozpouští, je ředěný sirupy. Vzpomeňte si, že i v horkém čaji se med na lžičce drží a chvíli mu trvá než se z lepkavé hrudky rozmíchá do nápoje.
- Zapalte svíčku, uhaste ji sfouknutím a knot namočte do medu. Trošku jej otřete a zkuste znovu zapálit. Pokud med obsahuje vodu, knot jen tak nevzplane.
- Na papírový ubrousek kápněte med. Kapka by měla lepit, nestékat. A na ubrousku by neměla zanechat mokrou stopu. Stejně tak, pokud ponoříte do medu ztvrdlý kus chleba, ani po 8 minutách by neměl být nasáklý. Med prostě od přírody neobsahuje vodu!
