Hned vedle linky, pěkně na světle a po ruce, nejlépe ještě nacpané v poličkách tak, aby mohlo být často používané pěkně vepředu. Za to všechno nám koření rozhodně nepoděkuje. A my sami si za to vynadáme, až budeme příště vyhazovat vyčichlý mletý koriandr a zatuchlou hnědou (dávno už ne červenou) papriku. Koření a sušené bylinky mají totiž zvláštní požadavky.

Přesypat a zatemnit

Míst, kde můžeme skladovat koření, je spousta. Dveře spíže, speciální zásuvka pod pracovní linkou, dokonce i polička v některém skrytějším koutu kuchyně. Každopádně by to mělo být suché, chladné a temné místo. Když si sáček přineseme domů, měli bychom koření přesypat – ani uzavíratelné sáčky totiž nefungují lépe než krabičky nebo skleničky. Ideálně by to mělo být do průhledné nádoby, která nám rovnou napoví, co je uvnitř, ale i tak je dobré ji ještě opatřit popiskem druhu a přidat informaci, kdy jsme ji doplňovali. Skleničky či krabičky bychom pak měli skladovat tak, abychom na co největší množství z nich viděli. Vyvarujeme se nakupování toho, co už máme, a nebudeme ani tolik zapomínat, co vlastně stojí vzadu za všemi ostatními sklenicemi.

Trochu života

Obvykle platí, že mleté koření vydrží asi šest měsíců, to v celku i pět let. Pokud si ale nejsme jistí, můžeme si nasypat špetku na dlaň a zkusit ji promnout. Čerstvé koření voní silně a pěkně, to starší už vůni téměř nevydá. Co ale dělat ve chvíli, kdy potřebujeme daný druh použít, nemůžeme už běžet do obchodu a vaření se bez něj neobejde? Pak stojí za to pomoct si trochou tepla. Menší pánev postavíme na střední plamen, rozpálíme a na něm pak za prohazování opražíme přesně tolik koření, kolik právě potřebujeme. Dobře to funguje třeba se skořicí, kmínem nebo mletým hřebíčkem. Jen musíme dát pozor, aby se koření nespálilo, pak by totiž zhořklo.

3x rozhodně NE

Nad sporákem – Horko, které stoupá z varné desky i trouby, způsobí jen to, že koření brzy vyčichne. Totéž platí pro blízkost mikrovlnné trouby anebo horní desky lednice, odkud stoupá největší teplo z mřížky chladiče.

U okna – Přímé sluneční světlo je dalším faktorem, kvůli kterému koření ztrácí chuť, vůni a také barvu. Takže ačkoli se na něj v poličce, kterou každé odpoledne zalije slunce, krásně kouká, je lepší schovat ho někam víc z dohledu.

V lednici – Koření sice nepatří do tepla, ale vyloženě do chladu také ne. Jakkoli nemá tendenci se kazit, právě v lednici by mohlo snadno začít plesnivět. Nemluvě o tom, že ne úplně pečlivě zavřené skleničky by dovnitř pustily pachy, které sušené věci snadno nasáknou. Jenže ochutit si třeba hovězí vůní syrového lososa určitě nechceme. Neplatí to ovšem pro měkčí semínka, jako jsou mák či sezam. Ta do lednice naopak patří, protože díky chladu a vlhkosti nezačnou žluknout.

POTŘEBUJEME HO TOLIK?

Většina z nás má doma několik pytlíčků, které se tak nějak připletly k nákupu, byly v akci nebo nám je někdo daroval. Abychom zbytečně neplýtvali kořením ani penězi, je dobré si sepsat, které koření opravdu používáme. I toho stačí menší zásoba – to, co se vejde do skladovací skleničky. Úsporné je nekupovat kořenicí směsi, ale raději si namíchat směs až ve chvíli, kdy se chystáme vařit. Ušetříme, směs bude čerstvá, a navíc ji chuťově i obsahem soli přizpůsobíme sami sobě.

Zdroj: Časopis Receptář