Kdoule nelze jíst syrové, nejsou v tomto stavu chutné ani dobře stravitelné. O to jsou zajímavější možnosti jejich zpracování. Díky obsahu pektinů z nich snadno připravíme například úžasně voňavé želé příjemné chuti i barvy a dokonalé konzistence, aniž bychom museli přidávat želírovací cukr. A stačí je jen položit na stůl, aby posloužily jako osvěžovače vzduchu. Provoní také koupelnu nebo prádlo ve skříni. Jsou velmi trvanlivé a vůni kolem sebe šíří po mnoho týdnů tak intenzivně, že bychom je neměli skladovat společně s jiným ovocem, pokud nechceme, aby si jejich vůni také vypůjčilo. Kdoulím pro uskladnění svědčí místo sice chladnější, ale suché. Ještě dva měsíce po sklizni procházejí fází dozrávání, kdy své aroma a chuť rozvinou naplno.
Ve své asijské domovině byly oblíbenými kulturními dřevinami již tisíce let před Kristem a již ve starověku se dostaly do Evropy. A obliba těchto výjimečných dřevin trvá dodnes. Jsou nejen užitkovým, ale rovněž značně dekorativním stromem s lehce pokrouceným růstem. Mají velké, šedozelené, jemně plstnaté listy a v létě díky bohatému olistění široké koruny poslouží jako spolehlivý slunečník. Obzvláště okouzlující jsou, když kvetou, květy jsou až 5 cm velké, bílé nebo jemně růžové. Rozvíjejí se až koncem května nebo počátkem června, takže je neohrožují jarní mrazíky. Plody dozrávají od září do října.
Květ kdoule je půvabný
Pěstování
Stejně jako ostatní ovocné stromy lze i kdouloň pěstovat jako polokmen, jehož koruna bude v dospělosti široká kolem 3 m, nebo vysokokmen, jenž může mít korunu širokou téměř 6 m. Může mít rovněž formu keře nebo zákrsku, které však jako slunečník tak dobře neposlouží. Pokud si přejeme vytvarovat pěknou korunku, v prvních třech letech je třeba provést výchovný řez. V zimě při něm krátíme roční přírůstky asi na polovinu. V dalších letech již stačí odstraňovat suché nebo poškozené větve, příliš hustou korunu můžeme opatrně prosvětlit.
Plody bývají tvarem podobné jablku
Kdouloně mají rády slunce a teplo podobně jako meruňky nebo broskvoně. Mají-li plody dozrát, vyžadují stanoviště co nejteplejší, chráněné slunné místo je výhodou, zvláště ve vyšších polohách. Na půdu tolik náročné nejsou, neměla by však být vápenitá – vhodná je mírně kyselá až neutrální. Nejlépe porostou ve zdravé, kypré, spíše lehčí půdě, která je ovšem bohatá na humus. Díky tomu bude zadržovat i vláhu, na kterou je kdouloň poměrně náročná. Nešetříme proto kompostem, kterým obohatíme jámu při výsadbě a můžeme jím i zamulčovat povrch půdy pod stromkem. Navíc před zimou přidáme vrstvu listí, slámy nebo štěpky – nastýlka ochrání kořeny mladých stromků před mrazem a přispějete k tvorbě humusu.
Plodů se dočkáme nejdříve za tři roky po výsadbě. Kdouloň roste poměrně pomalu, ovšem v plné síle se může dožít sta i více let. Plody bývají tvarem podobné jablku, takzvaná hruškoplodá kdouloň (např. stará odrůda Bereczki) je má hruškovité.
Želé z kdoulí je pochoutka
Kdoulové dobroty
Z kdoulí připravíme především výtečné želé, které poslouží jako základ dezertů, hodí se ke zralým sýrům, ke zvěřině, zpestří obložené talíře a jednohubky… Připravit můžeme i kompot, zavařeninu, omáčku k pečené drůbeži nebo králíkovi, předvařené kousky kdoulí se hodí i na koláče. Při přípravě marmelád, kompotů i rosolů plody vaříme nebo pečeme nejméně hodinu, aby získaly dokonalou konzistenci i barvu. Jsou chutné, voňavé a prospívají rovněž zdraví. Obsahují řadu minerálů a rovněž prospěšný pektin, které se ani tepelnou úpravou nezničí. Pro zpracování můžeme kdoule sbírat i krátce po přemrznutí. Pokud jsme je sklidili dříve, necháme je v teple dojít.
Při přípravě rosolu plody vaříme nejméně hodinu
Jak připravit rosol?
1. 1 kg kdoulí pokrájíme na plátky. Plody jsou pokryté drobnými chloupky, otřeme je proto utěrkou, slupku však neloupeme.
2. Vložíme je do hrnce se silným dnem, přidáme litr vody a šťávu z půlky citronu.
3. Nejméně půl hodiny necháme lehce probublávat na mírném ohni, dokud kdoule dokonale nezměknou. Poté vše přecedíme přes husté síto nebo plátýnko.
4. Na litr přecezené tekutiny přidáme přibližně 500 g cukru, nejlépe nerafinovaného (kdo má rád sladké, může přidat cukru více, pro svěží chuť a dietnější složení postačí i 300 g).
5. Vše znovu velmi zvolna vaříme, dokud nezačne tekutina červenat a houstnout. Může to trvat hodinu i více. Zda je rosol hotový, poznáme klasickou zkouškou – trochu odkápneme na talířek a necháme vychladnout. Když je tekutý rosol připravený, nalijeme ho do čistých sklenic, formy nebo malých formiček.
Hmotu, která nám zůstala po přecezení, můžeme podle chuti osladit a usušit v tenkých vrstvách na podložkách v sušičce. Svinutím pak získáme vynikající žvýkací ovocné rolky.
Na problémy s kůží
Semena před přípravou zavařenin či rosolů odstraníme, ovšem je škoda je vyhazovat. Jsou bohatá na slizové látky, které působí hojivě na pokožku. Stačí je podrcené pár hodin macerovat ve vodě a tou poté oplachovat suchou a popraskanou, citlivou nebo popálenou kůži.
Kdoulovec japonský (Chaenomeles japonica)
KDOULE NENÍ KDOULOVEC
Kdoulovec japonský (Chaenomeles japonica) je trnitý keř, který má plody podobné kdoulím, ovšem přisedlé na větvích, menší a hladké, stejně jako jsou hladké i listy keře. Dorůstá nejvýše do dvou metrů, je velmi dekorativní, karmínově kvetoucí, nenáročný a otužilejší než kdouloň. I jeho plody jsou jedlé a lze z nich připravit zavařeninu nebo želé. Vůni pravých kdoulí však neucítíme.
Titulka Receptář září
Zdroj: Časopis Receptář
