Nejlepší je, když křen selský (Armoracia rusticana) sklízíme až s příchodem prvních mrazíků. Rostlina si před zimou do kořenů uloží zásoby, takže budou mít ten správný říz a nejsilnější léčivé účinky. Pokud máme k dispozici chladný, vlhký sklep, vydrží křen kvalitní i několik měsíců. Osvědčené je skladování v bedničce s mírně navlhčeným pískem. Jestliže sklep nemáme, poslouží i lednice. Kořeny můžeme také naložit do vinného octa, který posléze, mírně ochucený, rovněž využijeme. Křen lze ponechat i na záhoně a sklízet postupně v průběhu zimy, ovšem silnější mráz nebo sněhová pokrývka může dobývání zásob znesnadnit.
Rovné silné kořeny se snadno zpracovávají
Množení a pěstování
Vyrýpnutím kořene sice rostlinu zlikvidujeme, ovšem málokdy se nám ji podaří ze země vytáhnout celou, a i z úlomku je schopná zregenerovat. Víceletý kořen je navíc příliš dřevnatý, jednoletý je pro sklizeň nejlepší. Postranní kořínky nebo kořeny příliš tenké pro zpracování v kuchyni můžeme ihned vysadit zpět. Řízek dlouhý 10–20 cm uložíme do kypré zeminy ve svislé nebo mírně šikmé poloze tak, aby byl celý pod zemí. Dbáme na to, abychom ho neuložili opačně, tedy slabším koncem vzhůru. U tenkých řízků nemusí být zúžení dostatečně patrné, při odřezávání si proto konce raději označíme – například rovným seříznutím nahoře a šikmým dole.
Silnější (kolem 2 cm) kořeny můžeme využít jako takzvané matky, které se do půdy ukládají vodorovně, a to do hloubky kolem 40 centimetrů. Z oček na matkách vyrostou nové výhony, kterých by nemělo být příliš mnoho vedle sebe, stačí proto přibližně deset centimetrů dlouhé řízky – matečnice – s pár očky. Křen je mohutná rostlina s velkými listy, která kolem sebe vyžaduje prostor nejméně 30 centimetrů, bujně roste na slunci i v polostínu a často se sama rozrůstá do šíře. Matky v půdě ponecháváme trvale a sklízíme jen kořeny nových výhonů, které z nich každým rokem vyrostou. Tento způsob pěstování se u nás nazývá malínský. Lahodný křen se v Malíně vskutku pěstoval a dosud pěstuje z matečnic, které žijí i desítky let. Cenné jsou právě až po několika letech, kdy zesílí. Zručný pěstitel umí odkopnout kořeny výhonů tak šikovně, že cenným matečnicím čili křenovkám neublíží a nemusí přitom ani odhrnovat zeminu nad nimi.
Křen není na půdu ani živiny zvlášť náročný, ovšem pokud chceme sklízet silné a dlouhé kořeny, je třeba záhon před výsadbou dobře připravit. Půdu zryjeme či nakypříme alespoň do hloubky 30 centimetrů, obohatíme kompostem, těžkou vylehčíme pískem nebo drobným štěrkem, prospěšná je i příměs listovky. V kvalitní půdě, ve které jsme každé sazenici dopřáli kbelík kompostu, křen další hnojení nepotřebuje. Přemíra dusíku by jen podpořila růst listů, ale ke kvalitě kořenů by nepřispěla. Ovšem pokud nechceme kořeny až příliš palčivé a scvrklé, je třeba rostlinám za sucha dopřát zálivku. A půdu udržet vlahou díky vyššímu obsahu humusu, který zajistí právě hnojení kompostem. O vláhomilnosti křenu svědčí, že jeho původním stanovištěm jsou vlhké břehy vodních toků, kolem nichž občas planě roste i u nás (jeho prapůvod patrně sahá více na východ). Kyprou a vlahou zeminu pomůže udržet také vrstva organického mulče (listí, sláma, tráva, štěpka), která kořeny ochrání rovněž v zimě.
Tipy pro silné kořeny
Pokud odstraníme rašící květenství, rostlina nebude vkládat sílu do jeho tvorby. Kvetoucí křen je pohledný a prospívá i hmyzu, ovšem kvetení neprospívá tvorbě silných kořenů. Avšak ještě důležitější je pro získání rovných a tlustých kořenů odstraňování postranních kořínků jednou až dvakrát v průběhu vegetace. Opatrně odhrneme zeminu a mulč a postranní kořínky z horní části hlavního kořene osekáme ostrým nožem. Kromě získání kvalitních kořenů tak křenu zamezíme v nekontrolovaném rozrůstání, které může utlačovat sousední rostliny. U pěstování z matek zase odstraňujeme přebytečné výhony a ponecháme jen jeden až dva. Tuto probírku však uděláme až po roce od výsadby matky, kdy celý kořenový systém zesílí.
Křenová pasta je pochutinou i přírodní medicínou
Elixír v kuchyni
Křen je cenným zdrojem celé škály vitaminů i minerálů, ovšem hlavní roli v jeho očistných účincích na trávicí i dýchací cesty hrají sirné silice. Právě z nich nás při strouhání křenu pálí oči i nos. Působí proti nežádoucím mikroorganismům, optimalizují trávení a ozdravují střevní mikroflóru. Křen je skvělým přírodním pomocníkem při viróze, bronchitidě a kašli, neboť ulevuje při zahlenění a potlačuje množení bakterií a virů. Jeho působení je silné, dlouhodobě proto nekonzumujeme více než lžíci nastrouhaného kořene denně. V příliš velkých dávkách může dráždit ledviny i žaludek.
Jemně nastrouhaný křen smíchaný s jablkem nebo hořčicí je vynikající přílohou nejen k masu. Na vařeném vejci je výtečný i samotný, pokud ho zakápneme troškou oleje nebo rozpuštěného másla. Kombinace s jablkem chuť křenu zjemní, ideální jsou jablka kyselejší, šťavnatá a co nejjemněji nastrouhaná, stejně jako křen. Osvědčený poměr je půl na půl, ale můžeme ho podle chuti upravit. Vzniklou směs není nutné solit, je výborná i bez dalšího dochucování a v lednici ji lze několik dní skladovat v uzavřené nádobě. Hnědnutí jablek zabráníme namočením do vody s octem nebo citronem. Křen je výtečný také do zálivek a omáček, přidávat bychom ho měli až ke konci tepelné úpravy pokrmu.
KŘENOVÉ OBKLADY
Léčivé účinky křenu můžeme využít i ve formě sirupu. Kořen postačí nastrouhat nahrubo a smíchat s cukrem nebo medem. Za několik hodin pustí šťávu, sladkou, pikantní a účinnou. Zevně nám mohou křenové obklady ulevit při revmatismu, namožených ztuhlých svalech i bolavých kloubech, protože intenzivně prohřívají kůži. Citlivou však mohou podráždit, proto snášenlivost nejprve otestujeme velmi malým množstvím. Pokud nás křen nepálí, můžeme ho nastrouhaný vložit mezi dvě plátýnka a přiložit na postižená místa, nejdéle na půl hodiny. Pokožku lze před přiložením obkladu promastit krémem, sádlem nebo jedlým olejem, což jí prospěje a účinnost křenu přitom nijak nesníží. Působení křenu lze zjemnit i smícháním se strouhanou syrovou bramborou nebo hustým jogurtem.