Studujete pečlivě drobná písmena na obalech potravin a děsí vás éčka? Proč se vůbec do potravin přidávají? Je potřeba řešit škodlivost látek přidávaných do potravin nebo je to přeceňované riziko? A jaké potraviny prospějí zdraví nejvíce?
close
info
Shutterstock.com / Lukatm
zoom_in
Potraviny je potřeba sledovat
Kde je nabídka, je i poptávka. Spotřebitel požaduje růžovou šunku, barevné jogurty a bonbóny, pečivo žluté jako z poctivých vajíček. Vyhledává potraviny výrazně vonící, které dobře chutnají a dlouho vydrží. Z těchto i dalších důvodů se do potraviny přidávají neoblíbená éčka. Jak se v nich vyznat a musíme se jich vždy obávat?
Bez éček? Těžko
Přídatné látky neboli aditivita (z latinského addere = přidávat), jsou sloučeniny, které se dodávají do potravin. Prodlužují trvanlivost potravin, zvýrazňují nebo obnovují jejich barvu, zvyšují nebo regulují kyselost, hlídají správnou konzistenci, případně dodávají potravinám sladkou chuť bez použití řepného cukru.
close
info
Shutterstock.com / Monika Wisniewska
zoom_in
Glutaman sodný se označuje jako E621 a často bývá přidáván do uzenin.
Pro usnadnění srozumitelnosti mají výrobci povinnost je na obale označit buď písmenem E a číselným kódem, nebo chemickým názvem dané sloučeniny. Výrobci často používají právě chemický název, protože veřejnost se éček obává a upřednostňuje výrobky bez nich. Takže pozor, ne vždy absence éček na obalu znamená, že je daná potravina neobsahuje. Pravidlem také není, že každé éčko je látka cizorodá nebo eventuálně škodlivá, řada z nich se vyskytuje v potravinách přirozeně. Své označení mají například i vitamíny (vitamín C se označuje zkratkou E300 nebo svým chemickým názvem – kyselina askorbová).
Pro lepší chuť i barvu
Pokud si tedy vymačkáte citrón do vody nebo sníte rajče, právě jste pozřeli „koktejl plný éček“. Je samozřejmě potřeba rozlišovat, kdy se daná látka v jídle přirozeně vyskytuje a kdy je do něj přidána za nějakým účelem. Zmiňovaný vitamín C, tedy kyselina askorbová, patří do skupiny antioxidantů, využívá se jeho vlastnosti zabraňovat oxidaci (projevuje se hlavně barevnými změnami potravin). Toho využíváme i v domácnosti, určitě jste někdy nastrouhaná jablka pokapali citrónovou šťávou, abyste zabránili jejich zhnědnutí. Kupodivu jde o stejný princip. Konzervanty zase chrání potraviny před zkázou způsobenou mikroby, emulgátory zvyšují vláčnost těsta pekařských výrobků a stabilitu tukových emulzí (například majonézových omáček). Našlehané potraviny jsou nadýchané díky pěnotvorným látkám, sladidla umožňují snížení energetické hodnoty potravin, barviva zase její atraktivní vzhled.
Jsou sledována
Některá éčka jsou přírodního původu,
close
info
Shutterstock.com / Tony Thiethoaly
zoom_in
Složení potravin je důležité
o zařazení mezi aditiva však rozhoduje účel jeho použití. Pro barvení se například používá extrakt z červené řepy nebo extrakt z papriky, přesto, že se složením blíží přírodní surovině. V případě aditiv tedy nezáleží na přírodním nebo syntetickém původu látky, ale na jejich toxicitě. Pro jednotlivá aditiva je stanovena bezpečná hranice, kterou by denní příjem této látky neměl překročit. To se týká příjmu ze všech zdrojů. Pokud je například u některé látky tato hranice stanovena nízko, není její užití povoleno ve více potravinách, aby nedošlo ke kumulativnímu účinku. Příkladem může být barvivo kantaxantin (E161g), jehož užití je v Evropské unii povoleno pouze v jediné potravině. Na druhou stranu je však tato látka dodávána do krmiva nosnic, aby jejich vajíčka měly krásně žluté žloutky. Krmivem s obsahem této látky se také dobarvuje maso chovných lososů a pstruhů.
Aditiva jsou v mnoha ohledech nepostradatelná, přesto platí, že bychom se měli vyhnout nadměrné konzumaci potravin obsahující velké množství přidaných látek. Skutečně zdravý životní styl ale začíná někde jinde. Největší riziko pro zdraví představuje nevyvážené stravování, vysoký příjem energie a nesprávný poměr jednotlivých živin ve stravě. Pestrá strava z biologicky hodnotných surovin je tou nejlepší volbou.
