Meloun obsahuje skoro 92 procent vody, ale rozhodně to není „drahá voda“. Je doslova vitaminovou bombou, protože obsahuje směs vitaminů a minerálů, které jsou potřebné pro syntézu bílkovin v těle, okysličování organismu, pro krvetvorbu, zdravé nehty, kůži a vlasy, ale také pro plodnost a správný vývoj plodu ve všech fázích. Meloun můžete jíst samotný, nejlépe vychlazený, nebo si z něj připravit smoothies. V době, kdy jsou k dostání výtečné zralé melouny, si ho můžete dopřát třeba třikrát denně.

Vodní meloun a lykopen

Pokud potřebujete nejen posílit imunitu, ale také pročistit tělo, vsaďte na meloun. Sto gramů melounu obsahuje 4,5 mg lykopenu, významného rostlinného pigmentu, který dodává ovoci a zelenině červenou barvu. Patří ke karotenoidům a najdete ho také v šípcích, červených grapefruitech a rajčatech, ze kterých se uvolňuje zahřátím. Karotenoidy patří mezi významné antioxidanty, které chrání organismus před vlivem volných radikálů – a lykopen je přitom dokonce silnější antioxidant než vitamin E. Tyto látky působí v organismu tak, že se napojí na volné radikály, které vznikají jako metabolický odpad. Poté jsou společně vyplaveny, takže buňky nejsou poškozeny. Pravidelná konzumace plodů obsahující lykopen snižuje riziko výskytu kardiovaskulárních onemocnění a hladinu cholesterolu, podporuje imunitní systém a chrání kůži před negativním vlivem UV záření. Protože pomáhá zlepšovat funkci prostaty, považuje se za příjemné afrodiziakum.

Využití melounových jader podle Mattioliho

„Oloupaná jádra melounová,“ píše legendární bylinář, „se také potahují cukrem a tyto konfety jsou neobyčejně příjemné, chutné a libé a je možno je podávati nemocným v horkých zimnicích. Mléko vytlačené z rozetřených jader melounových, vařených s vodou a s anýzem nebo ječmenem, ochlazuje, hasí žízeň, otvírá ucpání jater a žene moč.“

Na melounu si pochutnávali i faraoni

Meloun vodní, botanicky lubenice obecná (Citrullus lanatus), je jeden ze dvou hlavních druhů melounu. Přestože vypadá jako ovoce, je to zelenina. Pochází z jihu Afriky, kde dodnes roste planě, rozmohl se v oblastech tropické a subtropické Afriky, odkud se k nám ze Senegalu v zimě také dováží, a býval i na stole egyptských faraonů. Jeho semena byla nalezena v hrobkách z období 12. dynastie, tedy z počátku druhého tisíciletí. V té době pěstovali melouny i Peršané, kteří je rozšířili do východní Indie a do Evropy. Znali ho už v Pompejích, jak dosvědčuje Dioskorides, a střední Evropu dobýval s takovou vehemencí, že Mattioli za renesance varoval před jeho nadužíváním, „jak se to stalo Habsburkům Albrechtovi i Rudolfovi.“ Dobře ovšem věděl o jeho čistícím účinku a ve svém Herbáři neboli bylináři popsal řadu zajímavých receptů na jeho léčebné využití.