Houbařské srdce musí zaplesat, ze všech koutů České republiky se ozývají hlasy, že houby rostou a není problém v lese nějakou chutnou plodnici ulovit nebo si jich přinést klidně plný košík. Teplé srpnové počasí proložené občasným deštěm je šité houbám na míru, tak neváhejte a vydejte se na houby i vy.

Kam na houby? Sledujte srážkovou mapu

Auta zaparkovaná na kraji lesa a lidé bloumající v podrostu hovoří jasnou řečí, houbaření je národní sport a sezóna pro rok 2019 je tu. Díky příznivým teplotám, které přestaly atakovat třicítku, a dostatečným srážkám, je letos druhá polovina srpna ideální pro růst a sběr hub. Někde se v lese najde jen pár kousků, jinde je jich tolik, že se na ně můžete vydat s nůší.

Jak tedy vybrat ideální místo pro sběr hub? Na růst hub má zcela zásadní vliv počasí, hlavně teplota a vlhkost. Dostatek vláhy ovlivňuje výskyt hub rozhodujícím způsobem, obecně je pro houby příznivější vytrvalý déšť než prudké lijáky a bouřky. S pomocí srážkové mapy, kterou najdete na stránkách Českého hydrometeorologického ústavu, vytipujte místo, kde spadlo v posledních dnech dostatečné množství srážek. Je velmi pravděpodobné, že na vhodných lokalitách v této oblasti se během několika dnů objeví uspokojivé množství hub. Nejprve se ukáží ryzce, muchomůrky a holubinky, během dvou až tří dnů po dešti začnou růst i houby hřibovité. Dobrým znamením, že v tomto lese bude dostatek hub, je i houbová vůně, která vás v něm obklopí.

Kde aktuálně rostou houby zjistíte i na internetu

Na některých místech už houbaři hlásí velké úlovky, jinde houby teprve začínají růst a ještě vyčkávají na dostatek vláhy. Ze všech koutů České republiky se však ozývají jednotné hlasy, houby rostou. Uplynulý víkend vylákal do lesa tisíce lidí a většinou neodešli s prázdnou. „Lhoty u Potštejna, v lese babky a na pastvinách neomezeně žampiónů,“ hlásí čtenářka Bára z Královéhradeckého kraje. „Hlavně kozáci a křemeňáci, hodina sbírání a máme plný koš,“ to je další ohlas také z východních Čech, tentokrát z okolí Teplic nad Metují. „ Při ranní procházce lesy okolo Kladna jsme nestačili sbírat,“ těší se z úlovku Eva. O výskytu hub se houbaři informují navzájem, například ohlasy z webu nahouby.cz hlásí vynikající úlovky ze všech krajů. Na tomto webu najdete přehlednou mapu ČR, na které si vyberete informace o nálezu hub v příslušném kraji.

Pro přehled a zmapování výskytu hub využijte i některou ze skupin na sociálních sítích (například na Facebooku Kde rostou, Houby a jejich momentální výskyt), kde se nadšení sběrači hub nejen chlubí svými úlovky, ale sdílejí i doporučení, kde budete při hledání hub úspěšní.

Houby najdete v lese i na louce

Na různých lokalitách se setkáte s odlišnými typy hub, vše záleží na zastoupení vegetace, hustotě podrostu, profilu terénu apod. Mnoho druhů hub žije v symbióze (oboustranně výhodném soužití) s konkrétními stromy, a proto je hledejte v jejich blízkosti (často se tato skutečnost odráží v druhovém jméně houby – smrkový, habrový, březový atd.).

Aktuálně rostou různé druhy holubinek, objevují se hřiby smrkové, kováře, žlutomasé i suchohřiby, potkáte už i bedly a lišky. V jehličnatých, převážně smrkových lesích není tak málo hub, jak by se mohlo zdát. Z jedlých hřibovitých hub zde nalezneme hlavně ceněné hřiby smrkové, dále hřib žlutomasý, kovář, kříšť, žlučník, dále celou řadu holubinek různých druhů, potkáte i ryzce, lišky či klouzky. Pro jeden z nejžádanějších pravých hřibů, hřib dubový, se musíte vydat do smíšených lesů s větším zastoupením listnatých stromů jako jsou duby nebo habry. Pokud nebudete mít na „praváky“ štěstí, odnesete si jistě i jiné druhy hřibů nebo třeba kozák habrový či chutný ryzec syrovinka. Na prosvětlených okrajích listnatých a smíšených lesů nebo na lesních mýtinách na vás čeká bedla vysoká. I mimo lesní porost budete úspěšní, na loukách, při okrajích cest i v parcích se vám poštěstí sběr čirůvky májovky (běžně ji potkáte od dubna do června). Neopomínejte ani otevřené plochy, dobře pohnojené pastviny jsou často přímo zaplaveny vynikající pečárkou (žampion).

Co s sebou na houby?

Ať už jste zkušený houbař nebo příležitostný lovec hub, nevydáte se na osvědčená místa bez košíku a nožíku. Otevřená nádoba je nutná proto, aby mohly houby dýchat a nezapařily se, nožík pomůže pro čištění a správný sběr hub. Při sběru hub se zbytečně nerýpejte v hrabance a snažte se plodnice opatrně vyjmout z podhoubí, případně odříznout a spodek třeně nechat na místě.

Po příchodu z lesa houby dočistěte a co nejdříve zpracujte, usušte, poduste do mrazáku nebo rovnou uvařte houbovou omáčku či jinou dobrotu. Houby sbírejte jen mladé a zdravé, přezrálé plodnice nebo houby napadené plísní, podivně zdeformované či červavé (jedná se nejčastěji o larvy bedlobytek) nechte raději v lese a poohlédněte se pro lepších kouscích. Nesnažte se plodnici, která je již viditelně nezdravá, zachránit odříznutím napadené části. Pokud se na houbě objevují bělavá nebo žlutavá ložiska (jsou „plesnivé“) jsou patrně napadeny nedohuby (Hypomyces). Tyto houby produkují celou řadu látek, které jsou pro člověka toxické. Otrava nedohuby se projevuje bolestmi břicha, nevolnostmi, zvracením a průjmy. Nepomůže ani odříznutí napadené části, podhoubí nedohubu již patrně prorostlo do celé plodnice.

Atlas hub v mobilu

Vždycky sbírejte jen ty houby, které bezpečně poznáte a které mají dostatečné množství znaků pro spolehlivé určení (například příliš mladé plodnice nemusí mít ještě vyvinuté všechny typické znaky a přivedou vás snadno v omyl). Odhalit správnou totožnost podezřelé houby pomohou i aplikace v chytrém telefonu (Aplikace na houby, Mushroom Identify apod.). S jejich pomocí si s sebou v mobilu nosíte nejen atlas obsahující desítky druhů hub s podrobnými popisy a fotografiemi, ale umožňují také automatickou identifikaci plodnice z fotografie pořízené na místě.

Je však třeba podotknout, že ani samotní tvůrci nedoporučují se na aplikaci stoprocentně spoléhat. Pro spolehlivé určení hub nestačí jen fotografie, určovací znaky ovlivňuje mnoho faktorů, například stáří plodnice, místo výskytu, povětrnostní podmínky aj. Odborník při určování zohledňuje mimo jiné i vůni, chuť, hmatové vjemy, barevné odstíny atd. Pokud nejste schopni nalezenou houbu určit, nechte ji raději na místě, případně se poraďte s mykologem. Omyl se může v tomto případě těžce nevyplatit, případně můžete poškodit houbu patřící mezi vzácné a tedy chráněné druhy.

Využijte mykologickou poradnu

Rozpoznávání jedlých druhů hub, a hlavně jim podobných jedovatých hub, je nejdůležitější znalostí, kterou musí všichni houbaři ovládat. Houbami se každoročně otráví desítky lidí a kromě žaludečních a střevních potíží mohou mít i trvalé následky na zdraví, někdy končí dokonce smrtí. Po celé republice jsou otevřené mykologické poradny, kde vám za drobný poplatek pomůže s určením zkušený odborník, pro členy České mykologické společnosti je tato služba zdarma. Ústřední mykologická poradna sídlí v Praze 1, Karmelitská 14 (provozní doba je Po 9 - 12 a 14 - 16 h, Út, Čt 9 - 12 h). Nebo využijte online mykologické poradny (například zasláním dotazu do poradny České mykologické společnosti nebo na web O houbách) a zběhlí mykologové vám pomohou s jejím určením. Česká mykologická společnost také pořádá přednášky, výstavy či odborně vedené vycházky, při kterých si rozšíříte své znalosti o určování a sběru hub.

Babské rady mohou být velmi nebezpečné

Při sběru hub a jejich určování se mnoho lidí neřídí jen specializovanými znalostmi, ale spoléhají též na „babské rady“, které mají spolehlivě odhalit jedovatou nebo nejedlou houbu. Tento přístup je však dosti riskantní, mnoho z těchto doporučení je absolutně nespolehlivých. Jedním z rozšířených omylů je fakt, že jedovatou houbu poznáte podle chuti. V některých případech to samozřejmě platí, například pokud sbíráte holubinky, stačí ochutnat kousek syrové plodnice a máte jasno. Jestli zanechává na jazyku palčivou chuť, jedlá není. Podobně je tomu i u hřibovitých hub, hořké hřiby jedlé nejsou, přestože při správné kulinářské úpravě není nebezpečný ani obávaný hřib satan (Rubroboletus satanas).

Nikdy ale nenecháváme ochutnávat syrové houby děti, i mnoho jedlých hub je schopno v syrovém stavu způsobit otravu. Po řádné tepelné úpravě (alespoň 20 minut trvající var) jsou jedlé i houby za syrova nepoživatelné jako čirůvka fialová (Lepista nuda), hřib koloděj (Suillellus luridus) či muchomůrka růžovka (Amanita rubescens). Bohužel, naprostá většina skutečně jedovatých hub je chuťově velmi příjemná a jejich toxiny se varem neničí. Například smrtelně jedovatá muchomůrka zelená je podle výpovědí otrávených značně chutná houba a houbové pokrmy z ní připravené jsou nezapomenutelné (bohužel to platí i v negativním slova smyslu). Spoléhat se tedy na varování v podobě nepříjemného chuťového vjemu je při určování jedovatých hub nesmyslné.

Jedovaté houby neprozradí barva ani stříbro

Muchomůrku červenou pozná i malé dítě a její výstražná barva hovoří jasnou řečí, jedná se o jedovatou houbu. Ostatní nejedlé a jedovaté druhy však tak úslužné nejsou a pestré a výrazné zbarvení u nich nenajdete. Nenápadně působí například smrtelně jedovaté houby jako bíle zbarvená muchomůrka jízlivá (Amanita virosa) či mramorově žíhaná muchomůrka zelená (Amanita phalloides), skromě vypadá i hnědý pavučinec plyšový (Cortinarius orellanus). Přitom otrava touto houbou může být rovněž fatální.

Nepravdivé jsou rovněž pověry, podle kterých jsou pouze jedlé houby okousané o plžů, případně červivé. To, co je jedovaté pro člověka nemusí vadit zástupcům jiných živočišných skupin a jak plži, tak hmyz hodují klidně i na jedovatých houbách. Traduje se také další nesmysl, že stříbro při kontaktu s toxiny jedovaté houby zčerná. Houbové jedy jsou po chemické stránce velmi rozmanitá skupina a takovou reakci při kontaktu se stříbrem nevyvolávají.

Houby a alkohol

Co v souvislosti s houbami naopak platí, je zákaz konzumace alkoholu po požití hub. Vyvarovat se alkoholu po vše houbových jídlech není nutné, obezřetnost je na místě, pokud si připravíte jídlo z hnojníku inkoustového (Coprinopsis atramentaria) či příbuzných druhů. Naše tělo je schopno alkohol (v tomto případě ethanol) přeměnit a odbourat díky mechanismu reakcí. V tomto cyklu vzniká působením enzymů v játrech nejprve acetaldehyd, látka, která je bohužel ještě toxičtější než samotný ethanol. Proto je velmi rychle dál odbouráván, enzymatickým působením vzniká neškodný acetylkoenzym A (látka odvozená od kyseliny octové). Tuto sloučeninu pak organismus následně využívá k získávání energie a důležitých stavebních látek.

Houba hnojník však obsahuje aminokyselinu koprin, která do tohoto zavedeného cyklu zasahuje. Sama o sobě není pro tělo toxická, ale je schopna blokovat druhý krok při odbourávání ethanolu. V těle se tak hromadí jedovatý acetaldehyd a ten způsobuje samotnou otravu. Některé prameny varují před možnými zdravotními problémy i při konzumaci jiných druhů hub (například hřibu koloděje (Boletus luridus)) kombinovaných s alkoholem.

Houby jako takové jsou hůře stravitelné a v kombinaci s alkoholem se zátěž pro organismus ještě zvýší. Vše závisí na individuální zdravotní kondici, množství vypitého alkoholu i přípravě hub. Obecně lze však říci, že pokrmy připravené z běžných jedlých hub můžete bez zbytečných obav klidně zapít sklenkou vína či piva.

Jedovaté houby a jejich možné záměny

Přes všechna varování občas dojde k záměně jedovaté houby za jedlou. Důsledky takového omylu mohou být fatální. Neznámé houby nikdy nesbírejte a z lesa si odneste jen exempláře, u kterých jste si jejich určením jisti. Přesto jsou zaznamenány případy, kdy došlo k záměně jedlé houby za jedovatou, například bedly vysoké (Macrolepiota procera) či některých druhů pečárek (Agaricus) s muchomůrkou zelenou (Amanita phalloides), pavučince plyšového (Cortinarius orellanus) za lišku obecnou (Cantharellus cibarius) nebo muchomůrky tygrované (Amanita pantherina) za muchomůrku růžovku (Amanita rubescens). Pokud chcete sbírat tyto druhy, pečlivě se seznamte s jejich typickými znaky ve všech stádiích vývoje. Přehledně zpracovaný výčet nejznámějších jedovatých druhů hub zaměnitelných za jedlé včetně detailních fotografií a popsaných určovacích znaků naleznete na stránkách České mykologické společnosti.

Při podezření na otravu po požití hub raději co nejrychleji kontaktujte Toxikologické informační středisko (telefon 224 91 92 93 nebo 224 91 54 02).