Podzimní houbaření má svá specifika. I houby jinak skvělé a jedlé, například hřiby, mohou způsobit za určitých okolností konzumentům nemalé obtíže. Existují však i druhy hub, kterým chladné počasí nevadí. Kdo se je naučí poznávat, může si houbařskou sezónu ještě prodloužit.
Hřibům mráz nesvědčí
Pokud se na podzim vypravíme houbařit, měli bychom průběžně sledovat vývoj počasí. Například jedlé hřibovité houby mráz snadno promění v nejedlé. Houba, která zmrzne a opět rozmrzne, je totiž velmi náchylná na množení bakterií a plísní a proto už není ke konzumaci vhodná. Houbu přešlou mrazem poznáme snadno – je vodnatá a rozpadá se. Někdy jsou změny patrné až po rozkrojení, mění se i typická chuť a vůně. Pokrmy z takových hub mohou vyvolat žaludeční potíže, průjmy a zvracení.
Jedlé houby, kterým se daří na podzim
- Čirůvka dvoubarevná (Lepista saeva) roste od září do listopadu, najít ji můžeme v trávě na okrajích lesa i mimo něj, někdy vytváří i magické kruhy.
- Čirůvka fialová (Lepista nuda) bývá považována za jednu z nejchutnějších podzimních hub. Roste obvykle od září do listopadu. Najít ji můžeme v lesích, křovinách a místech dobře pohnojených – např. v okolí krmelců.
- Čirůvka zemní (Tricholoma terreum) roste od poloviny září až do zámrazu. Vyskytuje se pod různými druhy borovic. Najít ji můžeme nejen v lesích, ale i v městských parcích na sídlištích, pokud tam rostou borovice černé.
- Pečárka ovčí (Agaricus arvensis) běžně roste v létě a na podzim ve všech lesích, především v jehličnatých nebo smíšených. Nejlépe se jí daří ve vyhřátých smrčinách s vysokou vrstvou jehličí.
- Penízovka dubová (Gymnopus dryophilus) – nenechte se mýlit názvem. Tahle penízovka u nás patří k nejhojnějším a roste od jara do podzimu ve všech typech lesů. Ke konzumaci se používají pouze klobouky.
- Penízovka kořenující (Xerula radicata), známá také pod názvem slizečka ocasatá, se objevuje od časného léta až do podzimu v listnatých a smíšených lesích na starých pařezech listnatých stromů, nejčastěji buků. Hojně vytváří plodnice okolo pařezů - její protáhlé třeně totiž vyrůstají z tlejících kořenů ukrytých hluboko v zemi. Proto ji jako jednu z mála kloboukatých hub najdeme i za velmi suchého počasí.
- Penízovka kuželovitá (Rhodocollybia butyracea) se na podzim objevuje hojně objevuje v listnatých i jehličnatých lesích. Roste buď v celých pásech nebo tzv. čarodějných kruzích na tlejícím spadaném listí či jehličí. Potkat ji můžeme až do příchodu zimy.
- Slizák mazlavý (Gomphidius glutinosus) - náš nejhojnější slizák, lidově zvaný usmrkánek. Jeho plodnice jsou za vlhka obalené slizem. Roste koncem léta a na podzim ve smrčinách nebo smíšených lesích pod smrky a na travnatých a mechatých lesních okrajích a okolo cest. Sliz se doporučuje odstranit již v lese.
- Stroček trubkovitý (Craterellus cornucopioides) tato pro mnohého nevzhledná houba roste v létě a na podzim v listnatých lesích, nejvíce pod buky. Najít ji můžeme ve velkých skupinách a tzv. čarodějných kruzích.
- Bolcovitka ucho Jidášovo (Hirneola auricula-judae) roste v lesích, parcích i křovinách. Plodnice vyrůstají ve shlucích a skupinách na odumřelých větvích rozličných listnatých dřevin, především černého bezu. Vyskytuje se téměř celoročně, hojné je zejména na jaře a na podzim i během zimy, pokud je dostatečně vlhko.
- Václavka smrková (Armillaria ostoyae) roste v početných trsech na živém i odumřelém dřevě jehličnanů, především smrku, jehož je významným parazitem. Pro široké možnosti využití patří k nejoblíbenějším podzimním houbám. Při nedostatečné tepelné úpravě může působit trávicí obtíže. Sbíráme jen klobouky. Zvlášť oblíbené jsou václavky naložené v octě.
Otužilé zimní houby
Penízovka sametonohá (Flammulina velutipes)
Příchod mrazů a zimy pro houbaře vůbec nemusí znamenat konec sezony. Některé druhy hub rostou, jen když se teplota pohybuje okolo dvou stupňů pod nulou. Patří k nim například hlíva ústřičná nebo penízovka sametonohá.
Pauzu nemají ani jedovaté houby
Seznámit bychom se měli i s jedovatými druhy hub. Roste například smrtelně jedovatá čepičatka jehličnanová, která se kromě jehličnanů objevuje i na listnáčích. U ní hrozí nebezpečí záměny s opeňkou měnlivou. V podzimním období představují nebezpečí také vláknice, pavučince, jedovaté druhy čirůvek, pestřece nebo čechratky podvinuté.
