obrázek z archivu ireceptar.cz

Rostou vám na zahradě podivuhodné houby? Mnohé z nich jsou jedlé

Možná vyrostly v trávě, mezi trvalkami, na kompostu, pod keři. Červené voskovky, oranžové mísenky, nenápadné líhy a strmělky, lahodné bedly zardělé. Nejenže zdobí podzimní zahradu - můžete je i sníst.

Pokud máte na kraji zahrady březový hájek, můžete sklízet křemeňáky přímo za humny. Jiné chutné houby zase rostou pod borovicemi, smrky či doubky. Podhoubí je v symbióze s kořeny stromů, a jen pod jejich ochranou se může vyvíjet. Ovšem další houby raší přímo v louce, trávníku, nebo dokonce na záhonech. Někdo je na zeleném pažitu vnímá jako nepatřičné, jiný jako vtipné zpestření. A některé z nich jsou dokonce jedlé a chutné. Ostatních se není třeba nikterak obávat, pouze není radno je ochutnávat. 

voskovka šarlatová, Hygrocybe coccineavoskovka šarlatová, Hygrocybe coccineaAutor: Shutterstock.com / Adrian-am13

Houby v trávě

Pokud v trávě vyroste voskovka šarlatová (Hygrocybe coccinea), stane se nebývalou podzimní ozdobou. Na vlhčích loukách a trávnících se může objevit mezi srpnem a říjnem. Její zbarvení sice vyhlíží varovně, jde však o jedlou houbu. 2-6 cm velké klobouky jsou hladké, lupeny silné a řídké, třeň dutý.

voskovka krvavá, Hygrocybe miniatavoskovka krvavá, Hygrocybe miniataAutor: Shutterstock.com / Jolanda Aambers

Na sušších loukách roste rovněž jedlá voskovka krvavá (Hygrocybe miniata).

voskovka kuželovitá, Hygrocybe conicavoskovka kuželovitá, Hygrocybe conicaAutor: Shutterstock.com / Jolanda Aambers

Pozor však na mírně jedovatou voskovku kuželovitou (Hygrocybe conica) – její plodnice mají skutečně vyššího kužílku, jejich lupeny jsou bledší a poznáte ji především podle černajícího třeně. I stárnoucí či pomačkané plodnice černají.  

bedla zardělá, Leucoagaricus leucothitesbedla zardělá, Leucoagaricus leucothitesAutor: Shutterstock.com / Jana Kollarova

Bílé klobouky, rašící z trávníku nebo kompostu, nemusí být jen dobře známé žampióny – zvláště pokud jsou lupeny bílé. Bedla zardělá (Leucoagaricus leucothites) na zahradách roste vcelku hojně a ráda. Její 4-8 cm velké klobouky jsou bílé, později lehce uprostřed okrové, lupeny jsou bílé a časem zrůžoví, třeň je hladký a bílý. Prsten na něm je rovněž bílý a časem mizí.  Občas se tato bedla objeví i ve skleníku, kam se její podhoubí dostane spolu s kompostem. Probíhají i pokusy o její pěstování ve větším – je totiž jedlá a chutná, ideální pro přípravu houbových řízků.

Houby pod keři i na záhonech

mísenka oranžová, Aleuria aurantiamísenka oranžová, Aleuria aurantiaAutor: Shutterstock.com / Heiti Paves

Nejen v lesích a při okrajích cest, ale občas i na zahradách s jílovitou půdou roste mísenka oranžová (Aleuria aurantia). Její 2-8 cm velké, k zemi přisedlé, prohnuté oranžové plodnice připomínají misky. Jsou nejen pohledné, ale i jedlé – díky křehké konzistenci je můžete využít jak do polévky, tak do smaženice. Do jisté míry se podobají nejedlým ohnivcům, ty však nerostou nikdy přímo ze země, ale z tlejícího dřeva.

líha klubčitá, Lyophyllum fumosumlíha klubčitá, Lyophyllum fumosumAutor: Shutterstock.com / Ricantimages

Až do prosince se mohou na zahradě objevit plodnice líhy klubčité (Lyophyllum fumosum). Rostou skutečně v trsnatých klubkách, podvinuté klobouky jsou svrchu šedé až nahnědlé, lupeny jsou bílé a s věkem mírně šednou.

líha nahloučená, Liophyllum decasteslíha nahloučená, Liophyllum decastesAutor: Shutterstock.com / Nikolay Kurzenko

Také podobná líha nahloučená (Lyophyllum decastes) je jedlá. Její klobouky jsou zbarvené více dohněda a mírně zprohýbané, lupeny jsou bílé až krémové.

strmělka mlženka, Clitocybe nebularisstrmělka mlženka, Clitocybe nebularisAutor: Shutterstock.com / Mildenmi

Mezi pozdní houby, které se na zahradě mohou objevit na podzim i v zimě, patří též strmělka mlženka (Clitocybe nebularis). Její masité, bělavé a jemně matné klobouky jsou 7-15 cm velké, zprvu vyklenuté a později zvlněné. Krátký třeň je tlustý (1,5-4 cm), bělavé či nažloutlé lupeny jsou velmi husté. Jedovaná strmělka listomilná (Clitocybe phyllophilla) roste naštěstí spíše v lesích nežli na zahradách. Od jedlé strmělky ji odlišíte i podle toho, že klobouky s prohlubní uprostřed jsou lesklé a její třeň je užší – do 1 cm.

hnojník obecný, Coprinus comatushnojník obecný, Coprinus comatusAutor: Shutterstock.com / alabn

Houby na kompostu

Výživnou půdu miluje hnojník obecný (Coprinus comatus), který své jméno skutečně dostal podle obliby hnoje, objevit se však může i na vyhnojeném záhoně nebo trávníku. Jeho půvabné, štíhlé, až 10 cm vysoké klobouky pokrývají bílé, třásnité šupinky. Lupeny na spodu klobouku jsou zprvu bílé, později růžové až černající. Hnojník obecný je jedlý a chutný, pouze v kombinaci s alkoholem může přivodit trávicí obtíže.

hnojník inkoustový, Coprinus atramentariushnojník inkoustový, Coprinus atramentariusAutor: Shutterstock.com / Dabjola

Tvarem podobný, ale jedovatý hnojník inkoustový (Coprinus atramentarius) má klobouk hladký, mírně rýhovaný a jen na vrchu posetý velmi malými šupinkami. Hnojníky se šupinami našedlými a jemnějšími, jako je hnojník mrvní (Coprinus cinereus) či hnojník zaječí (Coprinus lagopus) jsou nejedlé, ale otrava u nich nehrozí.

Na zahradách můžete objevit i řadu dalších jedlých, ba přímo výtečných hub – například smrže či čirůvky májovky. Ty ovšem rostou na jaře a počátkem léta.

Akční letáky