Všimněte si, že na povrchu kokosu jsou tři dolíčky. Dva jsou jen mělké prohlubně. Třetí z nich je ovšem životně důležitý otvor skrze skořápku. Kryje ho jen tenká blána, kterou lze snadno prorazit. Tímto pórem prorůstá ven z kokosu klíčící zárodek nové rostliny – jinak by zůstal ve skořápce uvězněný navěky.

Šklebící se kosos

Když evropští mořeplavci poprvé viděli kokosové ořechy, připomínaly jim zmíněné tři důlky šklebící se obličej. Kokos tak získal své jméno. Španělské a portugalské slovo pro úsměv, úšklebek či grimasu (a také jedno zlověstně se tvářící stra-šidlo) je totiž „coco“.

Co plove v kokosové vodě?

Semena většiny kvetoucích rostlin obsahují zárodek (embryo) a endosperm. To je pletivo, které vyživuje zárodek a často i klíčící rostlinu. U kokosu endosperm naprosto převládá. Má pevnou a tekutou část. Pevná část je známá bílá dužnina pod skořápkou.

Tekutou část pak představuje osvěžující „kokosová voda“. K čisté vodě má ovšem daleko. Jde o roztok, v němž plavou buněčná jádra. Během růstu kokosu se totiž v endospermu nejdříve volně dělí jádra. Stěny mezi buňkami se vytvářejí později a jen ve vnější vrstvě endospermu. Vznikne tak dužnina, zatímco střed kokosu zůstane tekutý.

Kokos, obří schránka pro embryo

Kde je vůbec zárodek? Kdybyste opatrně odřezali všechnu dužninu, našli byste ho pod jedním z oněch dolíčků na povrchu kokosu. Je to překvapivě malý bílý váleček, dlouhý jen několik milimetrů. Celý kokos tedy slouží jako obří schránka – a zároveň zásobárna živin – pro miniaturní embryo.

Autor pracuje v Ústavu experimentální botaniky AV ČR (www.ueb.cas.cz)