V čem donést potraviny
Dostat všechny ingredience na místo v co nejlepším stavu, tedy fyzicky neponičené a ideálně nezkažené, vzhledem k tomu, že na zádech nemáte ledničku, není snadné. Samozřejmě v zimě je uchování potravin mnohem snazší, než v horkém létě.
Takže jak na to?
- vybíráme ingredience, které nepodléhají rychle zkáze
- maso a masné výrobky vydrží déle, pokud je doma naložíme do oleje
- potraviny vyndejte z plastových obalů (maso, buřtíky, slanina apod.) a zabalte je do alobalu, ideálně tak tři vrstvy
- dejte přednost jídlům v konzervě před ostatními „měkkými“ obaly – je to sice o fous těžší, ale vydrží tvar i čerstvost
- vajíčka vyklepněte doma do nádoby se šroubovacím víkem. Naprosto ideální jsou plastové lahvičky od různých vitamínů (navíc různé velikosti), využít se dají ale i skleničky od jogurtů či přesnídávek. Stejně tak lahvičky poslouží pro cokoliv „tekutějšího“.
- cukr, sůl, koření… na to všechno jsi ideální plastové tuby od různých léků, vitamínů a šumivých vitamínů. Využít se dají – spíš pro koření, kterého není třeba mít velké množství – i plastové „zkumavky na moč“, které mají ideální velikost, skvělé uzavíraní a stojí pár korun.
Respektujte výstrahy meteorologů
Bude oheň!
Jsme na místě, hlad svírá naše útroby. Najdete tedy místo, posbíráte dříví, rozděláte oheň, vyndáte pánev nebo kotlík a hurá…
Ideální místo pro oheň
Zákon praví, že oheň lze rozdělat v lese jen na vyhrazených místech a navíc ve vzdálenosti nejméně 50 m od okraje lesa. Oheň nerozdělávejte pod větvemi a na kořenech stromů, na suchém listí, lesní hrabance (zetlelá vrstva jehličí) nebo rašelině.
- Oddělte oheň od okolí – ohraničte ohniště kameny (ne z potoka! – ty střílejí), odhrábněte suché listí a větvičky z blízkého okolí
- Při odchodu oheň pečlivě uhaste, ideálně prolijte ohniště vodou. Můžete i zahrabat hlínou a velkými kameny. Bacha na velké oharky a neshořelé klacky – i malý vítr je po čase spolehlivě rozdmýchá.
Rozděláváme oheň
Jaroslav Foglar, Old Shatterhand a různí bushcarfťáci jistě umí rozdělat oheň třením suchých dřívek, mlácením kameny o sobě nebo škrtáním něčeho o něco… my úplně klidně použijeme sirky nebo obyčejný zapalovač ;).
- Základem při zapalování ohně jsou co nejtenčí větvičky jehličnatých stromů
- Když nejsou, tak co nejtenčí suché větvičky čehokoliv, skvěle poslouží březová kůra
- Osobně doporučuji mít s sebou pár kostiček suchého lihu nebo jiného pevného podpalovače – ušetří to čas i práci
- Než se oheň rozhoří, jsou lepší klacky jehličnatých stromů
- Požívejte suché dříví – čerstvé akorát čmoudí a nemá dostatečnou výhřevnost
- Při samotném vaření, kdy už oheň hoří, nepřihazujte tenké větvě jehličnanů – rychle shoří a nemají dlouhou výhřevnost. Navíc z nich lítá popel a malé oharky, takže máte v jídle spoustu „bordelu“
Když není oheň, bude vařič
Ne vždy budete vařit na ohni. Třeba jste v místech, kde rozdělat oheň není možné, nebo je to dokonce zakázané. Nebo není čas oheň udělat. Nebo se vám prostě jen nechce… Je tu naštěstí náhradní varianta, a tou jsou vařiče.
- Plynové vařiče - asi nejpohodlnější typ vařičů. Plynové bomby dlouho vydrží, vaření je rychlé a efektivní. Většina je už dnes vybavena piezo-elektrickým zapalováním (prostě si „škrtne“ jiskru sám).
- Benzínové vařiče - v podstatě jsou na tom podobně jako plynové, ale bývají neskladnější a trochu „smrdí“ benzínem. Na druhou stranu láhev paliva vydrží o něco déle než u plynu.
- Vařiče na pevná paliva - vařičů tohoto typu je velké množství v různých podobách – většinou jde o různé provedení skládacích plechových vaniček. Jsou skladné a lze v nich využít v podstatě jakékoliv pevné palivo, většinou tuhý líh (pevný líh).