Vitariánství

Podle zmíněné teze tělo nemusí vynaložit na zpracování takových potravin tolik energie, nevyčerpává se, je odolnější proti nemocem, netrpí alergiemi a pomaleji stárne. Vyznavači tohoto stylu stravování si říkají vitariáni a jsou vlastně nejdůslednějšími vegetariány, kteří ze svého jídelníčku úplně vyloučili potraviny živočišného původu — tedy nejen veškeré maso, vejce, mléko a mléčné výrobky, ale i včelí med.

Kromě toho potraviny při kuchyňské přípravě tepelně neupravují; povolena je teplota nejvýše 42 °C, při které ještě nejsou zničeny tolik ceněné enzymy a vitaminy. Všechny suroviny by kromě toho měly být vypěstovány bio způsobem bez chemického ošetření a hnojení. Ideální jsou samozřejmě z vlastní zahrádky, jinak jsou k mání v obchodech s biopotravinami.

Pokud jde o nápoje, vitariáni dávají přednost zeleninovým a ovocným šťávám a vodě. Mohli by sice pít víno, které prochází v této kuchyni povoleným kvašením, ovšem soudí, že alkohol škodí tělu, tedy úplně abstinují.

Nakládání, fermentování, máčení...

Zdálo by se, že syrovou zeleninu, ovoce, luštěniny, zrní, suché plody a oříšky všeho druhu, které tvoří surovinovou základnu vitariánské kuchyně, stačí jen nakrájet, nastrouhat, podrtit, umlít, rozmixovat, odšťavnit, příslušně okořenit a můžeme nosit na stůl.

Omyl, příprava velké části vitariánských pokrmů paradoxně zabere více času, než jídla vařená či pečená. Mezi úpravy totiž kromě zmíněného kvašení a mírného zahřátí patří i časově náročné nakládání, máčení, fermentování, nakličování či sušení.

Živá strava

Toho, kdo se pro tento způsob stravování rozhodne, tedy čeká velká životní změna, ať už ho k ní vedly jakékoliv důvody:

  • Hodlá třeba zlepšit svoji tělesnou a psychickou kondici či vyřešit své zdravotní problémy,
  • má soucit se zvířaty,
  • je přesvědčen, že tak odlehčí životnímu prostředí
  • nebo je jen zvědavý, zda to opravdu jeho život změní k lepšímu tak, jak to nadšeně popisují vyznavači této živé stravy.

Ostrý přechod ze dne na den je však dost náročný. Ti, kteří jej podstoupili, popisují poměrně nepříjemné příznaky, které trvají v řádu týdnů až měsíců. Obecně se tedy doporučuje pomalý přechod. Postupně tedy nejprve vysazujeme třeba pečivo, sladkosti s bílým cukrem, dále pak uzeniny, maso, mléčné výrobky atd. a zároveň zvyšujeme podíl syrových potravin.

Když nám nečiní problém poměr kolem 15 % upravené ku 85 % syrové stravy, měli bychom již cítit změnu a živé pokrmy nám začnou chutnat. Od této fáze by pak už neměl být problém přejít na zcela vitariánský jídelníček.

Tento přechod může trvat půl až třeba dva roky, je to velmi individuální, navíc zvláště zpočátku můžeme pociťovat nutkání dát si něco vařeného, smaženého, s cukrem a podobně.

Kam na zkušenou

Asi nejlepší představu o vitariánské kuchyni můžeme získat v některé restauraci nabízející živá jídla. První taková u nás, Kiwi Raw Food, vznikla před třemi roky v Brně, po ní pak následovaly další, například v Praze jich v současnosti funguje pět. V nabídce mají vše, co si můžete dát v obyčejné restauraci od polévek přes saláty a hlavní jídla až po výborné dezerty.

Nepečené pizzy, palačinky, nevařené zeleninové špagety, hranolky z cukety či mrkve, různé rolády, si prý chutí nezadají s jejich vařenými či pečeným vzory. A to za ceny, které výrazně nepřevyšují obvyklý hospodský průměr.

Recepty od vitariánky

Ale ani kdybychom na živou stravu nepřešli úplně, určitě nám zvýšení jejího podílu v jídelníčku jen prospěje. Jako inspiraci nabízíme osobní zkušenost a několik vyzkoušených receptů již několik let praktikující spokojené vitariánky, čtyřicátnice Aleny Bartoškové z Říčan u Prahy.

„Každý den snídám pohankovou kaši, k obědu mám míchaný salát a k večeři mrkvový. Mezitím si ještě dám různé ovoce: jablka, pomeranče a podobně, podle sezony.

Jídelníček přizpůsobuji ročním obdobím; v zimě jím víc oříšků, v létě zase stravu odlehčím. Na zahrádce i ve skleníku pěstuji vlastní zeleninu a ovoce.

Pohanková kaše má takový úspěch, že ji dělám i pro tátu a sousedku a začala si ji připravovat i sestra. Před tím, než jsem úplně přešla na vitariánství, jsem si musela hlídat váhu, teď ne, cítím se svěží a plná energie.“

Pohanková kaše

  • 2 naběračky mechanicky loupaných bio pohankových krup
  • 3 jablka
  • 2 banány
  • hrst mraženého drobného ovoce (borůvky, maliny nebo rybíz)
  • bio nesířené rozinky
  • hrst jemně mletých vlašských ořechů
  • 1 lžička vanilkového prášku
  • 1/2 lžičky prášku Mesquit (oba prášky od výrobce Lifefood)
  • 1 lžíce strouhaného kokosu z bioobchodu

Večer namočíme dvě naběračky pohanky.

Ráno do větší mísy nahrubo nastrouháme jablka, přidáme na kostičky nakrájené banány, mražené ovoce, rozinky, mleté ořechy, vanilkový prášek, Mesquit a strouhaný kokos.

Máčením změklou pohanku důkladně propereme, rozmixujeme s troškou vody na kašičku a opatrně vmícháme do směsi v míse — vše by mělo být nadýchané. Do kaše můžeme ještě přidat vodní řasu spirulinu v prášku a makový olej.

Kedlubnová večeře

  • rukola nebo listový špenát
  • 1 kedlubna
  • dýňová semínka
  • lahůdkové droždí
  • dýňový a sezamový olej

Na rukolu nebo špenát rozložený v míse nastrouháme kedlubnu, posypeme ji semínky a droždím a zalijeme olejem.

Salát míchaný

  • okurka
  • paprika
  • rajčata
  • brokolice
  • avokádo
  • ředkvičky
  • naklíčené fazolky mungo
  • bazalka
  • petrželka
  • pažitka
  • listová zelenina (rukola, špenát, hlávkový salát)

Zeleninu a ovoce nakrájíme do mísy, přidáme klíčky mungo a nahrubo nakrájené bylinky, vše zakapeme sezamovým a olivovým olejem a důkladně promícháme.

Mrkvový salát

  • mrkev
  • jablko
  • ananas
  • pomeranč
  • citron

Do mísy nakrouháme mrkev a jablko, nakrájíme do nich ananas a pomeranč a salát zakapeme citronovou šťávou.

Foto Renata Křivánková a Shutterstock

(my)