Jamů, popínavých tropických vytrvalých lián, původních na tichomořských ostrovech, v Africe, Asii a Americe, existuje na 600 druhů. Cenné jsou na nich především hlízy, které mohou v případě druhu Dioscorea elephantipes vážit až 300 kilogramů. Už dlouho tvoří významnou složku stravy v mnoha částech světa a podle odhadů je konzumuje víc než sto milionů lidí ve vlhkých tropických oblastech.

Jamy jedině vařené či pečené

Mnohé druhy v sobě ukrývají alkaloid dioscorin, který je ve větším množství toxický, ale zničit jej lze uvařením, upečením, upražením či usmažením hlíz. Svět jamů je pestrý. V západní Africe se jamy loupou, uvaří a drtí do podoby výživného těsta fu-fu, na Filipínách je zpracovávají do sladkostí a rosolů, v Guyaně z nich připravují pivo kala. Když je nedostatek potravy, jedí se dokonce i toxické druhy Dioscorea hispida a Dioscorea dumertorum. V tom případě musí být po sklizni odloženy stranou nejméně na týden, než koncentrace jedu klesne na přijatelnou úroveň. Jako ochutnávači přitom obvykle slouží domácí slepice.

Insekticid i antikoncepce

Některé druhy jamových hlíz se užívají k výrobě insekticidů, jiné slouží například v Malajsii jako jedovaté návnady na ryby nebo se používají k otravě hrotů šípů. Pojmenování rodu podle Pedania Dioscorida ovšem vůbec nebylo náhodné, protože mnohé jamové druhy obsahují vzácné rostlinné steroidy a sapogeniny a už kdysi se využívaly stejným způsobem jako dnes, kdy slouží například jako základ při výrobě pilulek proti početí, kortizonu, k léčbě astmatu nebo artritidy. Josu i součástí některých potravinových doplňků, ceněné například pro obsah rostlinných fytohormonů.

Hladový paradox

V dávné historii používali naši prapředkové jako svoji potravu nejméně tři tisíce rostlinných druhů. Dnes jich živí většinu světa nanejvýš dvacet. Jam potkal podobný osud jako řadu dalších. Tradiční setbu v obrovském rozměru nahrazují stejně obří plantáže palmy olejné nebo sóji luštinaté, kterou je vykrmován dobytek v Evropě, abychom mohli jíst levné maso každý den. Jam proto začíná figurovat v problému, který tzv. třetí svět začíná velmi vážně řešit hned vedle zdrojů vody: nedostatek kvalitní potravy. Současná světová produkce jamu se pohybuje okolo pouhých 35 milionů tun, což není ani setina produkce obilovin. Většina pochází z Nigérie, ovšem i tam jeho úroda klesá. Pozoruhodně to kopíruje snižující se průměrný věk Nigerijců, který je v současné době nižší, než byl před půl stoletím. Rozvojový svět je oproti obéznímu rozvinutému světu hladový. Jedním z důvodů je, že západní svět používá půdu v jiných zemích jako vlastní zeleninovou nebo květinovou zahradu, protože práce je tam levná, podnebí příznivé a cena půdy nízká.

  • Druh jamu Dioscorea elephantipes dostal jméno sloní noha díky tlustým plátům, které vyrůstají z jeho stvolu.
  • Jam bílý (Dioscorea rotundata) pochází z Afriky, kde patří k nejvíce pěstovaným druhům.
  • V jihovýchodní Asii převládá jam vodní (Dioscorea alata), z něhož se vyrábí načervenalá mouka.

Výživný kořen

V Indii se rostlině říká aloo podle sanskrtského ālu, což znamená jakýkoli jedlý a hlavně výživný kořen. Celosvětově se ale ujalo slovo jam, prý podle toho, že ve Španělsku přistihli africké otroky, kteří vykopávali hlízy pro svou večeři. Na dotaz, co dělají, mylně odpověděli, že jedí. Použili guinejské slovo nyami, které znamená jíst. V Americe slovo yam označuje navíc i nepříbuzné batáty, sladké brambory (Ipomoea batatas). Český název smldník dal tomuto rodu roku 1846 Jan Svatopluk Presl, jenže jako nemnoho z jeho úžasné zvukomalebné dílny, ve které vytvářel české názvy u nás tehdy neznámých rostlin, se neujal.