Žitné a žitnopšeničné pečivo je hutnější, voňavější a trvanlivější než pšeničné. Celozrnná žitná mouka je velmi prospěšná pro trávení i zdraví, zvláště pokud je chleba nakynutý kváskem, přirozeným kypřicím prostředkem, který se používá již 5000 let. Žito samo o sobě přispívá ke zdraví střev, je bohatší na vlákninu nežli pšeničná a obsahuje také další cenné složky, jako například β-glukany. Není divu, že si stále více lidí začíná doma péci vlastní žitný chléb. Pokud to vyzkoušíte, zjistíte, že i když bude pouze z celozrnné žitné mouky, nebude tmavohnědý jako jeho kolega z obchodu - nikdo ho neobarvil, aby vypadal zdravěji. Vyzkoušet můžete i žitné vločky.

Naklíčené žito, chutný elixír

Kdo si chce zpestřit zimní jídelníček o obilný elixír bohatý na vitaminy skupiny B, minerály, stopové prvky i prospěšné enzymy, může si žitná zrna nechat naklíčit. Mají lepší chuť nežli naklíčená pšenice a lze je využít do salátů i polévek, opražená pak i do moučníků. Namočená nebo naklíčená žitná zrna jsou také výtečnou přísadou do žitného chleba. Žitné otruby se zase odedávna používaly k obkladům na záněty a při horečce.

Melta, pálenka i léky

Kromě tmavého žitného chleba je žito důležitou součástí oblíbené melty, kde jej doplňuje kořen čekanky. Dohromady tvoří chutný a prospěšný nápoj, který neobsahuje kofein a můžete ho popíjet i před spaním. Žito je také oblíbenou surovinou k destilaci. V Anglii z něj, s přídavkem jalovce, pálí populární gin, v Americe některé druhy whisky a u nás je domácí režná – žitu se totiž dříve říkalo rež. Žito se těší vážnosti i ve farmacii, kdy se infikuje námelem (jedovatou houbou paličkovicí nachovou), z kterého se získávají cenné alkaloidy. Je zkrátka všestrannou obilninou, která si zaslouží úctu i místo v našem jídelníčku.