Listí z ořešáku se rozkládá delší dobu než z ostatních dřevin.

Alelopatie

Alelopatie (někdy též allelopatie, amenzalismus, antibióza či antagonismus) představuje přímý nebo nepřímý škodlivý vliv jedné rostliny na rostlinu jinou.

Přiléhavé české slovo pro alelopatii nemáme. Hodně napoví překlad slov, ze kterých termín vznikl. Řecké allelon = navzájem, pathos = trpět. Alelopatické látky se z rostlin uvolňují různými cestami: nejčastěji se vylučují kořeny, ale do prostředí se dostávají také jako výluhy z nadzemních částí rostlin - větví, listů, plodů či květů. Alelopatické látky ovlivňují klíčivost, růst, přežití a reprodukci jiných organismů.

Listí z ořešáku může představovat ve větším množství problém.Ořešák patří k nejznámějším rostlinám obsahujícím alelopatické látky.Autor: Shutterstock.com / Reinhard Tiburzy

Příklady rostlin s alelopatickými schopnostmi

Pokud budeme tyto rostliny vysazovat v zahradě, měli bychom vzít na vědomí, že se v jejich okolí některým jiným druhům nemusí dařit právě kvůli působení alelopatických látek.

Vědci se snaží alelopatika využít jako zdroj přirozených herbicidů. Poslouží při ochraně kulturních rostlin proti plevelům a zároveň jsou šetrnější k životnímu prostředí. Alelopatické látky často výrazně napomáhají invazivním rostlinám při šíření na nových územích.

Termín alelopatie poprvé použil v roce 1937 ve své knize rakouský profesor Hans Molisch. Ale negativních účinků, kterými působily některé rostliny na jiné si všiml už řecký filozof Theofrastos, který žil kolem 300 př. n. l.. Skutečnosti, že vedle některých planých rostlin se daří kulturním rostlinám a naopak vedle některých ne si všimli před 2 500 lety zemědělci v Číně a snažili se těmto poznatkům přizpůsobit výsadbu.

Invazivní pajasan žláznatý též vylučuje alelopatické látky.Invazivní pajasan žláznatý též vylučuje alelopatické látky.Autor: Shutterstock.com / Maljalen

Akční letáky