„Špargla v cestíčku“ jsem kdysi dávno četl v jídelním lístku na Slovensku, tuším, že ve Zvolenu, v hotelu Polana. Byl jsem tam na růžích s doktorem Klášterským a ustláno jsem měl v hotelové posteli, nikoliv na růžích. Ani by to nešlo, protože růže, po nichž jsme chodili, byly šípkové a ostnité. Ale bylo nám dobře a dodnes z toho, co jsem tam poznal, žiju.

Jak vznikl chřest?

Ta špargla v cestíčku, tj. chřest v těstíčku, byla či byl výborný, ostatně jako každý dobře připravený chřest alias špargl. Dnes jsou většinou dovážené, v konzervách – i když jsem už také zahlédl čerstvý. Někteří zahrádkáři se k pěstování chřestu navracejí - pak mají čerstvou lahůdkovou zeleninu na talíři vskutku zaslouženou.

Chřest k snědku pochází z chřestu lékařského, Asparagus officinalis. Za takovým nemusíte ani do zahraničí, ani do našich někdejších výborných chřestoven. V létě můžete slézat třeba Albertovské skály nad Vltavou u Slapské zdrže, nebo kdekoliv v Povltaví či Poberounčí a Posázaví. I s dr. Klášterským jsme je nacházeli na skaliskách v okolí Krupiny, jižně od Zvolena. Nebo zavítejte do univerzitní botanické zahrady v Praze, v oddělení léčivých rostlin tam špargl roste a nic byste na něm neshledali podobného s těmi chutnými a křehkými chřesty na talíři. Nebo „v cestíčku“.

Asparágus ozdobný

Možná pěstujete nějaký ten asparágus doma. Okrasnou pokojovou rostlinu, příbuznou oblíbenému chřestu. My jsme jej mívali často. Nejlepší byl ten jemňounký, co se používá do slavnostních, zpravidla bílých kytic. Jmenuje se Asparagus setaceus cv. Plumosus. Po staru rovnou Asparagus plumosus. Je to ten nejjemnější špargl, co znám, jemnější než nevěstin závoj. Ten pravý, před očima, ne ona „sušenka“, gypska, Gypsophila. Jeho větévky jsou zpravidla vodorovně rozložené někdy až deštníkovitě. Ani snad na něm nelze rozeznat jednotlivá fylokladia.

Také druhý z nejčastěji pěstovaných šparglů v bytech bývá součástí kytic. Možná častější součástí, ale není už tak jemný. Někomu připadá, že má místo listů jehličí. Ani jedno ani druhé, opět jde o zvláštní útvary, fylokladia, částečně přeměněné stonky, částečně listeny. Pravé listy tohoto šparglu jsou obvykle přeměněny v trny, které vás doslova pokoušou, když větévky tohoto šparglu správně po zahradnicku „sklízíte“. Ony se totiž zásadně nesmějí stříhat, to je vandalismus. Vytrhávají se z báze. Než jsem natrhal svazek, krev mi často crčela. Tomuto šparglu, chřestu či asparágu říkají botanici Asparagus densiflorus cv. Sprengeri. Od téhož druhu bývá pěstován hustě „olistěný“ či zavětvený „majerák“. Tak se domluvíte se zahradníky. Ve skutečnosti to je Asparagus densiflorus cv. Myers.

Jak je pěstovat?

Červenavé plody asparágu, chřestu či šparglu jsou jedovaté.