Astričky, rekordmanky v kvetení: Jsou nenáročné a odolné proti chorobám

Kdo by neznal astřičky. Jsou to vytrvalé krásky a jejich květy neodmyslitelně patří do kytic a klasických záhonů, jaké vídáme ve venkovských i městských zahrádkách. Místo si ale pro své vlastnosti a nenáročnost našly i v moderních úpravách zahrad i veřejného prostoru.

Známe je i pod jejich českým jménem hvězdnice. S vědeckým označením to už tak jednoduché není – botanici totiž z původního rodu Aster vyčlenili samostatnou skupinu označovanou relativně nově jako Symphyotrichum. Do ní zařadili rostliny původem ze Severní Ameriky a evropským druhům zůstalo jméno Aster. A aby toho nebylo málo, existuje i řada dalších druhů, astrám velmi podobných.

Jednou z nich je astra japonská, vědeckým označením Kalimeris incisa. Proč začínáme právě u ní? První místo jí náleží plným právem, vykvétá totiž už v červnu a záhony dokáže zdobit ještě v září. Kalimeris pochází z východní Asie, kde roste v otevřených světlých lesích a na loukách. Tvoří pevné vzpřímené trsy, je to zdravá a velmi dlouho kvetoucí trvalka. Je nenáročná a přizpůsobivá, odolná vůči chorobám. Poroste dobře na slunci i v polostínu, v písčité i hlinité půdě. Květy jednotlivých kultivarů se vybarvují od čistě bílé přes nafialovělou až po jemně modrou.

Astra chlumní (Aster amellus) – konečně tedy pravá astra, původem evropská, a i u nás volně rostoucí. Patří také k těm, co si s kvetením pospíší a oživí záhonky už během léta. Právě pro to se jí, kromě českého označení hvězdnice chlumní, říká letní astra. Nejlépe poroste na plném slunci v dobře propustné půdě, ale snese i mírné přistínění. Dobře se vyrovná i se sušším obdobím. Barevný výběr zahradních kultivarů je tady kromě bílé a modré obohacený i o růžovou.

Holé nožky krásné astry

Klasickou trvalkou českých zahrádek, i když původem ze Severní Ameriky, je astra novoanglická, zařazená tedy nově do rodu Symphyotrichum. V přírodě roste v houštinách mezi vyššími rostlinami a velmi brzy přirozeně ztrácí listy na spodní části stonku. Tuto vlastnost si zachovávají i její vyšlechtěné kultivary. Nesmíme se na ni proto zlobit ani jí podezřívat z malé odolnosti. Jen je třeba s touto vlastností počítat a v záhonech ji dobře nakombinovat s trvalkami, které spodní části dobře zakryjí.

Dopřejeme-li jí místo na plném slunci a v lehké půdě, která úplně nevysychá, bude nám v zahradě dělat společnost po dlouhá léta. Protože koření poměrně mělce, ocení lehké zakrytí mulčem. K jejím dobrým vlastnostem patří to, že dobře odolává padlí, neodnožuje, jen trsy mají tendenci se rozklesávat. Tomu můžete snadno zabránit instalací opory a vyvázáním. Nebo vyzkoušet předkvětový řez – zakrátit ještě před obdobím květu obvodové stonky, které následně zesílí a rozvětví se. Podrží tím střed trsu a zároveň si zajistíte dvě po sobě jdoucí vlny kvetení. Trsy mohou růst několik let bez rozdělení, ve chvíli, kdy začne střed trsu odumírat, je čas ho rozdělit.

Rekordmanka v kvetení

Astra novobelgická pochází ze severovýchodu USA a jihu Kanady, kde roste ve vlhkých oblastech, v křovinách a na pobřežích. Na rozdíl od aster novoanglických nezavírají své květy ani na noc, ani při nepříznivém počasí, jsou proto perfektní k řezu do vázy.

Myslet musíte na jejich náchylnost k padlí, čemuž lze předejít volbou vhodného stanoviště. Ideální je tedy vlhká půda, která v létě nepřesychá, a chladný vzduch. Proto najdou své uplatnění zejména v podhorských oblastech. Je dobré vybírat slunečná místa s dobrou cirkulací vzduchu, abyste se vyhnuli napadení padlím, ke kterému jsou kultivary „belgičanek“ velmi náchylné.

Všechny tyto prohřešky ale těmto neodolatelným krasavicím odpustíte, jakmile dojde řeč na květy – jejich barevná paleta a bohatost kvetení je bezkonkurenční.

Pokud nemáte pro pěstování zmíněných druhů ideální podmínky a boj s padlím není vaše oblíbená disciplína, vyzkoušejte jiné odolné a přizpůsobivé druhy.

Barevné obláčky

Zůstáváme stále v prostoru Severní Ameriky, odkud pochází původní, divoká astra srdcolistá (Symphyotrichum cordifolium), přirozeně rostoucí na slunných stanovištích. Drobné kvítky modrofialového kultivaru Ideal jsou seskupené do nadýchaných obláčků. Dokáže kvést až dlouho do podzimu. Je neodolatelným lákadlem pro včely v době, kdy už je většina včelí pastvy odkvetlá. Atraktivní je i její jemné olistění na vysokých, později mírně převislých výhonech. Dobře poroste v humózní, nepříliš suché půdě, ale trvalejší přemokření jí nesvědčí.

Astra vřesovcovitá (Symphyotrichum ericoides) má jemné, drobné lístky a dobře větvené dlouhé stonky s velkým počtem drobných hvězdičkovitých květů. Dělají z této astry ideální podzimní květinu k řezu. V záhonech se uplatní jako nadýchaná jemná výplň a rozzáří zahradu po odkvětu letních trvalek. Dobře bude vypadat v kombinaci s růžemi i v divokých výsadbách s trávami. Důležitá je pro včely a motýly jako poslední pastva před zimou. Velmi dobře poroste na slunném místě v dobré propustné půdě a snese dobře i sucho.

Všechny dosud zmíněné astry se od sebe odlišovaly barvou, velikostí a plností květů nebo tvary listů, existuje však také jedna specialita – astra s bronzově purpurovým tmavým listem. Jejímu vzhledu odpovídá i jméno: astra Lady in Black (Symphyotrichum lateriflorum Lady in Black). Barva listů je zvláště nápadná na jaře při rašení, později v sezoně se vybarvení i tvar listů zjemní a celá rostlina se zahalí do záplavy pastelově růžovo-bílých květů.

Astra Pringleova (Symphyotrichum pilosum var. pringlei) vytváří jemný vzdušný keřík. Na pěstování je nenáročná, upřednostní slunnou polohu a nepřemokřenou půdu, podobně jako astra vřesovcovitá. Květy jsou drobné, umístěné jednotlivě na koncích větévek, což dodává této trvalce efekt vzdušnosti. Rostlina působí velice jemným dojmem.

Kultivar Monte Casino se vyznačuje velmi pozdním kvetením, a tak se jeho květy můžete potěšit ještě v listopadu, často spolu s prvními sněhovými vločkami. Pomyslně tak uzavírá štafetu kvetení mezi všemi astřičkami a spolu s pozdně kvetoucími trvalkami, jako jsou podzimní sasanky, rdesna a okrasné traviny, zdobí zahradu až do samého závěru sezony.