Obliba barborek přetrvala dodnes, vždyť kvetoucí větévka uprostřed zimy, v období slunovratu, je malý zázrak i symbol naděje. Květy ovocných dřevin svým prostým půvabem předčí mnohé exotické krásky. Ovšem pokud i dnes dodržíme osvědčené datum, často se stane, že větévka vykvete dříve. Pokud je náskok příliš velký, může dokonce v den nejsvátečnější již uvadat – zvláště pokud ji uchováváme ve velmi teplém pokoji. Tradiční datum 4. prosince nepočítá s teplotou, která dnes v našich obydlích obvykle panuje. Do tří týdnů větévky vykvetou při teplotě do 20 °C. Pokud se však budou probouzet v pokoji teplejším než 21 °C, ustřihneme je raději až pár dní po svaté Barboře.
Poté, co je přineseme domů, prospěje jim lázeň v teplé vodě – ve vaně je necháme klidně přes noc. Koupel je napojí a přispěje k rovnoměrnějšímu nakvétání. Poté je můžeme postavit do vázy. Stejně jako mnohým pokojovým rostlinám jim však nesvědčí suchý vzduch, poupata mohou zasychat. Můžeme je každý den jemně osprchovat nebo několikrát denně rosit. Zvýšená vlhkost vzduchu prospěje i nám samotným, a pokud je nízká, pomůže zvlhčovač vzduchu. Do blízkosti větévek můžeme rovněž umístit také malý ultrazvukový difuzér – do vody v nádržce lze přidávat vonné silice a spojit tak příjemné s léčivým. Větévkám silice nevadí, a jemná vodní mlha ovíjející se kolem nich jim velmi prospěje. A také pěkně vypadá.
Pokud se větévkám přesto nechce vykvést, na vině může být i oteplování klimatu. Pupeny musí nejprve projít klidovou fází v chladnu, aby jim jejich vnitřní tajné mechanismy umožnily se rozvít. Většinou však teploty poklesnou alespoň do té míry, že kvetení barborek umožní. Nemusí přímo mrznout, stačí chlad kolem 5 °C.
Krásnou barborku můžeme nechat rozkvést ze zlatice, forzýtie
Květy bílé, zlaté i růžové
Tradiční barborkou jsou především třešně. Ovšem i mnozí další příslušníci široké rodiny peckovin se k tomuto účelu hodí. Vykvetou větévky raných višní a slivoní, mirabelek, trnek a mandloní, včetně okrasných druhů a kultivarů, jako jsou sakury a mandloň nízká. Vykvést mohou dokonce i meruňky a broskvoně. Ještě ochotněji a spolehlivěji nakvétají zlatice čili forzýtie, dále vilíny, dříny a jasmíny nahokvěté. V jejich případě počítáme s kvetením o pár dní časnějším. Vyzkoušet můžeme i další druhy dřevin, vděčná je například kalina vonná, která i na zahradě kvete často již v zimě, nebo v březnu a dubnu kvetoucí magnólie hvězdnatá. Rychlení se podaří spíše u druhů, které přirozeně kvetou nejpozději do konce dubna.
Aby bohatě kvetla, je třeba vybrat větvičku s četnými květními pupeny – ty jsou kulatější než špičaté pupeny ukrývající zárodky listů. Bývají také nahloučené těsněji k sobě. Ovšem nejen květy ve váze potěší – krásně je může doplnit svěží zeleň větévek modřínu, břízy či lísky, které probudíme stejným způsobem. Jako příslib jara potěší rovněž listy samotných barborek, které se objevují se zpožděním za květy.
Pro barborku můžeme použít rozličné slivoně včetně myrobalánu
Ohleduplně
K odebrání barborky vybereme starší keř či strom, který větévku nebude postrádat, nebo odebrání spojíme se žádoucím zastřižením mladšího stromku. Peckoviny sice nemají rády zimní řez, ale pokud ustřihneme jen tenkou větévku, nejlépe za bezmrazého dne, neublížíme jim. Vyplatí se však stříhat ostrými zahradnickými nůžkami, neboť čistý řez se snáze hojí. Čistý šikmý řez bude ve váze také lépe nasávat vodu. Řeznou plochu z dřeviny, která nám barborku darovala, můžeme ošetřit stromovým balzámem. Strom si takové poděkování jistě zaslouží.
logo receptář
Zdroj: Časopis Receptář
