Bělásek zelný (Pieris brassicae) hojně obývá celou Euroasii a zavlečen byl i do Jižní Ameriky. Je extrémně přizpůsobivý a najdeme ho i na nejvyšších vrcholcích našich hor. I jeho houževnaté larvy mají chytré triky pro přežití. Živí se nejčastěji na brukvovitých rostlinách, a kromě těch pěstovaných člověkem nepohrdnou ani planými druhy. Z těchto rostlin dovedou získat látky, kterými odpuzují predátory.

Housenky, které milují zdravou stravu

Bělásek zelný má na předních špicích křídel typickou i černé skvrny. Poznáte je tak od řady dalších bělásků, jejichž larvy na zelenině nijak neškodí a živí se pouze planými rostlinami. První generace může mít tuto kresbu jen špinavě žlutou.

Díky tomu, že se bělásek zelný dokonale přizpůsobil zemědělské krajině, je velmi hojný a po právu řazený mezi škůdce v zemědělství a na zahradách. Housenky, pokud je jejich výskyt masivní, totiž rostliny ničí nejen okusováním, ale zeleninu znehodnocují i trusem. Chutná jim především zelí a květák, rovněž brokolice, kapusta i kedluben.

Většina motýlů stihne za sezonu vytvořit více generací (obvykle dvě):

  • První generace běláska zelného, létající od konce dubna do počátku června, je méně početná a znatelné škody nepůsobí.
  • Větší problémy přináší teprve druhá, početnější generace, která se vyskytuje v červenci a v srpnu.

Na rostliny klade samička vajíčka ve skupinách, housenky se nějaký čas po vylíhnutí drží pohromadě. Poznáte je podle žluté barvy, která však není nikterak křiklavá, a černých skvrnek.

Jak přelstít běláska

Housenky jsou natolik slušné, že se spokojí s vnějšími listy a nezavrtávají se dovnitř hlavičky zelí. Proto se proti nim snadno zasahuje insekticidy. Ale existuje i šetrnější pomoc, která neohrozí vaše zdraví ani přírodní rovnováhu na zahradě:

  • Přilákejte na zahradu dostatek ptačích pomocníků, pro něž jsou housenky vítanou potravou.
  • Pokud pěstujete pouze záhonek květáku, je velmi snadné housenky ručně vysbírat.
  • Housenky jsou navíc napadány mnohými parazity, například lumčíkem žlutonohým, který se přirozeně namnoží v roce silného výskytu běláska a tak jeho stavy redukuje.
  • V ekologickém zahrádkaření se používají také aromatické rostliny, které housenkám ani motýlům nevoní a odpuzují je. Účinkovat by měl například výluh ze šalvěje, kopretiny vratiče, rozmarýny, mateřídoušky, máty peprné i rajčatových zálistků.
  • Starým účinným trikem je posypat zeleninu drcenými vaječnými skořápkami. Samičky bělásků si budou myslet, že na zelí již nakladla vajíčka jiná samička a vydají se hledat zeleninovou kolébku pro potomstvo jinam.

Bělásek řepkový na zahradě neškodí

Bělásek řepkový (Pieris napi) je hojný po celé Asii a Evropě, naši republiku nevyjímaje. Je velmi přizpůsobivý a dovede obývat rozmanitá stanovitě včetně měst. Housenky hodují na rostlinách z čeledi brukvovitých, ale pouze na planých druzích, jako jsou brukve či řeřišnice. Tento bělásek proto není škůdce, i když je za něj někdy považován! Je také velmi podobný bělásku zelnému. Kresba na předních křídlech je však menší, nejasně ohraničená, vybíhající do žilnatiny, samičky pak mají šedohnědě obtaženou žilnatinu.

Zatímco samičky řady bělásků se páří pouze jednou, dámy řepkové se páří nejméně dvakrát a zajímavé je, že čím vícekrát se jim podaří spářit se, tím déle budou žít (a klást více vajíček). Bylo prokázáno, že spermatofor, tedy balíček se spermiemi, který jim samečci předávají, obsahuje látky přispívající ke zdraví a dlouhověkosti.

Plevel chrání úrodu

Bělásek řepový (Pieris rapae) u nás žije na celém území, je velmi přizpůsobivý, často ho potkáváme i na zahradách. Housenky se živí rostlinami brukvovitými a rezedovitými, opět ale dávají přednost planým a plevelným druhům (rezeda, strmobýl, česnáček, planá hořčice rolní) nežli zelenině. Ani jich se proto na zahradě nemusíme obávat. Sameček je téměř čistě bílý či žlutý, kresby jsou podobné, ale mnohem menší než u běláska zelného.