Návštěva jakéhokoliv zahradnictví nebo specializované prodejny přinese mnohým doslova šok. Na výběr je tolik nejrůznějších stálezelených keřů, že rozhodnutí, který zvolit, bývá víc než složité. Zamysleme se tedy ještě než pro některý z nich vyrazíme, co od nové ozdoby zahrady vlastně čekáme a hlavně co jí můžeme nabídnout. Jednat to usnadní hledání a navíc se vyhneme nepříjemnému překvapení v podobě skomírajícího keříku. Při výběru je třeba dobře se podívat, zda jde skutečně o stálezelený keř. Některé variety jsou totiž opadavé.
Některé stálezelené keře, které téměř nepotřebují péči, najdete v tomto videu:
Rododendron je nenáročný
Přejete si mít na zahradě krásný stálezelený keř, který navíc v létě nabídne nádherné barevné květy? Pak je tou pravou volbou rododendron. V našich klimatických podmínkách poroste prakticky všude, ideální pro něj pak bude dobře propustná kyselá půda. Při vysazování si musíme dát pozor, abychom jej nezasadili příliš hluboko nebo na příliš větrné místo. Za péči, hnojení a zálivku (i v zimě, pokud nemrzne) se odmění bohatými květy, ale nemusíte se bát, velkou péči rozhodně nepotřebuje.
Dřišťál na každou zahradu
Tento na péči nenáročný keř stejně jako rododendron s radostí přijme svoje místo na slunci, a to zvláště jeho barevné nebo sytě zelené varianty. Pokud vám učaruje dřišťál se žlutými listy, bude pro něj vhodnější místo v polostínu. Bez závislosti na barvě ale tyto keře spolehlivě přečkají zdejší zimy, a to jak ty menší, které můžeme použít třeba ve skalkách, tak i větší keře, jež pomohou ohraničit nebo rozdělit pozemek v podobě živého plotu. Stejně jako u rododendronu se při koupi raději znovu přesvědčíme, zda je vybraný keř skutečně stálezelený a na zimu neopadává. I takové druhy dřišťálu jsou totiž na trhu.
Kamélie oslní
Mnozí přísahají na to, že krásnější květy, než má kamélie, v přírodě nenajdeme. Snad je to pravda, ale každopádně jde o keř, který dokáže svému pěstiteli nabídnout hodně radosti (jak uvnitř v bytě, tak ale i na slunném místě v zahradě). Z kamélií můžeme vysázet celý živý plot, který pokvete značnou část roku. Je to sice oproti výše jmenovaným rostlina trochu náročnější na pěstitelské zkušenosti, ale bát se jí rozhodně nemusíme. Je nutné dobře vybírat ten správný kultivar, protože mnohé jsou citlivé na mráz. Přesto se najdou takové, které v našich podmínkách na závětrném místě zimu bez větších problémů přečkají. Vyzkoušet můžeme třeba kamélii Nobilissima nebo Lavinia Maggi.
Co do stínu? Třeba cesmínu
Tento stálezelený keř s lesklými tmavě zelenými listy je jako stvořený pro výsadbu živých plotů, ale také jako solitér na stinná místa. Nečekejme od ní žádné obrovské květy, ale i drobné kvítky ji dokáží dokonale ozdobit. Navíc se brzy změní v bobule, které jí dodají nový charakter. Hodí se hlavně do oblastí, kde nedochází k častému střídání teplot, ale středoevropskou zimu přečká bez zaváhání.
Cesmína je prostě nádherná
Odolný jalovec nezklame
Ani jalovec nepotřebuje ke svému životu moc přímých slunečních paprsků, i když mu vadit nebudou. Navíc velmi dobře prosperuje i v chladnějších oblastech a mohou si jej tak bez obav pořídit i majitelé pozemků ve vyšších nadmořských výškách. Listy, připomínající spíše jehličí a modré bobule jsou pro tento keř natolik charakteristické, že si jej jistě s jiným nespleteme. Rád se usídlí v kyselejší dobře zavlažené půdě.
Pomalý tis červený
Stinné místo bez problémů přijme také tis červený, v jehož případě je možné volit z mnoha nejrůznějších kultivarů podle našich požadavků. K dostání jsou vzrůstnější i přirozeně nižší formy tohoto jehličnatého keře, rostliny, od nich můžeme čekat vyšší štíhlé, nebo naopak širší jedince. Všechny druhy tisů jsou ale dlouhověké, a tak protože mají na všechno dost času, porostou vcelku pomalu. Pozor si musíme dát na jejich jedovaté plody. I když na ně chodí ptáci, pro lidi jsou nebezpečné.
Stálezelených keřů na slunce i do stínu, které mohou v příštích letech zdobit každou zahradu, je opravdu nepřeberně. Nejlepší proto přece jen bude vypravit se na výzvědy. Určitě se domů nevrátíte s prázdnou.
Rozhovor s Markétou Vlčkovou, lékařkou a členkou České mykologické společnosti, si poslechněte v podcastu iReceptář do ucha přímo TADY:
Zdroje: homefortheharvest, modernizahrada, thespruce,
